Yan Stastny: Slovákům chybělo pár odrazů

Coby člen lajny rozbíječů válčí na mistrovství za americký tým, ale stíhal sledovat i výkony domácí reprezentace. „Slováků je škoda, měli dobrý tým, ale chyběl jim pár správných odrazů aby se dostali dál,“ říkal Yan Stastny v neděli po tréninku. Anglicky. V jazyce, ve kterém vyrůstal v St. Louis, svém domově.

Slovenští fanoušci teď mají poslední naději. Fandit vám…
(usměje se) „Kdepak, takhle to neberu. Jsem jen jeden hráč ve velkém týmu, hrajeme svůj styl, svůj hokej. Chceme se dostat dál jako celý tým, to je podstatné.“

Ale vám košičtí diváci aplaudují, sotva zaslechnou vaše jméno před zápasem. To značí, že vám přejí, ne?
„Jasně, to je moc hezké. Je jasné, že si moc vážím možnosti hrát šampionát na Slovensku, v zemi svojí rodiny. Vážím si toho, jak mi lidé fandí. Je to pěkný bonus navíc.“

A dostat se do Bratislavy na čtvrtfinále, slyšet své jméno skandovat zdejší plnou arénu, to by bylo další plus?
„Jasně. Ale já se do Bratislavy chci dostat proto, abych vyhrál zlatou medaili. To je můj hlavní a jediný cíl. Každopádně to, že hraju tady je opravdu parádní. I co se týká našeho týmu. Máme velmi mladé mužstvo, skvělou partu kluků. Věřím, že to tady potáhneme ještě celý další týden.“

Jak často vůbec jezdíte na Slovensko za rodinou?
„Tenhle rok jsem tu byl hodněkrát, tohle je už popáté někdy od srpna. Díky tomu, že hraju v Rusku, mám možnost se tu ukázat častěji a využívám jí na pár dní, jakmile to jde. V Bratislavě mám hodně příbuzných, takže je navštěvuju. Z Ameriky to bývalo horší sem jezdit, přece jenom je to dálka.“ Yan Stastny (vlevo) v rozepři s Norem Eerikkim Koivem • Reuters

Ptali se spoluhráči, co čekat od této země?
„Jasně, ptají se, odpovídám. Cokoliv. Taky tu nebývám tak často, ale poradím jim ohledně jídla, povyprávím o kultuře, zdejším životě. Všechno, co chtějí vědět.“

A co jim tedy odpovídáte?
„Samé dobré věci. (usměje se) Klukům se tu líbí a mě taky. Moc rád se sem vracím. Ještě bych se rád naučil líp slovensky, ale to nic nemění na tom, že si to tu užívám.“

Slovensky ale umíte, ne?
„To ano. Když se sejde celá rodina, mluví se jen slovensky. Ale třeba s bratrem mluvíme jen anglicky. A když s tátou řešíme něco podstatného, mluvím anglicky a on na mě slovensky.“

Stačil se za vámi otec zastavit během šampionátu?
„Sleduje mě, jakmile to jde, to jo. Bavíme se spolu, je rád za to, že tu hraju. Ale jinak pořád pracuje, je v jednom kole.“

A co bratr Paul, útočník Colorada, kterého na šampionát nepustilo zranění?
„S ním jsem zatím ještě nemluvil. Ale vím, že sleduje každý zápas a zajímá se o to, jak si vedeme.“

Povězte, jaké pro vás bylo vyrůstat se jménem slavného hokejisty? Jak jste se vypořádával s neustálým srovnáváním s otcem?
„To víte, že nás neustále porovnávali. Ale mě to je jedno, já jsem jiný hráč, než byl tatínek. Mám svůj styl, jsem sám sebou. Jediné, co máme s tátou stejné, je dobrý skluz na bruslích. A já jsem ještě lepší bruslař, než býval on.“ (usměje se)

On s tím souhlasí?
„Jistěže. Ví to.“

Co si pamatujete z doby, kdy jste jako dítě sledoval jeho zápasy v NHL?
„Vybavují se mi hlavně chvíle u ledu na stadionech, na trénincích, kdy jsme se motali v šatně a šmrdlali jsme tam pukem s ostatními hráči NHL. Byla to skvělá zkušenost.“

Co říkáte na to, jak váš otec kritizuje poměry ve slovenském hokeji?
„O to se nestarám, to není moje věc.“