Hejdukové v Česku. Synové legendy NHL bojují o reprezentační dres
Z kabiny národního týmu do šestnácti let na kempu v Porubě vychází dvojice mladíků, kteří mezi sebou rychle prohodí pár slov anglicky. „Dobrý den,“ přejdou obratem do češtiny. Nejde o žádné procvičování na písemku, dvojčata Marek a David Hejdukovi mezi sebou komunikují anglicky. Synové bývalého elitního útočníka Milana Hejduka vyrostli v americkém Coloradu, díky dvojímu občanství teď dostali možnost předvést se na kempu české mládežnické reprezentace.
Pod stropem coloradské haly Pepsi Center visí od ledna loňského roku dres Milana Hejduka, vítěze Stanley Cupu a držitele Maurice Richard Trophy pro nejlepšího střelce NHL. Při slavnostním ceremoniálu stáli po boku českého útočníka také jeho synové, David a Marek. Ačkoliv osobně nezažili tátovy největší úspěchy, dobře vědí, že mají na co navazovat.
„Když jsme byli malí, byl to pro nás prostě táta. Až později mi došlo, že je také hokejista,“ vypráví Marek. Po narození na americké půdě mají s bratrem Davidem americké občanství, po rodičích pak dostali i české. Díky tomu mohli přijmout pozvánku na kemp nově vznikající reprezentace do šestnácti let, na níž trenéři zkouší hráče ročníku 2004.
„Řekli jsme ano, hned jak jsme se o té možnosti dozvěděli,“ líčí David. Přestože vyrůstali v Coloradu, Česko pro ně není cizí zemí. Každé léto sem na dva měsíce létají s cílem pozdravit prarodiče, obnovit kontakt s českými kamarády a nechat se přezkoušet na základní škole v Ústí nad Labem, kterou dálkově studují. „Už máme hotovo, udělali jsme poslední zkoušky,“ pochvaluje si Marek.
Před dvojčaty tak leží dvě možnosti: pokračovat v hokejových i studijních kariérách v Česku, nebo zůstat věrní americké cestě. „Sami zatím nevíme, jak to bude dál,“ krčí rameny.
Tuzemský hokej tak stále může živit naději, že na olympijského vítěze z Nagana časem navážou v českém dresu i jeho synové.
Ti jsou vděční za podmínky, které jim jejich otec v dětství vytvořil. „Odmalička jsme chtěli hrát hokej,“ líčí Marek, kterého hned doplňuje bratr: „Koukali jsme s tátou na NHL, tím to všechno začalo.“
Ne každému se poštěstí mít za rodiče slavného hokejistu, díky němuž může nakouknout do zákulisí NHL. „Jednou za čas nás bral do kabiny, to bylo dobrý. Mohli jsme s ním trénovat a učit se od něj. Byla to čest,“ vypráví Marek.
Ačkoliv tehdy nastupovali za Avalanche borci jako Joe Sakic, Peter Forsberg či Adam Foote, malým dvojčatům logicky nejvíc učaroval dres s číslem 23, který oblékal Hejduk senior. O třiadvacítku se však jeho synové přetahovat nemuseli, rozhodování jim usnadnila švédská dvojčata Daniel a Henrik Sedinovi.
„Podle nich jsme začínali s čísly 22 a 33,“ vypráví Marek. Zatímco jemu dvaadvacítka zůstala, David si s přechodem do obrany vzal dvojku. Časem se změnily i jejich vzory, postupně začali obdivovat současné hokejové hvězdy. „Chci být chytrý hráč, jako Erik Karlsson,“ rozpovídá se David, zatímco jeho dvojče se hlásí k Patricku Kaneovi a Mitchi Marnerovi.
Hokej jim je vším, mohou ale jít i studovat
Největší vliv na jejich kariéry má ale pořád táta. Spolu s dalším bývalým českým hráčem Janem Hejdou je vede z pozice trenéra v jednom z coloradských mládežnických celků, k tomu jim nechal poblíž rodinného sídla vybudovat malou hokejovou halu.
„Takový sen. Hned vedle domu máš halu, kam si můžeš jít kdykoliv zahrát,“ básní David. Díky pevnému bratrskému poutu si s Markem většinu času vystačili sami, občas se ale zapojí i jejich otec. „Jednou za čas jde s námi, aby nás něco naučil, ale pak nás nechá, abychom si hráli sami.“
Někdy hlava rodiny převezme při hokejovém rozvoji svých synů jinou, neméně důležitou roli. „Dělá nám rolbaře,“ usmívá se Marek. „Je to taková menší rolba, naučil se s ní jezdit.“
Na tátu spolu s bratrem nedá dopustit. „Je klidný. Poradí nám dobré, chytré věci, ale neřve na nás. Nechá nás, a když pak od něj chci radu, třeba co bych měl udělat v tomhle případě, tak mi to řekne,“ pochvaluje si David.
Z vyprávění je znát, že pro oba mladíky je hokej vším, zároveň jsou si vědomi, že ne každému se poštěstí, aby se vysněným sportem živil. „Hokej nás baví, ale taky dobře studujeme. Kdyby hokej nevyšel, tak abychom měli ještě něco k tomu,“ nabízí David možnost přechodu ze střední školy na univerzitu. Pokud by se však s bratrem rozhodli setrvat v USA, zavřeli by si tím cestu do české reprezentace. Hráči, kteří mají dvojí občanství, totiž musí v zemi, kterou chtějí reprezentovat na akcích pořádaných IIHF, strávit alespoň dvě po sobě jdoucí sezony.
Rozhodnutí padne možná už letos v létě, případně o rok později, ani jednu variantu však sourozenci nezavrhují. „Obě země jsou krásné, ale hodně jiné. Kultura je hodně jiná, taky krajina a budovy. Ale líbí se nám v Čechách i v Americe,“ uzavírá David.
