Z videa, na kterém promlouvá k juniorům Klášterce nad Ohří, se stal internetový hit. Trenér Michal Jäger kvůli němu ale přišel v klubu o místo. Záznam navíc pořídil v šatně jeho syn a umístil na You Tube. „Mašinérie se rozjela a už nešla zastavit. Snad už si nikdo z nich nic podobného nedovolí,“ doufá Jäger.
Co si myslíte na rozhodnutí vedení klubu, které přijalo vaši rezignaci u juniorky, ale odvolalo vás také z lavičky áčka?
„Jednoduše řečeno to pro mě byla podpásovka. Nečekal jsem to.“
Bavil se s vámi někdo před pondělním rozhodnutím?
„Nikdo mě nekontaktoval, jsou pod takovým tlakem veřejnosti, že nemají náladu se mnou mluvit.“
Ale na internetu se vás lidé ve velké většině zastávají…
„Mně hlavně netěší situace, která nastala. Ani v nejhorším snu by mě nenapadlo, že by se něco podobného mohlo stát. Je to neskutečný omyl, který v médiích teď vypadá jako mejdan. Hokej je můj život a vnímám všechno kolem něj pozorně. Proto bych chtěl poděkovat všem, kteří mi vyjadřují podporu."
Ozvaly se i výtky. Třeba vedení klubu vám vyčetl přístup k hráčům, který měl urážet jejich osobnost.
„Když někdo dělá trenéra, tak to pochopí. Poslední tři týdny před tím proslovem nebyl jejich přístup k hokeji a morálka taková, jakou bych si představoval. Problémy se nakupily až do té fáze, že kluci byli arogantní na moje kolegy ve chvílích, kdy jsem nemohl být na každém tréninku kvůli svému povolání. Proto jsem musel udělat před dvěma týdny hráčskou schůzi. A výsledek už mohli všichni vidět."
Co následovalo?
„Schůzka proběhla den po druhé porážce v řadě. To se samozřejmě v hokeji stane, mnohem víc mě naštvalo, jak se zápasy prohrály a jak se k nim hráči postavili. Od tréninku, který následoval hned po naší schůzce, kluci úplně otočili svůj přístup a chovali se tak, jak by se měl hokejista vystupovat.“
Zlepšila se pak nálada?
„A také výsledky, kluci vyhráli tři zápasy po sobě, což je druhá věc a není to tak podstatný. Byla také pohoda v kabině a legrace – tak jak to má být. Makalo se, když se mělo makat. I kluci z áčka mi říkali, že takhle vystupovat juniory v Klášterci ještě neviděli. Ty slova si vzali k srdci. Bohužel se pak stalo, co se stalo a už to frčelo.“
Kdy jste se dozvěděl o existenci toho videa?
„Dostalo se to ke mně ve čtvrtek večer.“
Nechtěl jste ho zarazit?
„Dal jsem pokyn těm lidem, kteří s tím měli něco společného, aby to vymazali. Jenže mi bylo řečeno, že to už někdo hacknul.“
V kabině nahrál video váš syn. Zaskočilo vás, že zrovna on?
„O tom telefonu věděla drtivá většina hráčů, že to v té kabině je. Viním tedy svého syna, se kterým mám výchovné problémy asi jako každý rodič s osmnáctiletým klukem. Ale nejsem naštvanej jen na něj, ale i na ostatní, protože o tom také věděli a nezakročili.“
Už jste měl čas si se synem promluvit?
„Samozřejmě, je z toho špatnej. Včera se nám na chvíli ztratil, když se dozvěděl, co se z toho všechno vyvinulo. Ale jak říká moje manželka – nikoho nezavraždil, nikoho nikde neznásilnil. Udělal megahloupost, za kterou zaplatí celá rodina. Snad se z takového maléru poučí a trochu se srovná.“
Věříte, že taková zkušenost změní i ostatní vaše hráče?
„Chybama se člověk učí. To platí v životě i na ledě. Snad už si nikdo nic podobného nedovolí… Pokud ano, tak se naše společnost řítí do háje. Sám jsem si nepředstavoval, že se někdy do takové situace dostanu, ale oběsit se kvůli tomu nepůjdu.“
Máte chuť zůstat u hokeje?
„Jsem u hokeje od pěti let a taky u něj umřu. Mám chuť pokračovat dál, přece kvůli tomu nezanevřu na sport jako takový.“
Dostal jste nabídky na trénování od někoho jiného?
„Zatím ne. Dostávám se z toho ještě psychicky. Půjdu si zaplavat s mladším synem – kdybych šel s tím větším, tak už ho z bazénu nevytáhnou (směje se). A pak se podívat do Chomutova na Piráty, na kterých jsem ještě letos nebyl.“
