Junioři jsou doma. Budoucnost Augusty? Dovolená. Pak se uvidí, tvrdí
Autobus s nápisem JAKOLEV se přišinul k hotelu Stages vedle O2 areny čtvrt hodiny po šestnácté. Bronzoví junioři jsou z Ottawy doma. Část týmu po mistrovství světa zůstala za mořem, kde hrají soutěže, deset hráčů působících v Evropě s realizačním týmem přistálo dopoledne v Mnichově, odkud vyrazili po silnici na Prahu. „Jsme hrozně rádi, že se nám to povedlo. I díky nájezdům bude vyčnívat poslední zápas,“ vypíchl trenér Patrik Augusta závěrečné šalali Eduarda Šalého, jež rozčíslo bitvu se Švédy.
Byla to show českého kapitána, který po třech neproměněných pokusech čtvrtým vyrovnal stav penaltové série a pátým rozhodl. „Už je to dobrý. Byly to ale nervy. Jsi takhle blízko, musíš mít trochu kliku,“ svěřil se asistent Robert Reichel, když vystoupil z autobusu a uložil zavazadla do vozu.
Jako kapitán zlaté hokejové generace ví, co úspěch vyžaduje. V české dvacítce tenhle duch cítil a řekl to i na pozdější tiskovce. „Každá medaile jen velmi cenná. Musím poděkovat hráčům, co předvedli na ledě i v kabině. Vracíme se někam do roku 1998. Taková atmosféra dřív v kabině vládla a hráči, kteří ji prožili, to musí předávat dál, aby jejich následovníci dokázali něco podobného jako tihle kluci,“ řekl Reichel, který jako hráč a trenér posbíral na velkých světových turnajích dohromady čtrnáct medailí.
„Jaké byly oslavy? Bujaré. Ale ráno nikdo nezaspal,“ zahlásil manažer týmu Otakar Černý. „Slavili jsme v kabině, ale kvůli tomu, že se hrálo finále, jsme museli odjet o něco dřív. Pokračovali jsme v hotelu a potom odjeli do města. Moc to oslavy nebyly, ale hezky jsme si to užili,“ svěřil se obránce Tomáš Galvas. „Šli jsme ven, pustili si českou muziku. Tam bylo všechno. Především český rap. Na hotelu v Olomouci, moje oblíbená, Karel Gott, všehochuť. Já si dal pár drinků, pivo moc nepiju,“ líčil útočník Petr Sikora.
Reichel o dvacítce: Sebedůvěra dělá hodně. Potřebujeme ty, kteří nekoukají jen sami na sebe
• iSport.tv
Hráče po návratu zastupovalo evropské jádro. Kromě nich jmenovitě ještě Matěj Maštalířský, Ondřej Kos, Vojtěch Čihař, Vojtěch Hradec, Jiří Felcman, Adam Novotný a obránce Vojtěch Husinecký s brankářem Janem Kavanem. „Strašně jsme si užili skvělý měsíc, žili jsme po kupě, pro všechny to byl nezapomenutelný zážitek. Byli jsme jak rodina,“ pokračoval Sikora.
Stmelený kolektiv vzbudil velký ohlas čtvrtfinálovým vítězstvím 4:3 nad domácí Kanadou, kterou vyřadil podruhé za sebou brankou v poslední minutě. Ke všemu na domácím ledě. Nejvíc ho zdobila týmovost a sebevědomí. „Jeden za druhého bychom na ledě padli, nechali tam všechno, drželi jsme pospolu,“ vyprávěl Sikora. U kanadských fanoušků vzbudil velkou nevoli, když po faulu kolenem na něj dostal Cole Beaudoin trest do konce utkání.
Bučení doprovázelo Sikoru, ještě když vyrazil v bitvě o třetí místo při nájezdech proti švédskému brankáři. „Zase mě to nabudilo. Když jsem měl puk na holi, možná jsem něco vnímal, ale nemyslím, že by mě to rozhodilo. Mohl jsem rozhodnout, je škoda. Naštěstí to dopadlo, jak dopadlo. Takže mi nakonec nevadí, že jsem v rozstřelu nedal gól,“ usmál se.
Trenéři se ještě vrátili i k neskutečné katarzi, kdy kapitán Šalé otočil rozstřel dvěma trefami. „Měli jsme dva kandidáty. Já Jakuba Štancla, Alby (Reichel) zase Šalého. Byla to šťastná volba,“ přiznal Patrik Augusta. „Klíčová byla sebedůvěra hráčů. Začali si věřit. Dřív jsme zaostávali skoro ve všem, dneska hráči vidí, že jsou schopni porazit silné týmy,“ dodal Reichel.
Na přetřes přišla i budoucnost úspěšného tandemu. „Moje jediná budoucnost momentálně je, že pojedu s manželkou domů. Byl jsem měsíc pryč. Jsme domluvení, že si sedneme a popovídáme. Pocit po bronzu se neomrzí, tahle práce mě naplňuje. Ale je brzy mluvit, co bude,“ řekl Augusta.
„Není jednoduché získávat medaile. Teď se nám daří, což je super. Věřím, že Patrik bude dál pokračovat, a když bude mít zájem, třeba ještě rok dáme dohromady a uvidíme. Určitě je to příjemné, ale ještě mám práci v klubu,“ přidal se Reichel. Spolu znovu ukázali, že jsou správný tým.
