Brzy uplynou tři dekády od chvíle, kdy si ho na draftu NHL z osmého místa vybral Montreal. Útočník Terry Ryan měl potenciál vylétnout ke světovým hvězdám, jeho jméno však zůstalo v propadlišti hokejových dějin. Kvůli vážnému zranění kotníku v 26 letech na profesionální dráhu zanevřel, protloukal se amatérskými soutěžemi, hrál pro žízeň. Až do minulého víkendu, kdy ohlásil svůj nečekaný návrat v East Coast Hockey League, třetí nejvyšší zámořské lize.
Právě slavil 47. narozeniny, popíjel na baru. V tom mu zazvonil telefon. „Měl jsem v sobě možná už pět nebo šest piv,“ popsal později s úsměvem pro server ESPN.
Ryanovi se ozvalo mužstvo Newfoundland Growlers, zápolící v ECHL. A připojilo nabídku na velkolepý comeback. Někdejšímu centrovi Canadiens se nápad zalíbil, nerozmyslel si ho ani po vystřízlivění.
V neděli naskočil do domácího utkání proti týmu Adirondack Thunder. Porážku 2:6 neodvrátil, zůstal bez bodu. Přesto svým krokem v zámoří vyvolal ohlas.
„Dělal jsem si s kluky srandu, že vás občas pošlou o úroveň níž na dva týdny. Ale dvě dekády? To už je trošku moc,“ chechtal se Ryan po utkání. „Pořád bruslím čtyřikrát až pětkrát týdně, hraju hokejbal. Jen jsem musel zjistit, jestli na to mám fyzicky, abych se úplně neztrapnil. Dcera mě před zápasem dlouze objala.“
Kanaďan se dokonce pustil do pěstního souboje. V polovině třetí části se jal mstít spoluhráče, zároveň chtěl nakopnout svůj nový tým, jemuž se v utkání příliš nevedlo.
„Neplánoval jsem to, ale když jsem se otočil, viděl jsem, že mému parťákovi srazili helmu z hlavy. Co jsem mohl ztratit? Když mi bylo osmnáct, pral jsem se s Tiem Domim,“ připomněl Ryan svůj střet s respektovaným tvrďákem.
Rval se i během svých juniorských let. Pro podcast BarDown v minulosti popsal surovost tehdejší doby. Vzpomněl, jak si před zápasy namáčel ruce do chilli omáčky, aby tak znemožnil soupeři ostré vidění a mohl ho zasypat údery.
V ECHL hrál nyní sedmačtyřicetiletý veterán poprvé od sezony 2002/03, kdy ještě pravidelně naskakoval za Cincinnati. Právě tehdy se rozhodl, že vinou zdravotních patálií nemůže pokračovat. Vyhlídky na velkou kariéru byly dávno pryč.
Za Montreal do osudného zranění odehrál pouhých osm bezbodových zápasů. Těžko říct, zda by prorazil, i kdyby zůstal zdravý. O poznání lépe se mu nicméně vedlo v AHL, kde za 184 utkání nastřádal 107 bodů.
Nyní se zařadil na druhé místo v žebříčku nejstarších hráčů v předních hokejových ligách. Zda bude pokračovat, není jisté. Je hned za legendárním Jaromírem Jágrem, který v únoru zapíchne na svůj dort 52. svíčku. To mu však nebrání naskakovat v elitní formaci kladenských Rytířů v české extralize.
