Český Vashek bojuje o MS: Nikdo nevěděl, kdo jsem. Mluví o životu ve Švédsku i studiu
Pozornost upoutá už nezvyklým jménem. Vashek Blanár se narodil českým rodičům v USA, za oceánem vyrůstal do čtyř let. Ani po návratu do rodné země svých předků se ovšem nevydal přímou cestou. V 16 letech na půl roku seknul s hokejem, radost ze sportu znovu našel na severu Evropy ve Švédsku. „Dva roky zpátky jsem nebyl skoro nikde. Hrál jsem ligu, kterou půlka lidí nezná,“ ohlížel se teď vytáhlý bek. Po úspěchu na draftu si může zahrát za národní tým na mistrovství světa do dvaceti let.
Když si ho Boston vybral na letošním draftu jako stého v pořadí, sociální sítě ovládl zmatek. „Kdo to vůbec je?“ ptali se fanoušci. Osmnáctiletý Vashek Blanár, jenž nefiguroval v žebříčcích největších talentů, posléze zaujal na kempu nováčků a solidně odstartoval také ve švédské juniorce. I proto přilétla první pozvánka do reprezentace a později také nominaci na světový šampionát. „Každý se na tenhle turnaj dívá jako děcko a být tady v top devíti becích je něco úžasného. Teď potřebuju zabojovat,“ uvědomoval si rodák z Colorada před odletem do USA.
Dostal jste se mezi devět nominovaných, na šampionátu se ale na soupisku propracuje jen osm z vás. Čeká vás ještě boj?
„Bude to těžký poslední týden s přípravnými zápasy. Ale věřím, že to dáme, zabojujeme o místo. Kdo to chce víc, ten ho dostane.“
U vás osobně je motivace veliká?
„Určitě. Každý chce tenhle turnaj hrát, dám všechno do toho, abych se dostal do top osm.“
V reprezentaci jste přitom pořád nováčkem. Mladší výběry vás míjely, ve dvacítce jste poprvé nastoupil až v listopadu. Zapadl jste do kabiny bez problémů?
„Jo, kluci jsou super. Myslím, že mě vezmou, i když teď je to můj první sraz se všemi. Těším se na to.“
Překvapilo vás, že přišla nominace na mistrovství, i když jste zatím odehrál ve dvacítce jen čtyři zápasy?
„Určitě. Viděl jsem nominaci, jenom jsem se usmál a hned jsem volal rodičům.“
Čím to, že teď začaly chodit pozvánky do reprezentace?
„Asi je tam ode mě velký posun, sám to cítím. Dva roky zpátky jsem nebyl skoro nikde. Ve Švédsku jsem hrál ligu, kterou půlka lidí nezná. Tím, že jsem se posouval ve Švédsku, jsem vylezl a lidi si mě všimli.“
Proč jste šel do ligy, kterou skoro nikdo nezná?
„Bylo to pro mě těžké ve Vítkovicích v dorostu. Měl jsem těžké období, chtěl jsem se do hokeje zpátky dostat tím, že zkusím něco horšího. Sám jsem asi v té době na nic lepšího neměl.“
Mluvíte o těžkém období. Co to znamená?
„Když mi bylo šestnáct, skončil jsem s hokejem asi na půl roku kvůli otřesu mozku. Necítil jsem se dobře v šatně a na hokeji, takže jsem to ukončil. Potom mi to chybělo. Tím, že jsem se vrátil po půlroce bez hokeje, asi jsem toho víc na výběr neměl. Hokej mě tam ale zase chytnul, hrál jsem hodně. Jsem rád, že jsem šel do Švédska.“
Co říkali ve Švédsku na váš příběh?
„Že je to určitě unikátní. Moc kluků takhle není.“
Hlava už je teď po otřesu úplně v pořádku?
„Jo. Tehdy tam byla hodně i mentální stránka. S hokejem jsem se trochu pral. Teď jsem rád, že jsem si dal pauzu, že se mi otřes mozku stal. Jsem na tom líp než kdy jindy.“
