Čechmánek: Nemáme jedničku? Nevadí

Co má pro následující dny v plánu brankář Roman Čechmánek? Usadí se k televizi a bude sledovat své nástupce v reprezentační brance, jak si povedou na mistrovství světa ve Švýcarsku. Všechny nominované zná moc dobře.
Nejspíš si nenechá ujít už zítřejší první duel s outsiderem z Dánska. „Petr Čajánek mi říkal, že je to důležitý zápas. Tak se asi podívám,“ pousmál se účastník osmi šampionátů.
Startuje světový šampionát a český tým nemá brankářskou jedničku. Jak se na to díváte?
„Nevidím v tom problém. Naopak si myslím, že ta nejistota na místě brankáře může celému mančaftu pomoct. Kluci v poli budou chtít dobře bránit. Protože nebudou vědět, jak to tomu gólmanovi sedne, v jaké je formě. Když jsem jel v pětadevadesátém poprvé na mistrovství, taky jsme se na začátku turnaje prostřídali všichni tři. Eda Turek, Petr Bříza a já. Každý z nás odchytal jeden zápas. Až pak se určilo, kdo bude pokračovat dál. Tak proč to tak neudělat i letos?“
Komu byste dal přednost vy?
„Puťu Pruska znám léta. Je zkušený, nenechá se rozhodit. Vždycky je vyrovnaný. Štěpánek je zase obrovský talent. V play off dokázal, že mu těžké zápasy nevadí. A Mensator už je několik let u nás špička. Letos byl v extralize asi nejlepší. Všichni tři mají kvalitu. Rozhodne momentální forma. Uvidíme, komu to jedno utkání sedne nejvíc.“
Nepotřebuje brankář pro takový turnaj víc zkušeností, než má tohle trio?
„Je to pořád hokej. Je jedno, jestli jde o extraligu, mistrovství světa, nebo první národní. Je to hra. A pokud se jí bavíte, tak máte jedno, proti komu nastoupíte. Všichni střílí stejně. Něco jiného je, když přijdete do NHL na úzká kluziště. Tam to je fakt rychlejší. Pár týdnů jsem si musel zvykat. Na širokém hřišti je ale hokej všude stejný.“
Nejlépe znáte Lukáše Mensatora, se kterým jste působil v Karlových Varech. On na to období rád vzpomíná. Prý se od vás leccos naučil…
„Těší mě, že to tak vnímá a že si ode mě něco vzal. To je to, o čem už jsem mluvil. Rád bych pomáhal mladému brankáři. Mensiho sleduji a vidím, v čem udělal pokrok. Je dál, než byl, když jsme spolu chytávali v jednom týmu. Při nájezdech třeba skončil brzo v bráně. Říkal jsem mu, ať nespěchá a počká si na útočníka. Ten to má pak se zakončením těžší.“