PŘÍMO ZE ŠVÉDSKA | Většina hráčů české dvacítky dosud v kariéře nehrála hezčí zápas, než byla sobotní vítězná bitva s Kanadou. Nezažili tak silnou euforii, jako když zámořského favorita skolili po nájezdech. Sobě i lidem dokázali, že hokej umějí.
„Užili jsme si to a teď už to držíme u země. Turnaj pokračuje a přijdou Němci, kteří jsou taky nepříjemní,“ krotil emoce před dalším zápasem kapitán Petr Šidlík.
Triumf nad kanadou byl úžasný, ale postup do čtvrtfinále si Češi musí ještě vybojovat. Němci zatím prohráli všechny tři svoje zápasy, dva velmi jednoznačně.
Svěřenci trenéra Miroslava Přerosta jsou jejich posledním soupeřem ve skupině. Kdyby vyhráli za tři body, mohou ještě do play off proklouznout přes ně. Jinudy cesta nevede. Nikoho dalšího už pod čáru ponoru stáhnout nemůžou.
VIDEO: Sestřih utkání Kanada - Česko
„První zápas proti Kanadě zahráli velice dobře,“ připomíná Šidlík. „Nesmíme je podcenit, musíme do toho od začátku jít jako naposledy proti Kanadě. Myslím, že pak můžeme uhrát dobrý výsledek. Pořád postupují čtyři týmy, oni budou cítit poslední šanci. Každý máme stejnou šanci, není to tak, že by někdo byl jasně nahoře nebo dole, nikdo nemá výhodu,“ dodává.
Výkony českého celku na šampionátu v Malmö zatím byly jak den a noc. V porovnání s úvodním vystoupení proti USA se zvedl o několik tříd.
„Řekli jsme si, že nesmíme být zaskočení, musíme začít úplně jinak. Myslím, že se nám to povedlo slušně, celý zápas jsme se drželi svojí taktiky a oni pak byli bezradní. Vytvořili si nějaké šance, ale většinou to honili po mantinelech a my byli převážně lepší,“ pokračuje kapitán české juniorky.
Letošní český soubor, to je ročník 1994, který se na domácím šampionátu osmnáctiletých zachraňoval mezi elitou, a poměrně silná skupina mladších hráčů, kteří na podobných akcích teprve získávají zkušenosti. Už proto vítězství nad Kanadou tolik znamená. A je to pro ně možná i zadostiučinění, ačkoli to nedávají tolik najevo.
„Tenhle ročník dost zatracovali, ale ukázali jsme, že ani pro nás nic není nemožné. My sami pořád věříme, že určitě můžeme hrát o medaile, jít dokonce do finále. Třeba nám začali věřit i ti, co si mysleli, že nic nedokážeme. Ale že by to byla satisfakce? Tehdy v Brně jsme hráli v jiné sestavě, teď máme sílu a charakter, týmový duch. Je to neskutečné, jak jsme makali na ledě, na střídačce, v kabině. O tom, co bylo, se nebavíme. Myslíme na zápas, co teprve přijde. A chceme, aby to zase vyšlo,“ uzavírá Petr Šidlík.
