Květoslav Šimek
30. května 2009 • 02:59

Olesz: O Švejkovi se moc bavit nechtěli

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Je nedotknutelnost Třince pryč? Dynamo a Spartu táhnou schovaní lídři. Překvapí Litvínov?
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
VŠECHNA VIDEA ZDE

Mistrovství světa, maturita a nakonec svatba. Rostislav Olesz si po ukončení sezony na nudu stěžovat nemůže. Zatímco šampionát podle jeho představ neskončil, maturitní zkoušky zvládl výborně. Teď ještě ustát svatbu…



Na tohle léto 23letý útočník Floridy nezapomene. Na gymnáziu v Ostravě po osmi letech úspěšně završil maturitní studium a teď chystá sňatek. Ženit se bude v Beskydech, za svědka mu půjde dlouholetý kamarád a hokejový parťák Roman Polák. „S přítelkyní jsme spolu už hrozně dlouho, přes osm let. Na svatbě jsme se dohodli už loni,“ říká Olesz.

Maturitu už máte, tak můžete dál?

„Přesně. (usmívá se) Tak mi to říkala mamka. Že se prý nemůžu ženit se základním vzděláním. Že se to pak píše i do rodného listu dítěte… A já tam nechtěl mít: vzdělání otce – základní.“

Rodičovské téma je aktuální?

„Ne, to ne. Na dítě máme oba ještě čas. Já teď musím hrát hokej a přítelkyně studuje vysokou školu. Nechceme to vyloženě plánovat, časem to přijde. Ale nejdřív musíte získat určitou zodpovědnost a rozum, není to jen tak.“

Dobrá. Jak jste dopadl u maturity?

„Výsledkově dobře. Šel jsem tam s tím, že bych byl šťastný za šestnáct. Nakonec to byla polovina – za osm. Dvě jedničky z teorie sportovní přípravy a angličtiny. A dvě trojky z češtiny a zeměpisu.“

Věřil jste si?

„Z angličtiny to klidně mohlo skončit i trojkou nebo čtverkou, protože ne každé téma se dalo okecat. Naštěstí jsem si vylosoval Sport a hry. To bylo dobré. Mohl jsem totiž chytit nějakou historii nebo anglickou literaturu. To by byl problém.“

Sport a hry? To jste měl protekční téma, ne?

„To ne! (směje se) Kromě tří, čtyř otázek se dalo mluvit o čemkoliv, aniž bych se na to musel nějak zvlášť dívat. Měl jsem štěstí. Stejně jako v teorii sportovní přípravy. Tam jsem se naštěstí vyhnul prvním pěti otázkám, které byly prakticky jenom o biologii.“

Čeho jste se bál nejvíc?
„Češtiny. Ta mi zabrala 75 procent času, co jsem učení věnoval. Učit se autory mi moc nešlo. Všechno se mi pak začalo míchat, z renesance jsem skákal do baroka, co napsal ten, kde se narodil, pod jakým pseudonymem psal...“

Ovšem na internetových stránkách s vaším jménem jsem našel odkaz na
čtenářský deník, který byl zaplněný vcelku slušně.

„Tak to nevím. Ty stránky možná jen někdo dělá pod mým jménem, protože já přečetl jen jednu celou knihu – Souostroví Gulag od Solženicyna. Jinak čtu vesměs knihy od Mariana Jelínka, nebo knížky o druhé světové válce. A to tím stylem, že se podívám jen na to, co mě zrovna zajímá. Začnu uprostřed, pak jdu na konec a pak se třeba vrátím na začátek.“

Jak jste se dostal k Solženicynovi?
„V Americe se hodně dívám na historické filmy a tuhle knihu jsem dostal. Tak jsem si přečetl úvod a tak mě chytla, že jsem ji přečetl celou. Sám jsem zíral, protože na mě byla celkem velká.“

Co jste si v češtině vybral za otázku?

„Českou a světovou kinematografii. Pěkně od začátků. Jenže o Švejkovi a Postřižinách, které mám okouknuté asi stokrát, se moc bavit nechtěli. Spíš se ptali na věci, které nejsou až tak obecně známé. Ale nějak jsem to na tu trojku zvládnul. Horší to bylo se zeměpisem.“

Copak?

„Nó, to jsem si vytáhnul hodně špatnou otázku. Arabské státy, to jsem se zapotil hodně. Historie, konflikty, kdo si začal, kdy a proč… To byl můj nejhorší los. Přitom jsem se právě zeměpisu moc nebál, protože jsem věděl, že atlas u sebe mít budu.“

Byl jste hodně nervózní u zkoušek?

„Hlavně z češtiny jsem byl nervózní, ale nebylo to tak hrozné. Přece jen už jsem si něčím v životě prošel. A taky jsem věděl, že na mě nebude žádný trenér řvát, že mě nebudou pérovat mazáci… Mohl jsem to zkazit jen sám sobě, takže jsem byl klidný. Bylo to celkem v pohodě.“

A písemná zkouška?

„Měli jsme čtyři zadání a já si vybral úvahu na téma Jak peníze ovlivňují život.“

Tak s tím máte zkušenosti, že?

„Jo, jo. (usmívá se) A hlavně jsem mohl v úvaze vyjádřit svůj názor a nemusel jsem psát nějaká konkrétní data. I tohle jsem zvládl.“

Jaká byla oslava?
„No, oslavovat maturitu, kterou uděláte po osmi letech... To ani moc nejde. Ale potěšilo mě to, takže jsme poseděli s přítelkyní, Romanem Polákem a jeho bratrem. Nic zvláštního.“

Co vás motivovalo školu dodělat?

„Nechtěl jsem mít jen základní vzdělání. Velký hnací motor byli i rodiče. Hlavně mamka. Když volala, tak se vždycky nejdřív ptala na školu. Ta asi mou maturitu prožívala nejvíc. A samozřejmě se zapojila i přítelkyně. Říkám jí, že teď už má dvě maturity, protože mi hodně pomáhala. Co jsem potřeboval, to mi sehnala nebo vypsala. A já se to jen naučil a šel na zkoušku. Dodělat školu jsem chtěl i kvůli učitelům. Bylo mi líto jen tak zahodit jejich práci, nebylo by to fér.“

Vstoupit do diskuse
0
Aktuální zápasy
Články odjinud


Články odjinud