Obránce Bostonu Chára: Přijel jsem hrát domů
Poprvé sem přijel jako neznámý kluk z Trenčína, který udivoval nezvykle vysokou postavou. Zdeno Chára spíš připomínal basketbalistu. Těžko pro něj sháněli dost velké brusle i chrániče, spoustě lidí byl k smíchu. Už dávno ale není. Po 15 letech se do haly pražské Sparty vrátil coby jeden z nejlepších obránců NHL a kapitán týmu Boston Bruins.
Na trénink v Tesla Areně se přišel podívat i Karel Pavlík. To on před lety pořídil videozáznamy utajeného obra a poslal je New York Islanders, pro které tenkrát pracoval jako skaut. Ostrované později Cháru draftovali, a tím odstartovali jeho cestu ke hvězdám.
Co na vás dýchlo, když jste po dlouhé době znovu vstoupil do sparťanské haly?
„Je hezké se vrátit tam, kde jsem začínal. Byl jsem velmi vděčný, že mi tenkrát Sparta dala šanci tu trénovat, hrát hokej.“
Ale tehdy vás nikdo neznal, zatímco teď jste tváří jednoho z nejslavnějších týmů NHL...
„Je to jiné, než když jsem přijel poprvé, ale jsem pořád stejný. Snažím se zůstat skromný, nechovat se namyšleně. A to, že jsem kapitánem mužstva NHL, týmu s tak obrovskou historií, pro mě znamená velkou čest.“
Vzpomenete si, jak jste jezdil na tréninky tramvají z Kobylis?
„Auto jsem tehdy ještě neměl, přesouval jsem se buď metrem, nebo električkou. Je hezké se k tomu vrátit.“
A co první trénink, kde jste hodil přes mantinel podobně rostlého Jaroslava Nedvěda?
(usměje se) „Tohle už se trošku přehání... První trénink si pamatuju velmi dobře. Nebál jsem se a potřeboval se ukázat. Pokud jsem chtěl ve Spartě vydržet, musel jsem se snažit. Pan Výborný (trenér Sparty) si toho všiml a já byl rád, že si mě tehdy nechal.“
Tehdy jste měl problémy například i s tím, kde sehnat brusle, které by vám nebyly malé, že?
„Shánělo se to dost pilně. Velmi dobře se o mě postaral pan Henyš (hokejový agent), který zařídil, abych dostal všechno potřebné a mohl naskočit na led v plné výstroji. Jsem mu moc vděčný. Jen škoda, že tu už nemohl být, že se toho nedožil.“
Jaký máte v Praze program mimo tréninků a zápasů?
„Neděle byla poměrně volná. Ubytovali jsme se, potom byl do večera volný program. Další den následovaly mítinky, trénink, posilovna. Ale bylo i dost času, abychom se podívali na nějaké památky. Zašli jsme i na pěknou večeři, do české restaurace, prošli se po městě, přes Karlův most. Hned po příletu všichni kluci viděli, že Praha je velmi pěkné, historické město. Už o ní samozřejmě slyšeli a četli. Určitě se taky těšili. Budou mít dost příležitostí si ho prohlédnout, pořídit fotky a třeba ochutnat i české pivo.“
Když s nimi procházíte důvěrně známými místy, můžete nastoupit před pražským publikem, jste hrdý, že jste se narodil zrovna v Československu?
„Samozřejmě. Po rozpadu společného státu už nemáme společnou zem, ale beru to pořád tak, že jsem přijel hrát domů. Nemám nic proti Čechům, beru to stále tak, že jsme jedna země. V Čechách mám pořád rodinu, spoustu přátel a kamarádů.“
