Veterán Chelios to ještě nechce zabalit
Co asi tak dělá průměrný sedmačtyřicetiletý muž? Večer přijde z práce, natáhne papuče, nasouká do sebe večeři a usadí se k televiznímu seriálu. Padesátka na krku, děti dávno z baráku. Chris Chelios ale není průměrný sedmačtyřicetiletý muž. Ani tahle sezona nebude jeho poslední v NHL.
Legendární obránce chce pokračovat. I když to už asi nebude v Detroitu.
Tělo má ošlehané skoro dvěma tisícovkami zápasů. Kdyby to letos zabalil, navíc kdyby v noci na pátek vyhrál svůj čtvrtý Stanley Cup, nikdo by se nedivil. Ještě aby.
Jenže zmiňte před Cheliosem slovo konec. Spalující pohled temných řeckých očí vás prošpikuje skrz naskrz. Uvidíte v nich to odhodlání. A pochopíte. Je mu jedno, že už jej skoro nenasazují do hry. Šumák, že bod alespoň za přihrávku získal naposledy loni v dubnu. On prostě chce dál být aktivním hokejistou. „Miluju tuhle hru stejně jako v první chvíli, co jsem s ní začal," potvrdil listu Detroit Free Press.
Kdekdo se mu diví. V této sezoně odehrál jen osmadvacet zápasů, většinu času zůstal mezi zdravými náhradníky. V play off také jen zaskakoval, finále si zatím letos nezkusil. Má to vůbec zapotřebí?
„Nevěřím na teorii, že se má končit na vrcholu sil," vysvětlil velký kamarád Dominika Haška. „Já si chci být jistý, že až skončím, nezbude nic, co bych ještě nemohl odevzdat." Tak proto... Jak se zdá, sil má opravdu pořád dost.
Je o něm sice známo, že mu není cizí, dát si navečer pár piv. Jenže stejně tak všichni vědí, že druhý den ráno už je zase připravený bez řečí naplno trénovat. I proto předčil hromadu borců, kteří si asketicky hlídali životosprávu. Jeho fyzička je neskutečná, on prostě dře. A chce v tom pokračovat.
Klidně i za cenu, že možná bude muset do jiného týmu. Detroit už s ním totiž podle všeho nepočítá, byť poslední roky stál zaměstnavatele vždy jen pár set tisíc dolarů ročně. Pro klub NHL zanedbatelná částka.
Kouč Babcock už však pro nejstaršího hráče ligy těžko hledá místo v sestavě. Obráncův kamarád Jeremy Roenick, bývalý spoluhráč z Blackhawks, na to konto nedávno prohlásil, že detroitský trenér je anti-cheliosovský. Že prostě k borci, který startoval už na olympiádě v Sarajevu 1984, nemá dost úcty.
Ať je to, jak chce, Chelios se zkrátka asi bude stěhovat. „Pořád to zůstává otevřené. Nikdy nevíte, jak se věci vyvinou. Ve svém věku všechno beru ze dne na den," vzkázal. Ovšem prosáklo, že prý klidně půjde i do Atlanty nebo Los Angeles, mužstev bez velkých ambic. Končit ale prostě nechce.
A to i přesto, že už asi tak posledních deset let dostává otázky na odchod do sportovního důchodu. Je to doba, jakou působí v Red Wings. Tehdy v roce 1999 mu nechtělo prodloužit smlouvu Chicago, kde byl kapitánem. Klub plánoval přebudovat tým, veterána se tak ujal Detroit.
Zatímco Blackhawks se pak dlouhá léta trápili v suterénu NHL, on vyhrál dva Stanley Cupy, ještě ve 40 letech byl v nominaci na Norris Trophy pro nejlepšího beka soutěže a ani jednou neměl na konci ročníku zápornou hodnotu v účasti na ledě.
Ze sedmačtyřiceti hráčů, s nimiž nastupoval svůj poslední rok v Chicagu, jich jednačtyřicet už skončilo s hokejem.
On se stále drží. A ještě nějakou chvíli bude.
