Česko - USA 3:4sn. Dvacítka sahala po senzaci, má jistý postup do čtvrtfinále
PŘÍMO ZE ŠVÉDSKA | Junioři ukázali sílu a zahráli na hranici možností. Se Spojenými státy si to rozdali na férovku a duel ztratili až po samostatných nájezdech 3:4. Po skvělém týmovém výkonu jim získaný bod zajistil postup do čtvrtfinále. „Jsem hlavně rád, že jsme výkon zase trochu posunuli. Že to proti Norům nebylo jenom šplouchnutí do vody,“ těšilo hlavního trenéra Patrika Augustu.
Před utkáním byly Spojené státy jednoznačným favoritem. Nejdříve zdolaly Nory, pak rozstřílely Švýcary. Výběr trenéra Augusty se ale zámořského týmu nezalekl a favorita překvapil odvážnou hrou. „Jsem rád, že jsme s nimi vydrželi hrát celý zápas. Bylo to od nás povedené. Motivuje nás to do dalších utkání. Bohužel nájezdy už jsou loterie,“ posteskl si po bitvě Robin Sapoušek.
Důležitým mužem byl Michael Hrabal, který v brance předvedl opět jistý výkon a velkou měrou přispěl k tomu, že se Češi se soupeřem přetahovali až do samostatných nájezdů. Většinu protivníků znal z NCAA, což bylo v závěrečné dovednostní disciplíně výhodou.
„Výsledek každého týmu je odvislý od gólmana. Hrabi chytal výborně celé utkání a byl důležitou součástí bodu, kterého se nám podařilo dosáhnout,“ pochválil brankáře Augusta.
Skvěle zápas sedl druhé lajně. Útok Šalé, Melovský, Sapoušek dokázal soupeře přehrávat a dostávat se do nebezpečných zakončení. „Tady můžete hrát s každým. Spoluhráče si nějak nevybírám, nezáleží mi na tom. Určitě ale mezi sebou chemii máme,“ vysvětloval Sapoušek, který po spolupráci se Šalém poslal Čechy do vedení 3:2.
Právě udržet nadějný výsledek dělalo dvacítce problémy. V utkání se totiž hned dvakrát dostala do jednobrankového náskoku. Ani jednou se ale nepodařilo náskok udržet příliš dlouho. Sympatické ale bylo, že se Češi pořád snažili praktikovat aktivní hru.
„My jsme chtěli hrát pořád stejně. Bohužel jsme udělali dvě chyby, když jsme ztratili kotouč na vrcholech kruhů, a soupeř to z brejků potrestal. Chtěli jsme být ale pořád kreativní. Když jsme drželi puk v útočném pásmu, tak jsme si šance vytvářeli,“ řekl k inkasovaným brankám hlavní trenér.
Oproti předešlým duelům zdobila národní tým skvělá disciplína. Do duelu s Američany to byl totiž právě český tým, který na šampionátu dopřál soupeřům nejvíc přesilovek. Tentokrát však musel na trestnou lavici za celý zápas pouze třikrát. „Jsme s tím spokojení. Apelovali jsme na to od prvního zápasu, ale ze začátku se nám to nedařilo. Myslím, že to bylo dané tím, že jsme se soupeřem dokázali udržet pohyb celých 60 minut. Nedávali jsme mu velké mezery, aby se mohl rozjíždět. Byli jsme u nich nablízko, to pak hrozně pomáhá v odebírání kotoučů soupeři,“ pochvaloval si Augusta.
Poslední z faulů přišel v nejméně vhodnou chvíli. V prodloužení totiž při snaze nadzvednout hůl zasáhl Melovský soupeře do obličeje. Američané ucítili šanci a vzali si oddechový čas. Ani přes poradu na střídačce ale nedokázali překonat perfektně pracující obranou trojici. „Bylo tam pro ně hrozně moc prostoru. Myslím si, že jsme odvedli dobrou práci. Je to hodně o komunikaci,“ přiblížil po těsně ztraceném utkání Sapoušek.
Přestože český tým předvedl výkon, za který se nemusí stydět, začátek utkání mu nevyšel. Američané nastoupili sebevědomě a junioři nestíhali. Největší problém jim dělala rozehrávka, kterou soupeř narušoval, a záhy odskočil do vedení 1:0. „Začali jsme hodně zakřiknutě. Asi to bylo respektem k soupeři. Samozřejmě známe jeho sílu,“ řekl k opatrnému úvodu Augusta.
Juniorům se ale ještě do přestávky podařilo vyrovnat a pak už byl na ledě úplně jiný tým. „Už jsme se pak nebáli hrát a zbytečně jsme neodpalovali puky. Věřili jsme si, a to byl největší rozdíl,“ dodal střelec třetí branky.
pohled Martina Molčíka |
Jako by si nejdřív čeští mladíci museli ukázat, že proti silným soupeřům můžou hrát vyrovnaný zápas. Ze začátku se museli otrkat, aby po vyrovnání na 1:1 zjistili: ono to fakt jde. Najednou byl na ledě úplně jiný tým. Nebál se, hrál s kotoučem, aktivně napadal a dostával soupeře pod tlak. Jedná se o mnohem sympatičtější variantu, než když zalezete a čekáte na chybu. I za cenu toho, že Jiří Kulich ve snaze tvořit riskantně nahrál puk u modré čáry a následně z toho padl vyrovnávací gól na 3:3. Taková chyba se stane. Plyne z toho, že hlavním cílem je hrát, že se nebojíte. Tím soupeři ukážete, že s vámi musí počítat a že mu jen slepě nedovolíte jezdit po ledě jako na veřejném bruslení. Ukážete sílu, a to nikdo nemá rád. Ani Američané. |
