Jako brankář nepatřil mezi ty, jež byste toužili mít ve svém fantasy týmu NHL. Jedničkou na plný úvazek byl jen dvě sezony v St. Louis, jednu dobu taky v Nashvillu. „Zranil se Tomáš Vokoun a já dostal šanci chytat dvacet zápasů v řadě,“ připomněl Chris Mason (46), který později v Atlantě a Winnipegu jistil ještě Ondřeje Pavelce. Teď je sedm let zpátky u Predators a komentuje jejich zápasy. Byl i na startu sezony při Global Series v Praze.
Jeho zápasový outfit má daleko k barvitým převlekům televizního klauna Dona Cherryho. Ale Chris Mason je taky zábavný chlapík. A při pražských utkáních si vykračoval v bíložlutých lakýrkách barev Predators. „Dali mi první šanci chytat NHL, do Nashvillu jsem se pak dvakrát vrátil a nakonec tam zapustil kořeny,“ vyprávěl bývalý gólman. V rozhovoru pro deník Sport a iSport.cz před druhým utkáním mluvil kromě brankářských kolegů rovněž o dalších českých spoluhráčích a taky o tom, jak ho Praha dostala.
V NHL už chytali taky Bob Mason a Steve Mason. Máte něco společného s některým z nich?
„Vůbec. Možná s Perrym Masonem (advokát z detektivních románů). Do něj se převtělím co nevidět. Až odkomentuju zápas.“(směje se)
Jednu dobu jsem vás měl ve fantasy týmu. To bylo možná, když jste dělal jedničku v St. Louis?
„Fakt? To je cool! V St. Louis jsem měl asi nejlepší sezony.“
Jinak se ale celou vaší kariérou s přestávkami táhnou Nashville Predators. Jsou váš osudový klub?
„Dá se to tak říct. Dali mi první šanci chytat NHL, dvakrát jsem se pak vrátil. Když někde žijete, napadne vás, jestli byste se tam chtěl usadit. Jakmile jsem skončil v NHL, chytal jsem v Itálii a vůbec poslední sezonu v německé DEL a pak zase zpátky do Nashvillu. Mám rodinu, zapustil jsem tam kořeny svoje a svých dětí.“
Takže jste to plánoval?
„Už během třetí třetiny své kariéry jsem se snažil nějak nastavit. Před odchodem mi můj současný boss Bob Cole řekl: ‚Hele, jestli se vrátíš do Nashvillu, měl bys komentovat.‘ Tenkrát jsem si myslel, že budu chytat navěky a nepřipadá v úvahu, že bych něco takového zkoušel. Zůstali jsme však ve spojení. Po návratu jsem začal dělat pro rádio a pak mi dal šanci v televizi.“
Mluvil jste o první šanci. Ale většinu kariéry jste čekal na příležitost, v Nashvillu za Tomášem Vokounem, který chytal 60, 70 zápasů za sezonu. Jak jste spolu vycházeli?
„Vokouna ohromně uznávám. Byli jsme spolu v jednom týmu, stali se z nás velmi dobří kamarádi. Potkávali jsme se na mezinárodní úrovni.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
