Michálek se po příletu těšil do postele
FOTOGALERIE - Národní tým v pátek odpoledne přivítal hráče, kterých je třeba! Milan Michálek, expert na vítězné góly. Za San Jose jich v sezoně obstaral šest, nejvíc z nejlepšího týmu NHL. Svalnatý buldok se o to samé pokusí v českém dresu.
„Snad to přijde i tady,“ věří 24letý bojovník.
Pokud vše klapne i s příletem Patrika Eliáše, potkaly by se už proti Slovensku obě hvězdy na ledě. A navíc v jednom útoku. Elitní dvojku by měl doplnit Plekanec.
Michálek tak doufá, že ze sebe definitivně setřese rozčarování z konce klubového ročníku. Jeho Sharks vyletěli ze Stanley Cupu coby vítěz Prezidentovy trofeje. S podceňovaným Anaheimem. „Čekal jsem, že půjdeme mnohem dál a další dva měsíce budu hrát o Stanley Cup. Pro všechny to bylo obrovské zklamání. Pro mě, celý tým i vlastníky. Kritika byla silná, v létě se dají čekat velké změny,“ tuší tvrdou reakci v Kalifornii.
V San Jose jsou každoročně velké cíle, mužstvu se skvěle daří v maratonu 82 utkání, ale pak obvykle shoří jako papír. Důvody nezná nikdo, ani Michálek. „Stalo se nám to potřetí za sebou. Nevím, čím to je. S Anaheimem jsme prohráli dvakrát doma a to se pak těžko otáčí. Ducks mají skvělé obránce, nenechali si to vzít,“ vykládá u hotelové recepce.
Neštěstí Sharks může přinést velkou úrodu reprezentaci. Michálek je typem odolného dříče, pro nějž kotouč není ztracen, ani kdyby si ho gólman nacpal do žaludku. „Chci přinést rychlost, dobré bruslení, důraz do brány, střelbu. Budu bojovat o kotouče a od trenéra přijmu jakoukoliv roli,“ hlásí téměř jako při vojenské přísaze.
Když ke konci základní části NHL dával vedení reprezentace příslib pro šampionát, považoval to spíše za zdvořilostní krok. Ten se však vyplnil a před Michálkem stojí velká výzva. „Strašně moc jsem se sem těšil, protáhnu si sezonu. Sledoval jsem výsledky repre na mistrovství, vím, jací tu jsou hráči a viděl jsem, jak kluci dostali s Kanadou tři góly z přesilovek,“ dává najevo, že se připravil.
Naváže tak na šest let starou účast na šampionátu ve Finsku, pod koučem Lenerem si tehdy 18letý Michálek připsal jediný start v boji o bronz se Slovenskem. „Super zkušenost, poznal jsem, jak to v nároďáku chodí.“
Posléze odešel za moře a vypracoval se v jednoho z nejuznávanějších českých hráčů. Teď si však musí bleskově zvyknout na širší hřiště. „Bude to velká změna, snad to bude dobrý,“ rád by si přivykl rychle.
Rovněž na středoevropský čas. V San Jose mívá o devět hodin méně. „Let byl dlouhej, těším se na postel a pořádné vyspání,“ křížily se mu oči. „Nejdřív dvanáct hodin ze San Franciska do Frankfurtu, pak hodinu sem…“ Kvůli hrozící pandemii prasečí chřipky očekával přísné kontroly na letištích, ale… „Nic nebylo,“ netajil údiv.
Po vyspání se v sobotu vydá na rozbruslení a odpoledne pak na zápas. Jak jinak, než proti Slovensku. A že česká ofenziva bobtná hvězdnými jmény, je jenom rád. „Čím víc útočníků a dobrých hráčů, tím líp pro nás,“ tvrdí po Markovi a Kotalíkovi třetí zástupce na MS z jindřichohradecké líhně.
