Milan Hejduk byl můj velký idol, vždycky jsem k němu vzhlížel
Nemůžu začít jinak než superlativy na adresu Milana Hejduka, kterému v sobotu v Denveru vyvěšovali dres pod strop haly. Milan patřil k mým nejoblíbenějším hráčům, vždycky jsem k němu vzhlížel. Byl to můj idol. Líbil se mi styl jeho hry, byl hodně šikovný, navíc pravák jako já. Dokonce jsem kvůli němu nosil dres s třiadvacítkou, v juniorské reprezentaci a pak ještě na farmě Bostonu v Providence.
Je super, že mu Colorado připravilo takový ceremoniál, je to pro Milana obrovské ocenění. Ale není divu, pro klub odvedl obrovské množství práce, dal skoro čtyři sta gólů, to je něco. V jedné sezoně vyhrál i nejlepšího střelce celé ligy. Klobouk dolů.
Pamatuju si, jak moc byl nebezpečný v přesilovkách.
Kdybych měl ale vybrat svoji největší vzpomínku na něj, vybaví se mi jeho gól na mistrovství světa ve Finsku 2003. Pořád to mám před očima, ve čtvrtfinále proti Rusku trefil neomylně puk do růžku, byla to strašná pecka a hlavně přesná. Nádherný gól.
Jsem rád, že jsem jeho kariéru mohl sledovat. Možná máme podobnou povahu, o Milanovi se vždycky mluvilo jen v souvislosti s hokejem, hovořily za něj výkony na ledě, já to mám nastavené podobně. Nevyhledávám moc publicitu mimo svou práci, chci se fanouškům prezentovat jako hokejista.
V Bostonu nám to klape
Jinak v Bostonu nám to teď šlape, máme radost. V posledních dnech bylo venku příšerně, mráz, všude sníh a led, tak nás těší, že lidi zahřejeme naším hokejem. A to nám ještě jeden zápas kvůli té kalamitě zrušili.
V týmu si pochvalujeme, jak si to všechno po těžším začátku sezony sedlo. Měli jsme zkraje docela dost zraněných, já sám byl nějakou dobu mimo, teď jsme prakticky kompletní a jedeme všechny lajny. Od první do čtvrté.
Hrajeme jako jeden tým, všichni hráči přesně vědí, jaká je jejich role na ledě, to, co chceme produkovat, zvládáme hrát ve velké rychlosti a výsledky se dostavují. Chtěli bychom z té formy vytěžit co nejvíc. V NHL máme ze všech klubů odehráno nejmíň zápasů, tak budeme mít dost možností nahnat body.
Dvacítka si medaili zasloužila
Vedle NHL jsem stíhal sledovat i zápasy naší dvacítky na mistrovství světa. Škoda že klukům nevyšly boje o medaile. Přál jsem jim placku, protože by si ji zasloužili. Na rovinu říkám, že mě naši mile překvapili, spousta hráčů předváděla parádní výkony. Poprvé po opravdu dlouhé době jsem si myslel, že s tímto hokejem máme šanci porazit i Kanadu s Amerikou. Hodně dobře se mi na to koukalo.
Nakonec to na medaili nedopadlo, ale jak říkám, měl jsem z toho hodně dobrý pocit. V týmu byla řada schopných hráčů dát za jakékoli situace gól. Vnitřní síla mančaftu byla cítit.
Jasně, klukům pak s Amerikou trochu ujel vlak, ale to bych neviděl jako extra velký problém, prostě se to tak sešlo. Důležité je vědomí, že náš hokej je schopný dát do kupy dvacet konkurenceschopných hráčů s reálnými možnostmi na boj o medaili.
