Milan Hejduk byl můj velký idol, vždycky jsem k němu vzhlížel

Hejduk přišel do Colorada v roce 1998 z Pardubic ověnčený zlatou medailí z olympijských her v Naganu.
Hejdukovo číslo 23 bylo vyřazeno jako šesté v historii Colorada Avalanche. Rodák z Ústí nad Labem se tak symbolicky připojí ke svým spoluhráčům z vítězného týmu ve Stanley Cupu a klubovým legendám Joeu Sakicovi (19), Peteru Forsbergovi (21), Patricku Royovi (33), Adamu Footeovi (52) a Rayi Bourqueovi (77).
Před sobotním duelem Colorada s Minnesotou vyvěsili Avalanche Hejdukovu třiadvacítku ke stropu denverské haly Pepsi Center.
Na ledě ho během slavnostního ceremoniálu doprovázela žena Zlata a jejich dvojčata Marek s Davidem. Společně sledovali, jak Hejdukův dres s číslem 23 míří vzhůru jako šestý v klubové historii Colorada mezi Petera Forsberga a Patricka Roye.
Hejduk je s 805 body a 375 brankami třetím nejproduktivnějším Čechem a třetím nejlepším českým kanonýrem v NHL. Zasloužil si proto velkolepou show...
Hejduk spojil celou svou kariéru s Coloradem, se kterým získal v roce 2001 Stanleyův pohár.
Milan Hejduk v Jihlavě ukázal, že v NHL by ještě pár sezon zvládl odehrát
12
Fotogalerie
Blogy
Začít diskusi (0)

Nemůžu začít jinak než superlativy na adresu Milana Hejduka, kterému v sobotu v Denveru vyvěšovali dres pod strop haly. Milan patřil k mým nejoblíbenějším hráčům, vždycky jsem k němu vzhlížel. Byl to můj idol. Líbil se mi styl jeho hry, byl hodně šikovný, navíc pravák jako já. Dokonce jsem kvůli němu nosil dres s třiadvacítkou, v juniorské reprezentaci a pak ještě na farmě Bostonu v Providence.

Je super, že mu Colorado připravilo takový ceremoniál, je to pro Milana obrovské ocenění. Ale není divu, pro klub odvedl obrovské množství práce, dal skoro čtyři sta gólů, to je něco. V jedné sezoně vyhrál i nejlepšího střelce celé ligy. Klobouk dolů.
Pamatuju si, jak moc byl nebezpečný v přesilovkách.

Kdybych měl ale vybrat svoji největší vzpomínku na něj, vybaví se mi jeho gól na mistrovství světa ve Finsku 2003. Pořád to mám před očima, ve čtvrtfinále proti Rusku trefil neomylně puk do růžku, byla to strašná pecka a hlavně přesná. Nádherný gól.

Jsem rád, že jsem jeho kariéru mohl sledovat. Možná máme podobnou povahu, o Milanovi se vždycky mluvilo jen v souvislosti s hokejem, hovořily za něj výkony na ledě, já to mám nastavené podobně. Nevyhledávám moc publicitu mimo svou práci, chci se fanouškům prezentovat jako hokejista.

V Bostonu nám to klape

Jinak v Bostonu nám to teď šlape, máme radost. V posledních dnech bylo venku příšerně, mráz, všude sníh a led, tak nás těší, že lidi zahřejeme naším hokejem. A to nám ještě jeden zápas kvůli té kalamitě zrušili.

V týmu si pochvalujeme, jak si to všechno po těžším začátku sezony sedlo. Měli jsme zkraje docela dost zraněných, já sám byl nějakou dobu mimo, teď jsme prakticky kompletní a jedeme všechny lajny. Od první do čtvrté.

Hrajeme jako jeden tým, všichni hráči přesně vědí, jaká je jejich role na ledě, to, co chceme produkovat, zvládáme hrát ve velké rychlosti a výsledky se dostavují. Chtěli bychom z té formy vytěžit co nejvíc. V NHL máme ze všech klubů odehráno nejmíň zápasů, tak budeme mít dost možností nahnat body.

Dvacítka si medaili zasloužila

Vedle NHL jsem stíhal sledovat i zápasy naší dvacítky na mistrovství světa. Škoda že klukům nevyšly boje o medaile. Přál jsem jim placku, protože by si ji zasloužili. Na rovinu říkám, že mě naši mile překvapili, spousta hráčů předváděla parádní výkony. Poprvé po opravdu dlouhé době jsem si myslel, že s tímto hokejem máme šanci porazit i Kanadu s Amerikou. Hodně dobře se mi na to koukalo.

Nakonec to na medaili nedopadlo, ale jak říkám, měl jsem z toho hodně dobrý pocit. V týmu byla řada schopných hráčů dát za jakékoli situace gól. Vnitřní síla mančaftu byla cítit.

Jasně, klukům pak s Amerikou trochu ujel vlak, ale to bych neviděl jako extra velký problém, prostě se to tak sešlo. Důležité je vědomí, že náš hokej je schopný dát do kupy dvacet konkurenceschopných hráčů s reálnými možnostmi na boj o medaili.

Začít diskuzi