Vrátil Slovensku hrdost, dostal jej na výsluní světového hokeje. Ale jak vlastně český trenér Vladimír Vůjtek začínal? Kdo byl jeho trenérským vzorem? A kdy mu bylo na střídačce nejhůř? V čem spočívá jeho kouzlo?
Osobnost. Tak o Vladimíru Vůjtkovi mluví všichni jeho známí. „A výborný člověk,“ okamžitě dodává Miloš Holaň, který pod Vůjtkem hrál a později s ním i trénoval.
Přestože Vůjtek s hokejem začínal poměrně pozdě (až v 15 letech), dokázal se prosadit i jako hráč.
„V Klimkovicích jsme měli malý rybník, takže to chvíli trvalo,“ usmíval se Vůjtek při vzpomínkách na své hokejové začátky.
V kariéře nastoupil jen za tři kluby – za Vítkovice, za Trenčín a za Karvinou.
Všude byl kapitánem...
„Už jen tohle vám hodně napoví,“ říká Holaň. „Má to v sobě. Umí řídit kabinu, umí nadchnout lidi. A hlavně – umí tmelit kolektiv.“
Vzorem Vladimíra Vůjtka byl populární ostravský trenér Ladislav Štemprok. Inovátor, průkopník netradičních tréninkových metod a – skvělý psycholog.
„Vzal si z něj hodně. Také to s hráči umí, to je základ,“ souhlasí Holaň. „I můj táta na pana Štemproka pořád vzpomíná.“
O Vůjtkovi se traduje, že se neumí na střídačce rozžhavit. Sám připouští, že vyznává spíš cestu cukru než biče. „Ale musí to mít svá pravidla, nesmí to být anarchie,“ říká. „Jsem spíš demokratický trenér, ale i demokracie má svá jasná pravidla a mantinely.“
To na vlastní kůži poznal i Holaň. Když hrál s Vítkovicemi svou životní sezonu (1992/93) a byl jednou z největších hvězd extraligy, dostal po prohře v Olomouci od Vůjtka pořádný „fén“.
„V kabině a přede všemi. A seřval jenom mě,“ vzpomíná Holaň. „Samozřejmě jsem byl naštvaný. Ale druhý den si mě pan Vůjtek pozval k sobě do kabinetu, nabídl mi dvě decky červeného a všechno mi vysvětlil. Chtěl tím ostatní nakopnout. Ukázat, že i největší hvězdy musejí makat pro tým. I později mi pak říkal – i řvaní musí mít hlavu a patu.“
Přestože už v roce 1993 dosáhl Vůjtek s Vítkovicemi na ligové stříbro, s posledním federálním výběrem na mistrovství světa hráčů do 20 let na bronz a byl vyhlášen nejlepším trenérem sezony, na šanci u národního týmu čekal dlouho.
A málem se vlastně ani nedočkal. Několikrát chtěl s trénováním skončit. Odchod do Ruska v roce 2001 jej ale vystřelil zpátky mezi trenérskou elitu.
Nejtěžší chvíle ovšem Vůjtek prožíval po roce 2005. Prohrál „boj“ s Aloisem Hadamczikem o místo u české reprezentace a přidaly se i zdravotní problémy.
Kvůli nemocnému srdci v roce 2006 dokonce ukončil kariéru. „Moc těžké období,“ říká Holaň, který byl v té době Vůjtkovým asistentem ve Vítkovicích. „Monitorem si neustále musel měřit tep, ale rval se s tím. Nechtěl odejít během sezony.“
Po operaci srdce se ovšem Vůjtek na trenérskou střídačku přece jenom vrátil. A jak! Slovensko si k tomu může gratulovat…
