Prospal: Na Prahu se nevymlouváme

„Musíme se z toho rychle vyhrabat,“ říká útočník Václav Prospal. Impulsem může být nový hlavní kouč Rick Tocchet.

Hvězdami nabité mužstvo z Floridy, přes léto totálně „překopané“, se potácí u dna soutěže, trápí se střelecky. Mizérie o víkendu vyvrcholila odvoláním trenéra Barryho Melrose. „Ale chyba nebyla rozhodně jenom v něm,“ říká 33letý český útočník.

Relaxujete na zahradě před domem. Daří se vám alespoň při takových chvílích hokej vypudit z hlavy?
„Nedaří.“ (posmutněle)

Jaké myšlenky vás nejvíce drásají?
„Je to jednoduché: Nedáváme góly a nevyhráváme. To je největší problém. A kvůli tomu, jak jsme hráli, přišel o místo i Barry Melrose.“

On sám prohlásil, že hráči jeho metody neměli moc rádi a jsou tedy nadšení, že je pryč. Je to tak?
„To je jeho pohled. Něco takového o něm měl údajně říct nějaký hráč, ale nikde se to neobjevilo. Takže to jsou jenom takové povídačky...“

A když se zeptám přímo vás – jste rád, že už u mužstva není?
(na chvíli se zamyslí) „To je taková ošemetná otázka. Já jsem s ním žádný problém neměl, to mluví samo za sebe. Jsou ovšem v kabině hráči, kterým změna jistě prospěje. Mně je jedno, jestli to trénuje Bohouš, nebo Pavel. Já chci jenom, abychom vyhrávali a abych pravidelně hrál.“

Nepociťujete, že se v kabině po jeho odchodu atmosféra pročistila?
„Rick Tocchet předtím dělal asistenta, všichni ho známe. Je to každopádně impuls k další práci. Víte, jak to v hokeji chodí. Když nejsou výsledky, pro vedení je vždycky lepší vyměnit jednoho člověka, než znovu přebudovávat celý tým. Navíc velká obměna přišla už během léta.“

Jak jste snášeli, když Melrose často rozhazoval elitní lajnu, v níž kromě vás hrají Vincent Lecavalier a Martin St. Louis?
„To bylo dané tím, že jsme prohrávali. I ostatní trenéři by s tím točili, protože každý hledá, jak hru oživit. Další zápasy ukážou, jak nám to půjde pod Tocchetem, poslední utkání v Carolině už bylo celkem dobré. Každopádně můžu říct, že komunikace s hráči je na lepší úrovni, než jaká byla s Barrym (Melrosem).“

On se postavil na střídačku po třinácti letech, předtím dělal analytika v televizní stanici ESPN. Bylo tedy jeho angažování chybou?
„To ukáže až čas, jestli to byl krok vedle. Teď to nelze hodnotit, není dobré svalovat vinu jenom na trenéra, velký díl viny neseme i my hráči. My jsme ti, kdo je na ledě. Takže nedostatky byly každopádně na více stranách.“

Mohlo mu uškodit, že za tu dobu, co byl mimo trenérské dění, ztratil cit pro komunikaci s hráči?
„Je pravda, že byl stranou docela dlouho. Některé jeho ostré reakce na zápasy mu neprospěly – a to nejen u nás hráčů, ale i celkově v hokejovém prostředí. Některých kluků v mužstvu se mohly i dotknout, protože ne každý to nechá plavat.“

Před jedním tréninkem vás „seřval“ tolik, že se potom ani neobjevil na ledě...
„Jenom pověděl, že ho povedou asistenti. Což by nebylo nic tak zvláštního. Jenže si myslím, že zrovna v situaci, v níž jsme byli, na ledě měl být.“

Křičel na vás v kabině hodně?
„Šlo o jakési celkové hodnocení. Ale co se přesně říkalo, nepatří do novin. To zůstává v kabině. Vím, že byste si jako novináři na takových výrocích smlsli, ale to pro vás není. A pro veřejnost také ne. Jenže znovu říkám – chyby nedělal jenom on, ale i my hráči.“

První utkání pod Tocchetem, v němž jste prohráli s Carolinou až na nájezdy, už naznačilo zlepšení. Nebo ne?
„Předváděli jsme úplně jiný systém. Pod Barrym jsme vyčkávali, napadal jenom jeden hráč. Teď chodíme dopředu s dvěma hráči, hrajeme nahoru dolů, necouváme, na nikoho nečekáme. Pořád se něco děje. Tlačíme se za pukem. Ale nedaří se nám koncovka, což už je v našem případě obehraná písnička.“ (smutně)

Přitom v ofenzivě máte tým tak našlapaný...
„No právě. Trápením si procházíme už od začátku sezony, jenom jednou jsme dali pět gólů, jinak míň. A když se podíváte na ostatní výsledky v NHL, tak to je hrozně málo. Bývají i divoké přestřelky, padá i třináct nebo dokonce šestnáct gólů. A je zarážející, že my s takovým mužstvem jsme ještě nic takového nepředvedli. Zase je pravda, že nikdo nezapomene góly dávat, je jenom otázkou času, kdy to zase přijde. Teď jde o to, abychom se z těch sr... rychle vyhrabali.“

Je dobře, že Tocchet vás znovu s Lecavalierem a St. Louisem dal dohromady?
„Ví, že spolu hrajeme rádi, ale na druhé straně vidí, že další hráči se trápí. Takže přijde zápas, kdy s tím začne zase míchat. Důležité je, že o tomhle s hráči komunikuje. Zrovna po posledním tréninku si mě zavolal a měli jsme na tohle téma pohovor. Říkal mi, že možná přijde čas, kdy mě z křídla dá do jiné lajny na centra. Je dobře, když hráč ví, na čem je. A když se něco takového přihodí, nehoní se mu přímo při zápase hlavou, co se to děje... A lépe i na takovou změnu zareaguje. Trenér musí být i dobrý psycholog.“

Sezonu jste začínali v Praze, program jste měli hrozně nabitý. Neuškodilo vám to tedy?
„Určitě ne! To by byla hrozně jednoduchá výmluva. Program byl daný dopředu a podívejte na Pittsburgh, který hrál ve stejnou dobu ve Stockholmu a jak mu to jde... Takže Praha s tím nesouvisí – naopak jsme měli dost času, abychom se dobře zregenerovali a připravili na další zápasy.“

Sezonu ještě neodepisujete?
„Pořád je ještě hodně zápasů do konce na to, abychom všechno dokázali zvrátit. Nemá tedy cenu házet flintu do žita a něco vzdávat, i když nálada není nejlepší. Je v našich silách to otočit. Horší už to být nemůže, toho je třeba se držet.“

Nevisí ve vzduchu i nějaké hráčské výměny?
„Po výměně trenéra přichází i tento krok, když se nedaří. Takže tlak je na nás velký, musíme se z toho dostat. Ukázat, že se jako hráči zvedneme.“

Klub v létě získali noví majitelé, jistě nejsou nadšení.
„Ani se jim nedivím. Jsou to mladí chlapi, je jim o pár let více než nám hráčům. Jsou do toho zapálení, k hokeji mají blízko. A Tampu Bay si nekoupili, aby prohrávali. Takže jsou naštvaní, možná i proto sáhli k té výměně trenéra.“

Jak se na ledě cítíte vy osobně?
„Musím říct, že fyzicky naprosto fantasticky. Jako v minulé sezoně předtím, než mě vyměnili do Philadelphie. Tam jsem nabral sedm osm kilo.“

Jak to?
„Jednak proto, že se tam podle mě netrénovalo moc dobře, navíc jsem se ani já nezachoval jako pravý profesionál, protože jsem se normálně stravoval v hotelové restauraci. Ale během léta jsem zase všechno shodil, takže se teď opět výborně pohybuju, mám dost sil. O to víc mě mrzí, že ani moje produktivita není taková, jak bych si přál.“