Voráček: Tým si to zasloužil, Džegr je jeho perfektní součástí
Euforický zážitek už na něm ani nebyl znát. Pár minut po zápase už zase Jakub Voráček držel nadhled. Jako správný kapitán chválil celý tým za to, jakým způsobem se do bojů o medaile prodral. „Hráli jsme dobrý zápas. Tohle je úleva a zadostiučinění,“ oddechl si.
V čem se vám ulevilo nejvíc?
„V tom, že dál prošel právě tenhle tým, který dýchá jako jeden muž. Ti kluci stojí při sobě celý turnaj. Ať vyhráváme nebo prohráváme, všichni stojí při sobě. Proto rozhodujeme zápasy ve třetích třetinách. Tohle byl nervy, ale jiné to už nebude. Na každém šampionátu nervy v téhle fázi přijdou. My ale zůstali trpěliví, stejně jako v minulých zápasech, a vyplatilo se to. Psychicky jsme na tom výborně od prvního utkání. Charakter jsme ukázali už proti Švédsku i proti Kanadě.“
Byl Jaromír Jágr tím rozdílovým faktorem?
„Samozřejmě. Džegr dal dva góly, hrozně důležité, ale třeba Honza Kovář měl tři body, přesilovky přispěly dvěma góly, kdežto oni měli jen jednu přesilovku, my si totiž dávali dobře pozor na vyloučení, protože víme, jak jsou Finové nebezpeční. Taky jsme hodně stříleli, a proto jsme dali pět gólů proti jednomu z nejlepších brankářů na světě.“
Když jste viděl svůj dětský idol, jak nadšeně slaví rozhodující gól, musel to být nádherný zážitek, že?
„Stoprocentně. Ale já bych byl šťastnej, i kdyby to dal kdokoliv jinej. I kdyby to dal Smoli. (Radek Smoleňák) Je fakt úplně jedno, kdo ten gól dá. Ale Džegr měl samozřejmě ohromně silnej zápas, hrál hodně na puku, výborně bruslil v útočné třetině, ale jak jsem už zmínil – je nás tu šestadvacet, Jarda Jágr je perfektní součástí tohohle týmu, všichni táhneme za jeden provaz. Proto vyhráváme.“
Co okamžiky po gólu na pět tři, jak jste si je vychutnával?
„To bylo neskutečné. Podíval jsem se na rodinu. Na přítelkyni, na tátu, mámu, ségru. Emoce v tu chvíli byly velké. Už jsem věděl, že by nám to nemělo uniknout. Lepší zážitek jsem asi… No, vyrovnávací gól se Švédskem v Německu byl taky silný, ale postoupit doma do semifinále, to bylo hodně emotivní. Zvlášť při hymně.“
Čeká vás Kanada. Nebudí svojí silou hrůzu?
„Proč hrůzu? Vždyť dávají jen dvacet gólů za zápas… Ale vážně. My proti nim hráli jeden z těch lepších zápasů, trošičku jsme je potrápili. Nesmíme proti nim ukázat takový respekt, musíme po nich jít, bruslit. Bude to těžké, ale teď už nás nečeká nikdo snadný. Jestli chceme vyhrát zlato, musíme porazit každého.“
