Když mu začátkem července nabídli smlouvu v Pittburghu, zajásal. V kempu a během přípravy měl důvodů k radosti ještě víc. Radim Zohorna vynikal mezi čekateli na místo v základní sestavě, převyšoval je nejen díky vytáhlé figuře. Ve čtyřech zápasech si připsal tři body (1+2), v Penguins patřil k nejlepším, všichni ho chválili. „Cítím se tu jako doma. Miluju tenhle tým,“ řekl 27letý útočník, který je na nejlepší cestě začít čtvrtou sezonu za mořem v NHL.
Ve středečním duelu proti Detroitu (4:2) nastoupili většinou záložní hráči. Radim Zohorna hrál prvního centra a na ledě strávil téměř 18 minut. Ze všech stran slyšel, jak byl dobrý a jak mu narostlo sebevědomí. „Mnohem víc si věří. V tom, co na ledě předvádí, i v tom, co by měl dělat, aby byl úspěšný,“ všiml si spoluhráč Bryan Rust.
Za mořem vstupuje do čtvrté sezony. Splnil si sen, jenže pohodu rozervala tvrdá realita. Po dvou letech v Pittsburghu ho odveleli do západní Kanady. Poté, co ho v Penguins zařadili na seznam nechráněných hráčů, sáhlo po něm Calgary. Následovalo třináct transakcí, zahrnujících i jeho přebíhání mezi Flames a farmou Calgary Wranglers. V polovině ledna Zohornu vyměnili do Toronta, sezonu končil v záložním celku Marlies.
„To by bylo na knihu,“ usmál se trpce, jakmile v květnu přiletěl na mistrovství světa do Rigy. Když nejmladší ze tří bratrů Zohornových vzpomíná na minulý ročník, opakuje stejné slovo. Náročný. V NHL během něj sehrál jen deset zápasů. Osm za Calgary a dva za Toronto. V AHL nastoupil do 51 utkání a připsal si 34 bodů (12+22). „Setkal jsem se asi s 300 lidmi v šesti týmech. Jména už si ani nepamatuju. bylo to hodně náročné. Nebylo to úplně tak, jak jsem si představoval,“ přiznal.
Během pouhých osmi měsíců prošel třemi kluby. Pendloval mezi NHL a farmou. Neměl se čeho chytit, bojoval sám se sebou. „Takhle jsem si to opravdu nepředstavoval. Bylo to zvláštní. Pravděpodobně nejhorší sezona v mém životě. Těžký rok. Ale je to pryč a teď jsem tady,“ pravil, jakmile nastoupil do kempu Pittsburghu.
Před sezonou podepsal dvoucestnou smlouvu na jeden rok za 775 tisíc dolarů (asi 18 milionů korun) hrubého. „Chtěl jsem se vrátit,“ přiznal Zohorna. „Cítil jsem, že půjdu zpátky, což se taky stalo. Jsem šťastný, že mi Kyle (GM Dubas) zavolal. Chtěl mě. Takže jsem měl opravdu radost,“ dodal.
Nový šéf Penguins poznal Zohornu už v Torontu. Podobně jako Noela Acciariho nebo Andrease Johnssona, kteří už jsou v Pittsburghu taky. Zohornovy přednosti jsou zřejmé na první pohled. Měří téměř dva metry, váží skoro metrák.
Při své velikosti je schopen zvládat rozmanitá zadání a uplatnit se na všech třech pozicích v přední linii. Díky dlouhému dosahu dokáže účinně forčekovat a vybojovat spoustu puků, obrací hru, je šikovný na vhazování. Není hráč, jehož by zmiňovali mezi elitní šesticí útočníků týmu. V Pittsburghu, ani jinde. Ale všude potřebují i chlapy v montérkách, co umí máknout.
Taky už se cítí mnohem líp, než když před třemi lety přišel na severoamerický kontinent poprvé. Ať se jedná o styl hry, kulturu nebo jazyk. „Je mnohem vstřícnější a otevřenější. Určitě mu pomohlo, že se vrátil do týmu, který zná. Potkává známé tváře, ví, co očekávat. To je pro něj dobré, zvlášť pro kluka v jeho postavení. Strávil tady několik let, přizpůsobil se hokeji, životu, naučil se řeč. To všechno mu náramně prospělo,“ uvedl Rust.
Zohornovo zlepšení po všech stránkách je prý zcela evidentní. „Pořád to není skvělé, ale o trochu lepší,“ zmínil se o své angličtině. „Tohle je moje čtvrtá sezona v Severní Americe. Cítím se tu jako doma, všechno je perfektní. Miluju tuhle organizaci, tenhle tým. Jsem rád, že jsem jeho součástí,“ pravil rodák z Havlíčkova Brodu. Teď se v Pittsburghu znovu hlásí o místo.
