Roman Červenka se ve Švýcarsku stěhuje, Curych vyměnil za Rapperswil. Známý fakt, málokdo ale ví, že se v kabině loňského nováčka NLA potká s dalším Čechem, 19letým útočníkem Františkem Řehákem. Synovec legendy fotbalové Slavie Pavla Řeháka do země helvétského kříže frnknul ve 14 letech a nese v sobě zajímavý příběh, který poodkryl v exkluzivním rozhovoru pro iSport.cz.
Řehák má s Červenkou (Červenkův rozhovor pro iSport o přesunu do Rapperswilu ZDE) leccos společného. Oba jsou útočníci, oba prošli Slavií, chodili dokonce do stejné základní školy v Edenu. Osobní setkání ale ještě neproběhlo...
„Moc se těším, až ho poznám. Když mi bylo devět, tak jsem byl na jeho kempu na Hase, teď s ním budu v jedné kabině. Prostě paráda,“ lebedí si rodák z Kolína, jehož velkou motivací je účast na prosincovém domácím MS dvacítek.
Už vám strýc Pavel odpustil, že nečutáte do meruny?
„Já měl oba sporty rád od malička, v zimě jsem býval na rybníku, který jsem měl před domem, na kterém jsem s kamarády hrál denně hokej, a v létě jsme hráli fotbal. Hokej byl u mě vždy na prvním místě, tak se moji rodiče rozhodli, že mě dají do sportovní hokejové školy v Kolíně.“
Zřejmě dobrá volba, v příštím ročníku budete hrát NLA. Kurs Švýcarsko jste nabral sakra brzo, už vám Česko bylo malé?
„Neměl jsem ještě ani dokončenu základní školu, když jsem odešel do Davosu. Tehdy tam hrál Daniel Nádraský, od kterého přišla do Čech informace, že v HCD mají nedostatek hráčů ročníku narození 2000. Táta mého kamaráda Honzy Kvapila z Berouna se k ní dostal jako první a oslovil mého tátu, zda bychom tam nevyrazili na testy.“
Co bylo dál?
„Odjeli jsme tam na tři dny trénovat a hrát přípravný zápas s tamními staršími žáky. Davos o nás projevil zájem, tak jsme neváhali a hned řekli našim rodičům, že tam chceme zůstat.“
V tu dobu jste hrál za Slavii, to je docela prestižní adresa, nebo se pletu?
„Zrovna jsem začal hrát prvním rokem v mladším dorostu. Byl jsem tam moc spokojený, ale po testech v Davosu jsem byl unešený tamním prostředím, zázemím a vidinou příležitosti mít velký icetime při zápasech. Jako malému klukovi se mi v Davosu od začátku moc líbilo. Byla to šance, chtěl jsem ji využít. Později jsem si tam uvědomil i výhodu trénování ve vysokohorském prostředí a možnost každodenního lyžování a snowboardingu na tamních vyhlášených sjezdovkách, takže super.“
Rodiče vaše nadšení sdíleli?
„V mém rozhodnutí mě od začátku podpořili. Ve Slavii jsem byl tehdy pátým rokem po přestupu z Kolína, náš tým patřil k nejlepším v republice, na mládežnickém mistrovství osmých tříd ve Zlíně jsme získali stříbrné medaile. Rád na mé působení ve Slavii vzpomínám, dodnes držíme s tehdejšími spoluhráči partu. Ale to Švýcarsko byla výzva k neodolání. Sice jsem neuměl řeč, ale nebál jsem se do toho jít.“
Co vůbec říkáte na aktuální bídnou situaci Slavie?
„Sestupu mi bylo samozřejmě líto, chodili jsme se dívat se spoluhráči na zápasy do O2 arény, když tam váleli Červenka, Hertl a Sobotka. Snili jsme, že si tam také jednou zahrajeme. Nyní o tamní situaci nemám podrobné informace, ale myslím si, že to je vhodná příležitost pro mé bývalé spoluhráče proniknout do dospělého hokeje. Od táty vím, že majitelem se stal velmi schopný podnikatel a slávistický srdcař, tak věřím v lepší časy.“
Zpět do Švýcarska, jak probíhaly vaše začátky?
„Všemu předcházelo vyřízení formalit se školou a s klubem, paní ředitelka ZŠ Eden mi vyšla maximálně vstříc, připravila mi s učiteli možnost dokončit devátou třídu dálkově. Slavia mi potvrdila bezdlužnost a transferkarta byla rychle vyřízena. V Davosu nám s Honzou Kvapilem vybrali k bydlení bezva rodinu, jejich syn hrál s námi v týmu. V klubu nás všichni přijali přátelsky, spoluhráči i jejich rodiče se k nám chovali bezvadně. Hned v první sezoně jsme se stali mistry Švýcarska v kategorii Mini Top. Někdy před spaním se mi trochu zastesklo, ale to je asi normální.“
Stesk je normální, žádná větší krize nenastala?
„Ne, nikdy jsem nelitoval! Nejkrušnější okamžik byl, když mi zemřel děda a ještě k tomu jsem se zranil. To už jsem hrál po přestupu za Rapperswil-Jona Lakers první sezonu za dorost. Jinak nic.“
Zůstaňme ještě u aklimatizace. Bydlel jste ve švýcarské rodině, jaké to bylo?
„Vždy jsem bydlel v hostitelských rodinách, které zajistily kluby, ve kterých jsem hrál. Celkem už ve třech. Ve Švýcarsku bych jinak nedostal od svazu hráčskou licenci bez potvrzení o trvalé adrese bydliště a bez potvrzení školy nebo učiliště o studiu. To jsou dané podmínky. Zpočátku jsem si jenom musel zvyknout na stravování téměř bez polévek, místo nich se podává zeleninový salát. Zatím jsem vždy působil v německy hovořících kantonech, němčinu jsem se naučil už v Davosu, v dalších sezonách jsem chodil do škol. Zopakoval jsem si devátou třídu kvůli zdokonalení němčiny, získal jsem jazykové certifikáty a mohl tak začít studovat střední ekonomicko-finanční školu. V rodinách jsem vždy žil jako jejich syn, se vším všudy. Kromě němčiny jsem již zvládl i švýcarštinu. V poslední sezoně v Klotenu jsme měli kanadského trenéra, s ním jsme komunikovali jenom anglicky. V každém městě, kde jsem zatím působil, jsem si rychle zvykl a neměl jsem s ničím problémy.“
Co čas mimo led, náctiletý hokejista v cizí zemi má asi trošku roupy.
„První sezonu v Davosu jsem měl hodně volného času, dopoledne jsme s Honzou trávili buď na tréninkové ledové ploše, nebo na sjezdovkách. Odpoledne byly tréninky s týmem. Později jsem chodil na střední školu v Rapperswilu a v Curychu. Musel jsem se připravovat na další školní den, tréninky jsme měli ve večerních hodinách. To jsem občas zašel se spoluhráči do kina nebo do oblíbené restaurace na jídlo. Po sezoně už jsem jen chodil do školy, školní rok tam trvá jedenáct měsíců, tak jsem využíval bydlení na břehu Curyšského jezera k relaxaci se švýcarskou rodinou.“
Takže výlety po okolních horách?
„Měli nádhernou loď, někdy jsme na ní trávili celý víkend. Také jsme podnikali výlety po Švýcarsku. Poslední sezonu v Klotenu jsem již trénoval s A-mužstvem a se školními povinnostmi a cestováním k zápasům mi volného času podstatně ubylo.“
Budu nejmladším hráčem Rapperswilu
Když srovnáte úroveň mladých českých hokejistů a švýcarských vrstevníků, jak z toho Češi vychází?
„Největší rozdíl je v hokejovém myšlení, to máme stále lepší než Švýcaři. Mají také samozřejmě výjimky, ale ty již hrají v NHL. Řekl bych také, že určitou „brzdou“ pro mladé hráče je vysoká životní úroveň, ne každý z mých spoluhráčů měl ambice nebo cíl hrát nejvyšší soutěž, takže hokeji nedávali maximum. Na druhou stranu, když se trénuje na ledě nebo mimo led, tak se trénuje ve vysokém tempu i na trénincích před zápasy.“
Ještě nějaká odlišnost?
„V první sezoně v juniorech nám švýcarský trenér nainstaloval do mobilů speciální aplikaci jen pro hráče Klotenu, posílal nám sestřihy našich akcí z odehraných zápasů a individuální doporučení, v čem přidat a zlepšovat se. Přijeli jsme třeba ve tři hodiny ráno z mistráku ze Ženevy a už ráno cestou do školy jsem si ve vlaku mohl v aplikaci prohlédnout moje akce za zápasu. Tento trenér s námi individuálně probíral jenom zdařilé akce na ledě, měl názor, že chytrý hokejista sám dobře ví o svých chybách a nepovedených akcích v zápase. Motivoval jen těmi povedenými herními situacemi a tím podporoval naši sebedůvěru. Každým rokem se Švýcaři zlepšují díky působení zahraničních trenérů ze Švédska, Finska a Kanady. U mládežnických týmů nejsou výjimkou. Nakonec to jsou všechno maličkosti, díky kterým se švýcarský hokej každým rokem posouvá, což je vidět na vyrovnaných zápasech na MS dospělých.“
Prošel jste 17tkou a 20kou Rapperswilu, od příští sezony tam budete působit v prvním týmu. Jak se to seběhlo?
„Při mém působení v Rappi jako dorostenec jsem trénoval občas s A-týmem, s juniory jsme tehdy vyhráli 2. juniorskou ligu, ale nepodařilo se v play-off postoupit do nejvyšší Elite A. Proto jsem následující sezonu odešel hrát do Klotenu do nejvyšší juniorské ligy. Asi jsem v Rappi zanechal dobrý dojem. Trenér A-týmu mě zná a moje výsledky v Klotenu podpořily zájem o můj návrat. Navíc v Rappi se stal novým sportovním manažerem bývalý scout organizace Zug, který mi řekl, že mě již několik sezon sleduje a je rád, že mám chuť si vybojovat stálé místo v sestavě.“
Těšíte se na seniorský hokej?
„Těším se moc, budu tam nejmladším hráčem. Několik zápasů za A-tým jsem odehrál už v Klotenu. Mezi seniorským a juniorským hokejem je velký rozdíl, prosadit se do nejvyšší soutěže ve Švýcarsku není nic snadného. Vím ale, že mě seniorský hokej posune i díky lepším spoluhráčům a vysoké kvalitě švýcarské ligy. Bylo to pro mě to nejlepší, jsem velmi vděčný za takovou příležitost. Mám velikou chuť dokázat, že mám na to hrát v NLA.“
Jaká soutěž NLA vůbec je? Působí tam hodně hráčů ze Severní Ameriky.
„Je to tak, každým rokem přichází do NLA více a více cizinců se zkušenostmi z NHL, KHL i z naší extraligy. Tím pádem se zvyšuje konkurence v tamní lize. Proč? Myslím si, že je to díky dobrým finančním podmínkám, které zahraniční hráči dostávají a nenáročnému cestování. Prozatím mám jen jeden odehraný zápas v NLA, ale podle toho, co jsem viděl na vlastní oči, je to soutěž, ve které se pořád bruslí a když se hráč na chvíli podívá do ledu a nemá zvednutou hlavu, tak okamžitě dostane ránu.“
To nezní moc lákavě...
„Je velice důležité být dobrým bruslařem. NLA hraje hodně šikovných hráčů, ale při zápasech není skoro vůbec žádný čas na nějaké parádičky.“
Nebojíte se přísného limitu čtyř cizinců na tým, který NLA ctí?
„Já už nemám důvod se toho obávat, protože po letošní sezoně jsem dosáhl na tzv. sportovního Švýcara, to znamená, že se nepočítám jako cizinec. Jsem za to rád, není to vůbec snadné získat. Musíte odehrát pět let v mládežnických kategoriích, abyste toho dosáhli.“
MS dvacítek? Obrovská pocta
Láká vás spolupráce s Romanem Červenkou?
„Moc! Podle mě patří do TOP 10 hráčů celé NLA, odehrál hodně zápasů za národní tým, v KHL a NHL, takže má hodně zkušeností, i proto se mně dost kluků v Rappi na něho ptalo. Na novou sezonu budeme mít v hale novou kostku, tak toho hned využili a udělali s ním takové promo video, na kterém se představuje fanouškům a říká, že se těší, až se jim představí na ledě.“
Červenkovy góly se budou hodit, v minulé sezoně měl Rapperswil co dělat, aby udržel příslušnost v elitě, hrál play out.
„Všichni v klubu se chtějí dostat do play off. Přivedli nového manažera a s ním přišel také super kondiční trenér. Lidé v Rapperswil chodí velmi rádi na zápasy a klub dost podporují, takže by bylo super tohoto cíle dosáhnout, potom se už může stát cokoliv.“
Krom Červenky se těšíte ještě na někoho?
„Asi na Dominika Egliho, se kterým jsme spolu hráli v Klotenu. Ten teď také přišel do Rapperswil z Bielu. Jinak všichni kluci, které jsem stačil poznat, jsou v pohodě a myslím si, že v kabině bude veselo.“
Na přelomu roku Česko hostí MS dvacetiletých, je to pro vás velká meta?
„Už jako malý jsem koukal na každé MS dvacetiletých i na MS dospělých a fandil u televize, takže by to pro mě byla velká pocta si na MS zahrát. Momentálně to není v mých rukách, takže se plně soustředím na povinnosti v klubu, kde také budu muset ukázat, že mám na to hrát v NLA. Když by to nevyšlo, tak bych začal ve Swiss league, ze které by si mě mohlo Rapperswil kdykoliv stáhnout.“
Komunikace s repre trenéry probíhá?
„Ne, žádná komunikace mezi mnou a trenéry neprobíhá. Já doufám, že o mně vědí, ale to je spíš otázka pro někoho jiného.“
Pár reprezentačních akcí jste objezdil.
„Jednou jsem byl nominován na poslední chvíli k dvojzápasu naší U17 proti Red Bull Salzburg U18 v Turnově. Sraz byl v sobotu v 10:00, ale já jsem hrál ještě v pátek večer od 20:00 mistrák v Ambri-Piotta u italských hranic. Absolvoval jsem náročný rychlopřesun a do Turnova jsem dorazil unavený a nevyspalý jen s dvacetiminutovým zpožděním… Ale rád na to vzpomínám, protože jsem si tehdy vybojoval nominaci na turnaj Challenge U17 v Kanadě, což je neoficiální MS sedmnáctek.“
Udělat v Rapperswillu základní sestavu by mohla být pro konečnou nominaci na MS velká výhoda, že?
„Myslím si, že možná ano, ale i kdybych se do základní sestavy nedostal, tak je pořád šance, že se mi během sezony zadaří a tým udělám. Teď nad MS dvacetiletých vůbec nepřemýšlím, mám před sebou cíl vybudovat si dobrou pozici v týmu v Rappi. Chci, aby se na mě mohl trenér spolehnout a já abych byl vytěžován v důležitých situacích na ledě.“
