Orct: Sedm českých gólmanů v NHL? Super, ale radši bych tři jasné jedničky
Nejvíc v historii. Už sedm českých brankářů zapsalo v této sezoně start v NHL. Tím posledním byl v noci na pondělí Lukáš Dostál v dresu Anaheimu. „Je ale velký rozdíl naskočit a stabilně chytat. Nikdo nehraje první housle,“ říká v rozhovoru pro Sport Zděnek Orct, trenér gólmanů Litvínova i národního týmu.
Co říkáte na premiéru Lukáše Dostála? Sledujete jeho vývoj?
„Je skvělé, že dostal konečně šanci, kterou si musel vyčekat. Zasloužil si ji. Samozřejmě ho poslední roky sleduju. Dvakrát byl už v juniorském věku dokonce zvaný na kemp národního týmu. Vždycky to ale odmítl, takže já osobně s ním nejlepší zkušenost nemám. (usměje se) Ve vší slušnosti mi sdělil, že je unavený, že by se raději nezúčastnil. Osobně ho neznám. Po telefonu moc příjemný kluk, skvělý brankář, ale moje dvě nabídky nevyslyšel. Jednou jsem to chápal, kvůli covidu mu to zatrhl Anaheim. Podruhé už jsem se divil. To jsem tedy začal docela negativně, ale taková je moje osobní zkušenost s ním.“
Jinak na něj však jde ze všech stran chvála.
„To ano. Když mám o někoho zájem pro reprezentaci, ptám se spousty lidí z brankářova okolí na názory. Na Lukáše byly opravdu ohlasy jen pozitivní. Pracovitost, přístup, schopnosti. Všechno na jedničku. Nechci vůbec, ať to vůči němu vyzní nějak zle. Gólman je velmi kvalitní. Jsem moc rád, že za Anaheim naskočil a hned taky vyhrál.“
Největší Dostálovou předností je klid a sebejistota. To ostatně ukázal taky v noční premiéře v NHL. Souhlasíte?
„Rozhodně, naprosto. Velmi podobně působí u nás v Litvínově Šimon Zajíček. Je ročník 2001, ale když naskočí v extralize, je absolutně vyklidněný. Mám takové gólmany rád, líbí se mi to. Lukáš v brance nelítá, má řád, ví, co bude následovat. Vypadá to úsporně, že se třeba moc nehýbe. Přesně tak se má ale podle mě chytat.“
Poprvé v historii naskočilo do jedné sezony NHL sedm českých brankářů. Svědčí to o kvalitě české školy?
„Je to super! Na druhou stranu si myslím, že to v NHL chodí tak nějak ve vlnách. Jednou tam máte spoustu Švédů, pak Finů a teď množství Rusů. Aktuálně přibylo i několik Čechů. Není to podle mě o nějaké škole, spíš záleží na shodě okolností, jak se to zrovna sejde. Trochu pochválím nás trenéry, že snad tady s gólmany něco dobře děláme a umíme to. Na druhou stranu neděláme nic jinak než kdekoli v zahraničí. Vy jste řekl správné slovo, že jich tolik naskočilo. To je ale obrovský rozdíl oproti tomu, kdyby jich tolik NHL chytalo. Je to skvělé, ale měli by to potvrdit a vydobýt si místo jedniček. Těch máme málo, řekl bych dokonce snad nikoho.“
Přesně tak. Sedm je hezké číslo, ale stabilní jedničkou není nikdo. Více zápasů než konkurent v klubu má jen Karel Vejmelka v Arizoně.
„Nechci, ať to vyzní nějak tvrdě. Sedm gólmanů je fajn, ale prostě nikdo nehraje první housle. Raději bych tam měl tři čtyři kluky, kteří by ale byli jedničkami. Kdo by však před sezonou řekl, že to bude Vejmelka, který bude mít z Čechů nejvíc zápasů? Štěstí, píle, připravenost, ale taky covid. To všechno hraje roli. Historie se však neptá.“
Další čeští brankáři čekají na farmách. V posledních pěti letech jich bylo draftováno celkem jedenáct. To je taky velmi povzbuzující číslo.
„Určitě, je to výborná vizitka. Teď hlavně ale musí chytat. A to platí taky o extralize. Mladí brankáři potřebují dostat šanci, chytit ji. Obzvlášť to platí v zámoří. Když se to rychle nepovede, přijdou další a na vás zapomenou.“
Proč v české extralize mladí gólmani takřka nejsou? Nedostávají prostor. Lukáš Dostál taky musel odejít z Komety do Finska, aby chytal nejvyšší soutěž.
„Je to největší chyba nás trenérů brankářů, že si to nedokážeme prosadit. Kdy jindy jsem měl já v Litvínově nacpat do branky Zajíčka, když se nesestupovalo a on byl mezi top gólmany pro dvacítku. My jsme mu ale šanci nedali. Vedení a trenéři argumentovali tím, že je stejně potřeba výsledek. Já jsem ale přesvědčený o tom, že stejné body by se uhrály i s ním. Stejný problém má více trenérů v Čechách.“
O čem to tedy z vaší strany je? Být tvrdší, stát si za názorem?
„Víte, to je hrozně těžké. Hlavou zeď neprorazíte. Jak bych to měl udělat? Říct: dejte tam tohodle gólmana, jinak končím? V klubu máte nastavenou hierarchii. Třeba Vláďa Růžička se toho nebojí, ne každý je ale takový. Ten problém je všeobecný. Kometa a Dostál je dobrý příklad. Z Třince odešel Nick Malík a hned je jednička ve Finsku, kde má skvělá čísla. Totéž.“
Jak vidíte v současnosti pozice Pavla Francouze a Petra Mrázka, kteří se vrací po zranění?
„S oběma jsem v kontaktu, s Francíkem samozřejmě nejvíc. S ním jsem o pozici mluvil. Říkal mi, že nebýt zranění, tak cítil velkou šanci na to, že by chytal. Zbrzdilo ho zdraví, ale šanci ještě určitě dostane. Mrazík to bude mít v Torontu těžké, protože Jack Campbell chytá skvěle. Kdyby ale jeli hráči z NHL na olympiádu, s oběma bych počítal. Měli by oba prokázat, že mají na to, aby byli minimálně vyrovnanými kolegy svým konkurentům. Věřím, že to zvládnou.“
