Drobný bek Štencel patří k oporám dvacítky: Začínal proti Jágrovi
V osmnácti letech patří ke stabilním kamenům mládežnických reprezentací. V minulé sezoně byl Jan Štencel kapitánem české osmnáctky a zahrál si i na MS do 20 let. Teď ho čeká juniorský šampionát ve švédském Malmö. Ve výběru trenéra Miroslava Přerosta je jedním z dvanácti hráčů z nejvyšší domácí soutěže.
V dětství nosil na zádech číslo 20 jako Jiří Dopita. Do fyzických parametrů olomouckého obra ovšem vítkovický obránce nikdy nenarostl. Se 175 centimetry se mezi urostlými beky ztrácí, ale na ledě ho přehlédnout nelze. Když se před třemi týdny zranil v extraligovém duelu v Hradci Králové, zatrnulo jemu i reprezentačním trenérům.
„Hned mi blesklo hlavou, že je mistrovství světa ohrožené,“ líčí Jan Štencel. „Rameno bylo silně zhmožděné, byl tam problém s vazy. Hned jsem zmobilizoval všechny jednotky, doktory a kondiční trenéry, aby se s ramenem hned něco dělalo. Pevně věřím, že šampionát stihnu. Že bude rameno v pořádku.“
Štencel je odchovancem opavského Slezanu. Táta trénoval, takže na zimácích byl Štencel odmalička. Bruslit začal ve třech letech, do přípravky šel ve čtyřech. A přestože jej to často táhlo do útoku, jeho místo je od samých začátků v obraně.
„Narostl jsem, jak jsem narostl, tak mě šoupli do obrany a hotovo,“ usmívá se Štencel.
„Je pravda, že teď všichni chtějí velké, vysoké a silné obránce. Já jsem pravý opak, ale na druhou stranu není výška často až taková výhoda. Někdy spíš potřebujete mrštnost, obratnost, rychle se zbavit hráče… Musím hrát jinak, víc hlavou, hodně předvídat. Prostě si z menší výšky nedělat nevýhodu, ale spíš výhodu.“
Pravdou je, že rozehrávku má Štencel výbornou. Nebojí se hrát s pukem, nezmatkuje, dokáže skvěle založit útočnou akci. Není tedy divu, že u něj na piedestalu hokejového ideálu postupně vytlačil Jiřího Dopitu obránce Marek Židlický. „Beci tvoří hru, musí zachovat klid. A když tohle spoluhráči v útoku vidí, mají na ledě větší volnost. Marek Židlický je v tomhle nejlepší!“
Štencel byl v šoku. A Jágr to před ním otočil...
Shodou okolností si právě proti Židlickému odbyl Jan Štencel i svou extraligovou premiéru. A kdyby jen proti Židlickému. Když jej v sedmnácti letech povolali vítkovičtí trenéři Trličík s Motákem k prvnímu zápasu mezi dospělými, hned hrál v Kladně proti Jaromíru Jágrovi a Tomáši Plekancovi.
„S áčkem jsem tehdy vůbec netrénoval, takže když mi trenér volal, že se mám sbalit a jet s nimi na Kladno, tak jsem byl v šoku,“ vzpomíná Štencel. „Šel jsem zrovna do školy, myslel jsem, že to je vtip. Až když mi zavolal i druhý trenér, tak jsem tomu začal věřit. Pak mi teprve došlo, že v Kladně přece hrají Jágr, Židlický, Plekanec! No… tak to bude slušná premiéra.“
Vítkovičtí sice v Kladně prohráli 1:4, ale Štencel byl s Malíkem jediným ostravským hráčem v plusových bodech (+1 v hodnocení účasti na ledě). Sám s úsměvem vzpomíná i na to, jak setkání s Jágrem a Židlickým dopadlo. Oba na něj v zápase najížděli.
„Jarda Jágr to otočil,“ směje se Štencel. „Jenom nevím, jestli z důvodu střídání, nebo se lekl mého košíku. A Marek Židlický najížděl ve třech proti dvěma, přihrál, ale byla z toho jen střela. Gól ne. Takže i tohle dopadlo dobře. Pro mě to byl v každém případě super zážitek.“
