ROZHOVOR | Chystal se, jak zastaví ruskou mašinu vedenou Malkinem. Jenže čisté konto udržel jen 24 vteřin, do první střely soupeře. Jakub Kovář si v české brance vedl dobře, pochytal 21 vesměs těžkých pokusů. Ale prohrál...
Co s vámi udělal ten rychlý gól?
„Trochu jsem se před zápasem bál, aby to takhle nebylo a nakonec z toho byl rozhodující gól celého zápasu... Ale nezamávalo to se mnou. Sám nevím, jak se ta situace přihodila. Tak nějak jsem hlídal, kam by ten Rus mohl nahrát, a on najednou vyjel zpoza branky, udělal takovou rychlou otočku a hodil mi to na druhou tyčku.“
Chce to velkou sebedůvěru, chytat pak jakoby nic?
„Záleží, jaké je člověk povahy. S mou psychikou to opravdu nic neudělalo. Jasně, příjemné to není, ale člověk musí počítat, že se něco takového stane. Za kariéru už jsem dostal i takové góly, jsem zvyklý.“
Přiznejte, čekal jste od zápasu s Rusy větší grády?
„To bylo dané vývojem zápasu. Když vedli, nikam se bezhlavě nevrhali a čekali na brejky.“
Jaké pro vás bylo zachytat si proti Malkinovi a Dacjukovi?
„Člověk to ani tak nebere. Nezaobíral jsem se tím, že jsou na ledě zrovna oni dva, i když samozřejmě, jakmile tam Malkin byl, cítil jsem to. Jejich lajna tam často měla něco nebezpečného. Víte, že Malkin je na ledě, ale nesmíte koukat jenom na něho.“
I přes solidní českou obranu vám dal gól v přesilovce...
„Se štěstím jsem vyškrábl střelu na lapačku a snažil jsem se tam ještě rychle přesunout, ale byl jsem strašně daleko.“