PŘÍMO ZE STOCKHOLMU | Takhle vypadá euforie. Trans. Raphael Diaz, který před minutkou ještě hájil čisté konto v senzačním semifinále proti USA, byl rozpumpovaný a máchal rukama tak, že jednomu z novinářů nechtěně vyrazil z ruky diktafon. 27letý švýcarský bek z Montrealu chrlil slova nadšení. A přitom očima pořád uhýbal k televizi před sebou, kde právě běžely rozhodující okamžiky historického Švýcarského postupu… „Nádhera, nádhera,“ opakoval skoro neustále.
Zkuste popsat, co se vám teď honí v hlavě.
„Nevím, neumím najít žádná slova. Neuvěřitelné. Tohle byl tak úžasný týmový výkon… 3:0 s USA? Nevím, co na to říct. Neuvěřitelné, poprvé v historii. Nevím co říct, vážně nevím. Tohle je životní chvíle, pro celý tým, pro naše trenéry… (zdůrazňuje každé slovo) Vyrvali jsme si nohy ze zadku, rvali jsme se za každého skóre, blokovali jsme střely, náš brankář předváděl úžasné zákroky. Všechno to je tak nádherné, musíme si tenhle okamžik vychutnat a připravit se na finále.“
Zdá se, že jste tady zápas od zápasu lepší. Taky vám to přijde?
„Absolutně. Držíme pevně spolu, hrajeme svůj systém. Každý je na stejné vlně, každý jednotlivec! (zvyšuje hlas) A to je velmi důležité, protože nikdo se tady nechce ukazovat, ale dodržuje, co má. A když se teď podívám na tyhle záběry (ukazuje na televizi před sebou, kde běží sestřih utkání) naskakuje mi husí kůže na celém těle. Neuvěřitelné.“
Uvědomili jste si, jak jste byli dominantní proti USA?
„Všechno vychází z toho, že jsme prostě jen hráli, co máme. Byli jsme soustředění každou jednu sekundu, od samého začátku. Chodili jsme do nich, vytvářeli jsme na ně tlak, drželi jsme si beky, vnutili jsme jim naši hru… (gestikuluje u každého slova) Tohle přesně potřebujeme dělat.“
Tušíte, co se děje ve Švýcarsku?
„Co víme, tak jsme pobláznili národ. Snad každý ze sedmi a půl milionu lidí v naší zemi se díval na tenhle zápas. Tohle je pro nás historický moment, pořád nemůžu uvěřit, kam jsme se dostali. (směje se) Z osobního pohledu bylo přijet sem po konci sezony v Montrealu to nejlepší rozhodnutí, jaké jsem mohl udělat.“
Zažil jste někdy větší euforii?
„Nedokážu říct. Vždyť hrajeme o titul mistrů světa! Tohle kdyby nám někdo řekl před turnajem, že budeme ve finále (začíná se smát) řekli bychom mu, ať si z nás neutahuje. Tohle je senzační týmová práce, udělali jsme sakra pořádný kus práce. Můžeme na sebe být právem hrdí. Ale zároveň víme, že v neděli nás čeká obří finále. Tuhle výhru si užijeme, ale proti Švédsku budeme hrát zase tak, jak umíme, budeme hrabat šedesát a klidně i víc minut a uvidíme…“
Budou Švédi lepší než ve vašem prvním vzájemném zápase ve skupině?
„Myslím, že ano, už jen kvůli dvojčatům Sedinovým. Jsou jeden jako druhý, jedni z nejlepších na světě. Musíme se připravit jako na každý jiný zápas. Když předvedeme, co umíme, budeme spokojeni. Těšíme se na ten zápas, proti Švédsku u nich doma, páni… To je vysněné utkání.“
