Myšáka formovaly zlaté úspěchy, chce na ně navázat: Poslední týdny nespím

Česká dvacítka oslavuje gól střelce Jana Myšáka (druhý zprava)

Jan Myšák v dresu farmy Montrealu Lavalu Rocket

Český útočník Jan Myšák svojí střelou překonává ruského brankáře

Reprezentační útočník Jan Myšák ujíždí ruským protivníkům

Talentovaný útočník Jan Myšák v dresu národního týmu

Fotogalerie

Jan Denemark

MS hokej U20 16. prosince 202120:04

Začít diskusi (0)

Jako jeden z prvních přistál na místě, kde se na přelomu roku odehraje juniorské mistrovství světa. A on bude znovu po roce zodpovědný za úspěchy českého výběru v útočné fázi. „Poslední týdny jsem se na turnaj strašně těšil, nemohl jsem spát. Pořád jsem si říkal, kdy už konečně odletím,“ popisoval Jan Myšák ještě na edmontonském letišti. Půjde už o jeho třetí turnaj. Zatím z toho byly nezdary ve čtvrtfinále, tak, že by do třetice všeho dobrého?

Chce medaili z velké reprezentační akce. Je to jeden ze snů, které si v mládí vytyčil a jak sám říká, některé už se splnily, ale pořád jich má dost. „Je důležité, aby si je člověk pořád dával před sebe,“ přikývl Jan Myšák, jenž souhlasil s rozhovorem hned po příletu do Edmontonu. „Teď stojím venku před letištěm, je tu hodně sněhu, tak je to fajn,“ rozesmál se. Zmínil se i o tom, co pro něj znamená reprezentace, nebo kde budou silné stránky týmu.

Když jsem se bavil s mládežnickým expertem Scottem Wheelerem, řekl, že vám přesun před sezonou z dospělé AHL do juniorky pomůže mnohem víc. Měl pravdu?
„Jo, jednoznačně. Můj správný vývoj je hlavní důvod, proč mě vedení poslalo zpět do juniorského hokeje. Já jsem i teď splňoval podmínky pro to, abych i nadále mohl v AHL hrát, ale tohle je daleko lepší. V Hamiltonu hraju hodně, to je třeba říct. Je to lepší.“

Bylo to po vzájemné dohodě, nebo přišlo direktivní rozhodnutí shora?
„V mém případě to bylo o to snazší, že se na tom shodli úplně všichni. Můj agent, já i vedení Montrealu.“

Přitom mnoho lidí má názor, že hrát AHL je lepší, protože hráč už má blíž k NHL.
„Tyhle názory jsem samozřejmě slyšel a vnímám. Ale já jsem zastánce toho, že všechno má svůj čas. Vrátit se do juniorky pro mě nebyl krok zpátky. Vůbec. Z hlediska sebevědomí, z hlediska času na ledě je to prostě lepší, cítím se líp. Jsem spokojený.“

Jaká je vaše týmová role? Z hlediska bodů to vypadá na klíčového hráče, že?
„Mám tu čest, že můžu být asistent kapitána, takže ve mně asi jak vedení, tak i trenéři věří. To člověka těší, jsem za to rád. Jsem jeden z lídrů.“

V jednom z rozhovorů jste zmiňoval, že máte vrozenou odolnost a rvavost. To se v Kanadě hodí, že?
„Já si myslím, že jo. Každý máme období, kdy nejsme v pohodě, a proto bych tady rád zmínil rodinu, že mě drží, když takové období nastane. Vždycky to na mě poznají, že nejsem ok. Jejich podpora tu psychickou odolnost hrozně zvedá. Když víte, že při vás někdo takhle stojí a je za vámi. Ale ano, mít odolnost je tu důležité, občas je to pro hlavu opravdu náročné.“

Jak často jste v kontaktu?
„Moje rutina je taková, že když mám den volna, tak volám domů, takže jednou týdně.“

Počítám, že především mamka už podle hlasu pozná, zda se jedná o dobrý, nebo špatný týden.
(směje se) „No, myslím si, že ano. Rodiče to vždycky poznají.“

Jste velký patriot, netajíte se, že máte nasledované slavné góly reprezentace, že jste prožíval zlaté úspěchy. Váš cit k národnímu dresu je i nadále silný?
„Já samozřejmě odpovídám na tyhle otázky větami, které mohou znít jako fráze, ale pro mě je národní tým vážně obrovská čest. Opravdu to tak cítím. Já jsem byl vychovaný příběhy o litvínovských hrdinech z Nagana, jako byli Robert Reichel, Martin Ručinský, nebo Jiří Šlégr. Když jsem byl menší, tak jsem o ničem jiném, než o reprezentaci nepřemýšlel. Když se pak vyhrálo v roce 2010, tak to byla úplná pecka, díky tomu moje pouto k hokeji bylo ještě o hodně silnější. Opravdu je pro mě národní tým čest, je to hrozně krásné.“

Takže natěšenost na turnaj je u vás obrovská?
„Je. Poslední týdny jsem ani nemohl spát. Pořád jsem si říkal, kdy už konečně odletím. Pro mě je to velká věc. Jak se malé děti těší na Vánoce, tak já se těším na mistrovství světa.“

Vnímáte, že vzhledem k neúspěchům v posledních letech by medaile z dvacítek byla velkou věcí a vy se tak mohl stát sám hrdinou pro mladé kluky?
„Hodně lidí zmiňuje, že medaile dlouho nebyla, nebo že se dlouho nepřešlo přes čtvrtfinále. Ještě jsme se o tom v týmu nebavili, ale nějak jsme končili srpnový turnaj, který jsme vyhráli, což nám strašně dalo z hlediska sebedůvěry. Budeme na to chtít navázat i tady.“

Uvědomí si člověk, že sen z mládí teď vlastně žije a na chvíli si ho vychutná? Třeba když jste na posledním turnaji byl kapitán týmu?
„No, těžko říct. Nevím, jak bych to popsal. Takhle, já si za tím vždycky šel, měl jsem sny, které jsem si chtěl splnit. Některé se splnily, některé ne, ale jako kluk jsem si prostě za tím šel. K současnému stavu mu pomohly i skvělé vzory, nebo rodina. Ale je něco jiného, když je člověk kapitán a když se vyhraje velký turnaj. To věřím, že musí být nejkrásnější věc. Nicméně to neberu tak, že bych byl v nějakém snu a žil ho. Je to super, ale soustředím se i na další věci, které bych chtěl a mohl v nejbližší době dokázat. To si myslím, že je důležité.“

Které máte na mysli?
„Tak úplně v nejbližší době je to úspěch na dvacítkách. Tedy, pokud dopadnou dobře mé nadcházející dva testy, u kterých se budu klepat, aby dopadly negativně. A dál, o tom nechci mluvit veřejně. O tom vím jen já a mí nejbližší.“

Úspěch na dvacítkách by mohla pomoci zařídit obrana, která je po letech velmi silná.
„Vnímám, že máme skvělé obránce. Máme Svozku (Stanislav Svozil), který už má smlouvu v NHL a Jířu (David Jiříček), který míří na draft a je to opravdu výborný hráč a mnoho dalších. Nechci jmenovat každého zvlášť, ale souhlasím, že v obraně jsou dobří hráči.

Co říkáte rozhodnutí brankáře Nicka Malíka, jenž se nominace vzdal?
„Já do toho tolik nevidím. Mám to nastavené nějak a věřím, že ostatní to mají odlišně. Nevidím do toho tolik, abych to mohl víc okomentovat. Je to jeho rozhodnutí, respektuji ho. Spíše obdivuji, že své rozhodnutí nejdříve řekl celému týmu předem. To klobouk dolů.“