Souboj těžkých vah ve finále Stanley Cupu mezi Tampou a Coloradem zatím má jednu věc společnou. Domácí celky dovedou přízně tribun bezezbytku využít, i díky stále se zlepšujícím show. Avalanche triumfovaly v úvodních dvou kláních, Lightning kontrovaly v duelu číslo tři. Navíc dva zápasy skončily výrazným výsledkem. Řeč historie je však jasná. Pouze pětkrát se týmu v minulosti povedlo ovládnout finále poté, co ztratil první dvě utkání.
Josh Manson, obránce Colorada, to i přes vysokou výhru zdůrazňoval pořád a neustále. Ani se ho novináři v zámoří nemuseli ptát. „Ani zdaleka není hotovo, to si vůbec nesmíme připouštět. Ano, máme sebedůvěru, víme, jaké jsou naše schopnosti. Ale Tampa je doma nesmírně silná,“ řekl několikrát a v různých formách po druhé výhře v sérii výsledkem 7:0.
Měl pravdu, byť by se raději mýlil. Tampa se opravdu doma nadechla, bouřlivé domácí prostředí využila bezezbytku. Často se zmiňuje, málokdy je to však pravda. Výhoda domácího prostředí, další hráč v podobě fanoušků, extra energie na ledě. V NHL se to však opravdu stává normou. Organizace chápou, že sami mohou pomocí show mimo hrací plochu udržet úroveň nadšení mezi fanoušky neustále vysokou.
„Začali s tím ve Vegas, tam to posunuli na úplně jinou úroveň. Program před zápasem je jedno představení, ale oni jsou schopni udržet level energie na tribunách po celý zápas. Dělají pro své fanoušky správné věci a udržují je bdělé a oni pak o to víc fandí,“ popsal práci u konkurence John Maher, muž zodpovědný za zápasovou produkci a vysílání pro Minnesotu Wild.
V podobném duchu mluví i John Franzone, jenž je zodpovědný za podobné úkoly právě v Tampě. „Chování Vegas způsobilo jednu věc. Začalo se přemýšlet pro zápasovou show nad věcmi, které by se normálně nepoužily. Vše se totiž odvíjelo od otázky, jak se vyrovnat tomu, co Vegas dělají,“ doplnil.
Dnes převažuje trend, kdy je produkce ve stylu filmového traileru pro samotný zápas. Tampa se snaží zkombinovat prvky popkultury, jež je pro mladší i starší ročníky. Před každým zápasem pak speciální cívka vytvoří opravdový blesk. „Musí to být navázané na identitu klubu. Naším cílem je, aby se příznivci ještě více přimkli ke klubové značce,“ popsal Franzone. I on však přiznal, že ve chvíli, kdy má celek v sezoně, a především v play off úspěch, je daleko snazší zápasovou show připravit, protože lze nedávná vítězství využít správným směrem.
Čímž se obloukem dostáváme do současnosti. Tampa, vzhledem ke své dominanci v posledních třech ročnících, má v tomhle směru velmi nabito. Colorado je na tom v současné sezoně podobně. Jistě, nelze říct, že celky vítězí, protože mají parádní doprovodný program, to by byla urážka hokejového talentu, který oba celky mají. Nicméně rozhodně to pomáhá. Když se podíváte na první tři střetnutí, atmosféra je parádní.
Aby se však pošesté v historii dokázal tým dopracovat ke Stanley Cupu i přes ztracené první dvě bitvy v sérii, musela by Tampa prolomit domácí sílu soupeře minimálně jednou. Jisté však je, že díky úvodním nezdarům dostala sama sebe do pozice, kdy nejenže může přepsat historii a zvítězit potřetí za sebou v době platového stropu, ale zároveň se stát po Montrealu, Bostonu, Pittsburghu a Torontu pátým celkem, jenž se dovede vrátit i přes stav 0:2. Ve vzduchu tak visí více historických milníků.
Finále NHL, kdy vítěz otočil sérii ze stavu 0:2
2011 – Boston x Vancouver 4:3
Parádní finále a průběh série, na který se nezapomíná. Zároveň šlo o poslední ročník, kdy byl celek z Kanady reálně na dosah Stanley Cupu. Boston, vedený nejproduktivnějším hráčem play off Davidem Krejčím, nejprve ztratil obě úvodní bitvy v Kanadě a pak i pátý zápas. V sedmém rozhodujícím klání však vymazal ofenzivu soupeře a díky výhře 4:0 mohl Zdeno Chára s obrovským řevem zdvihnout nad hlavu stříbrnou trofej.
2009 – Pittsburgh x Detroit 4:3
Nestárnoucí parta okolo Nicklase Lidströma přetlačila nastupující hvězdu Sidneyho Crosbyho v roce 2008, aby o rok později uvolnila cestu mládí. Ale nešlo to snadno. Red Wings zvítězily v Joe Louis Aréně dvakrát 3:1 a zdálo se, že je hotovo, Pittsburgh byl na odpis, ale vrátil se. Hořké to bylo především pro Mariána Hossu, který zažil prohru ve finále nejdřív v dresu Pittsburghu a pak v dresu Detroitu. Vše si pak ale vynahradil třemi triumfy s Chicagem,
1971 – Montreal x Chicago 4:3
Ken Dryden, Jean Béliveau, nebo Serge Savard. Přední kanadské legendy zajistily šestnáctý titul pro Montreal a znovu dokázali, že ani silně nepříznivý start do finálové série nic neznamená. Bitva s Chicagem se nakonec rozhodovala až v sedmém zápase, který rozhodl Henri Richard, mimochodem muž, jenž Stanley Cup vyhrál celkem jedenáctkrát. Nikdo jiný se mu v tomto směru nevyrovná. Na druhé příčce je pak jeho tehdejší parťák Jean Béliveau.
1966 – Montreal x Detroit 4:2
Tehdejší Montreal si z bídně rozjeté série nic moc nedělal, vnitřní síla kabiny byla obrovská, jak mnohokrát od té doby popsali všichni zúčastnění. Trenérem Canadiens byl tehdy Toe Blake, hráčská legenda, jenž dokázal zvítězit ve všech prvních pěti sezonách v roli kouče. Byl také znám pro svou nesmírnou tvrdost na ledě, což se přeneslo i na střídačku. Nesnášel porážky a tak zkrátka svěřencům nedovolil, aby po dvou prohrách v řadě ztratili další zápas.
1942 – Toronto x Detroit 4:3
Z hlediska vývoje jde o výjimečnou finálovou sérii. Ono, otočit sérii v play off ze stavu 0:3 je výjimečné samo o sobě. Dokázat to však v boji o nejcennější trofej na světě? V roce 1942, kdy na druhé straně zeměkoule probíhaly boje druhé světové války, se odehrál obrat snů. Jinak to nelze nazvat. Toronto padlo třikrát za sebou, aby další střetnutí získalo pro sebe se skóre 19:7. Nevídané. V hlavní roli? Brankář Maple Leafs Turk Broda a kapitán Syl Apps.
