Oba jsou zvyklí na chvalozpěvy. Ovšem zatímco Jiřímu Kulichovi se prorokuje interesantní budoucnost v NHL, v případě Eduarda Šalého se začínají množit pochyby. Jeho vývoj nepádí kupředu jako u prvně jmenovaného. „Eda má větší talent než Kulich i Nečas, ale nevrací, co by mohl… Myslí si, že trénuje, ale netrénuje. Nezačal ještě pořádně makat,“ zaznívá z úst Martina Pešouta a Radka Dudy, hostů nového dílu podcastu Zimák. Pusťte si ho na iSport.cz, YouTube kanále deníku Sport či na všech oblíbených podcastových aplikacích.
Oba se před pár dny vraceli z Göteborgu s bronzovou medailí na krku, splnili cíl, navíc k němu došli po fantastické obrátce v bitvě s Finy. Kdo se díval, nikdy nezapomene a Augustově junákům bude dlouho vděčný za skvělý zážitek vměstnaný do 50 sekund trvajícího čtyřgólového šoku. Šampionátem ale nic nekončí, zvlášť u Kulicha a Šalého. Jejich kariéry se teprve rozjíždějí. Obě měly v jejich dorosteneckém věku velmi podobné scénáře, nyní se začínají lišit. Co je za tím?
Do studia iSport TV ve čtvrtek usedli hokejoví experti, kteří mají k tématu co říci. Martin Pešout uváděl 16letého Jiřího Kulicha do extraligového světa, Radek Duda je koučem dovedností obletované hvězdičky se smlouvou v Buffalo Sabers.
Během léta pořádají společný výživný dril. Eduarda Šalého vedl Pešout v Kometě, byl u jeho začátků v nejvyšší domácí soutěži. V Česku nenajdete nikoho jiného, kdo by měl k úsvitům dospělých kariér obou talentů blíž. Plus Duda platí v branži za jednoho z nejlepších koučů individuálních dovedností a v Zimáku oba shodně a upřímně líčí možné dopady toho, pokud brněnský rodák na sobě nezačne víc pracovat.
Draft je jen krok A
Nehledě na fakt, že Šalé loni zažil velkou slávu při burze talentů pro NHL, v prvním kole si jej vybrali Seattle Kraken. Zasvěcení vědí, že jde jen o první, byť důležitý krok. Nyní však musí přijít klíčové B. Naprostá oddanost tvrdé práci. Vyšvihnout se nastálo do NHL je pořádná fuška.
O Šalého potenciálu nikdo nepochybuje, o jeho vyždímání ano. „Potřebuje dostat ránu,“ říká Pešout natvrdo. „Zatím se mu metla cestička, ať už v Brně nebo v nároďáku. Hokej se hraje na góly a on je umí dávat, proto je ceněný. Ale musí začít trénovat. Pokud nezačne, svět mu ujede a mezi ostatní hráče z loňského prvního kola draftu se v NHL nedostane. Bude z něj průměrný hráč evropského ražení ve Švédsku, Finsku nebo v lepším mužstvu extraligy. Dál se však neposune,“ varuje.
Šalé udivoval šikovností odmala, Brno si o jeho nesmírném talentu nahlas povídalo. V šestnácti debutoval v extralize, před dvěma roky při vyhlašování Zlaté hokejky obdržel ocenění Junior roku. Právem. V Seattlu byli z jeho schopností unešení a šéf skautingu Robert Kron loni v létě Sportu vyprávěl, jak se při draftu skoro modlili, aby na ně vyšel. Zároveň bylo zřejmé, že hubený Čech potřebuje dozrát, nabrat svaly, a tak zámořskou štaci začal na podzim v juniorském týmu Barrie Colts. A? Vůbec mu nesedlo. Ve 25 utkáních nabral jen 7 gólů a 20 bodů, v OHL slabý průměr. Čekal se spíš dvojnásobek.
Proto nyní přichází změna adresy a přesměrování do Kitchener Rangers. „Důležitý restart, v Barrie se trápil,“ ví Radek Duda a oceňuje trpělivost kouče Patrika Augusty s Šalém v Göteborgu.
Myslí si, že trénuje, ale netrénuje
Kdo chce, bude připomínat jeho hattrick Norsku. Kdo míní hodnotit bez obalu, zvolí kritickou recenzi. „Obrovský respekt, jak ho hráli kluci trenéři na mistrovství. Já bych ho tolik nehrál,“ ubezpečuje Duda. „Já od Edy čekám víc,“ říká jasně a začne vyjmenovávat neduhy mladého reprezentanta. „Nevidím u něj zápal, hladovost u mantinelů, odejít odsud a prodrat se do šance, chodit do špinavých prostorů a hrát severoamerický hokej, kdy do toho kopnete, trošku se naserete. Jeho body language je šílená,“ mrzí a taky štve vyhledávaného dovednostního trenéra.
Aby nedošlo k mýlce, jak Duda, tak Pešout vybalili u stolu konstruktivní kritiku. Jejich záměrem je Šalému otevřít oči a být k němu maximálně upřímný. V rámci dalšího potřebného směřování. „Já ho nechci shazovat, je to mladý gentleman, ale čekám od něj mnohonásobně víc. Musí to pochopit v hlavě, nezačal ještě pořádně makat. On si myslí, že trénuje, ale netrénuje.“
Co na to Martin Pešout? „On má prostě takový naturel. Jeho řeč těla byla vždycky taková a je i dál. Ale jak říká Radek, netrénuje dostatečně,“ přikyvuje
Než byl ze své pozice odvolán, vedl v minulé sezoně áčko Komety. Tedy i Eduarda Šalého. Čeho si nemohl nevšimnout? Po stránce talentu jej viděl výš než Martina Nečase či Jiřího Kulicha. A tady Pešout dává do placu mini příběh. „Když jsem šel dělat do Varů, měl jsem už za sebou brněnskou zkušenost s Martinem Nečasem, což pomohlo Jirkovi Kulichovi i mně zároveň. Pak jsem se vrátil do Brna a měl jsem tam Šalého… A rozdíl byl v tom, že v Edovi jsem potřebnou důvěru na koncovky zápasů neměl. Skvělý hráč, všechno, hrál jsem ho deset až dvanáct minut. Radek mi nadával, že by měl hrát víc, ale já neměl koule dát ho na led na posledních pět minut. Krom asi dvou zápasů. Cit kouče mi říkal ne. V Kulicha jsem přitom tu důvěru měl,“ porovnává.
Na místě je zmínit, že Šalé bojoval na šampionátu se svalovým zraněním. Dudu, a zdaleka nejen jeho, zarazil výraz osmnáctiletého útočníka. Což je aspekt, jemuž se v zámoří dává značná váha, na rozdíl od zdejších obyčejů. „Tohle přesně povídám Jirkovi Kulichovi. Musí si dávat záležet na body language. Říkám mu, ať hokej hraje tak, že led je jeho kancelář. Z něj to musí úplně stříkat. Jako z Pasty, který na ledě vypadá, jako by hokej byla jeho videohra… Myslím, že tohle zrovna Eda nechápe,“ soudí a míří na lidi z Šalého nejbližšího okolí: „Je strašně důležité, aby mu nelhali a řekli mu tvrdou pravdu. Protože sebevětší talent vždycky přebije karta většího pracanta.“
Kulich: talent, co ale utíkal před saunou
Což se právě ve velké míře snoubí u Jiřího Kulicha. Talent? Ano, ale k tomu mnohem větší dávka neúnavné dřiny. Martin Pešout v něm rychle rozpoznal bohatý rejstřík pozitivních rysů, díky nimž si vybojoval extraligový flek ve Varech už v šestnácti.
Třebaže bývalý kouč Energie u některých kolegů narážel. „Od lidí ve Varech jsem si vyslechl. Řvali na mě, že si na něm dělám jméno a že si na něm vystavím pomník. Ať ho dám do juniorů, že na to nemá a že nám kvůli tomu spadne juniorka,“ vybavuje si.
Prosadil si svou. „V áčku Jirku brali. Byla klika, že jsem měl tehdy v týmu Tomáše Vondráčka, který v Brně viděl u Erata, jak si vzal pod křídla Nečase a provedl ho sezonou. Vondrc udělal to samé za své a staral se o Jirku ve Varech. Já to jen hlídal,“ líčí Pešout. S tím, že nešlo vše úplně hladce. „Pamatuju si, jak Jirka třeba utíkal před saunou, než mu došlo, že se musí i umět regenerovat, správně jíst a podobně. Museli jsme ho všechno naučit. Ale talent měl a byl válečník. Od první do poslední chvíle byl (hlavou) přítomen na tréninku, v zápase. Přišel na led a šel válčit.“
Měl i štěstí v neštěstí. „Tenkrát v Hradci Jirkovi Černochovi odrovnal Jank rameno a byl na čtyři měsíce mimo. Kulda byl původně křídlo, já ho dal do centra a zvládl to. A po Černochově návratu zůstal ve druhé lajně, v sedmnácti letech nepustil Černocha zpátky…“
Český hokej se začal radovat, jaký bombarďák mu roste. Na MS osmnáctek se stal nejužitečnějším hráčem turnaje, ačkoli nepřivezl medaili. Unikátní věc. „Jirka u nás dohrával všechny zápasy, nebál jsem se ho dávat ani do prodloužení i na buly, když byl Venca Skuhravý vyloučený. Což bylo hodně často… Měl důvěru a díky tomu udělal největší pokroky. Nedělám si přitom žádné zásluhy, jen jsem využil toho, že jsem měl takového hráče v týmu,“ dodává Martin Pešout.
