Na reprezentaci měl v sezoně pořádnou smůlu. Když už byl hokejový útočník Jiří Sekáč povolán do národního týmu, tak ho vždy potkalo nepříjemné zranění. Například na ruský Channel One Cup se sice zapojil do přípravy, ale při tréninku mu kotouč roztrhl ret a vyrazil několik zubů. "Mám pěknou památku. Doufám, že už jsem si tyhle nepříjemnosti vybral a budu moct hrát," věří čtyřiadvacetiletý forvard před světovým šampionátem v Paříži.
Bez šrámů a zdravotních nepříjemností se Sekáč neobešel ani v ruském týmu Ak Bars Kazaň, kam zamířil po dvou letech strávených v NHL. "Před play off mě trápily kotníky. Když jsem chtěl běhat, tak to bylo opravdu nepříjemné. Naštěstí jsem to doléčil a drží," těšilo někdejšího hráče pražského Lva, který v letošním play off dotáhl Kazaň do semifinále KHL.
Věříte, že před mistrovstvím světa už máte zdravotní nepříjemnosti vybrány?
„Doufám. Na smolná zranění mám vzpomínku. (směje se a ukazuje na svém rtu jizvu) Je fakt, že jsem si to vybral vždycky v nepravou chvíli. Jsem typ hokejisty, který hraje v nebezpečných situacích. Samozřejmě se snažím hrát co nejlépe, abych se případnému zranění vyhnul. Jenomže to vždycky nejde.“
Světový šampionát v Paříži je pro vás jistě velkou motivací…
„Samozřejmě. Národní tým je skvělá záležitost. Člověk si má možnost za něj zahrát. V kabině se navíc dobře pobaví a užije si to. V reprezentaci se cítím uvolněněji. Kluci neřeší klubové záležitosti a baví se. Navíc si zahrají kvalitní hokej na vysoké úrovni.“
Máte za sebou sezonu v Kazani. Jak byste jí zhodnotil z hlediska životní úrovně?
„V porovnání s angažmá ve Lvu Praha před třemi roky je to opravdu rozdíl. (směje se) Kazaň je krásné město. Je tam spousta restaurací. Člověk se občas může projít, ale je tam taková kosa, že se nikomu nikam nechce. V zimě teplota nešla pod mínus patnáct a drží se to takhle pomalu dva měsíce. Dva dny před tím, než jsem odlétal domů, v Kazani pořád sněžilo. Řekl bych však, že na ruské poměry, je to jedno z lepších měst.“
Play off KHL jste s týmem neměl špatně rozehrané. Přešli jste s klidem přes Ufu a Omsk. V semifinále jste však narazili na Magnitogorsk a prohráli na zápasy 0:4…
„Takový výsledek nechce žádný tým. Každý hráč chce vždycky urvat alespoň jeden nebo dva zápasy. Magnitogorsk byl v semifinále zkrátka lepší a přejel nás. Hned v prvních dvou utkáních nám zranili čtyři hráče. Od začátku play off nám navíc chyběl v obraně
Michal Jordán
. Je hrozně znát, když vám chybí několik kluků.“
Rychle jste vypadli, ale skončili jste mezi čtyřmi nejlepšími týmy KHL. V Rusku se to však nepočítá jako úspěch, že?
„Přesně tak. Když v Rusku nevyhrajete, tak žádnou velkou díru do světa neuděláte. Je to však lepší, než kdybychom vypadli hned v prvním nebo druhém kole. Myslím si, že jsme měli celkem mladý tým. Spousta kluků je v Kazani krátce a nemají ještě tolik odehráno. Není všem dnům konec. Pokud se sejde podobná sestava i příští sezonu, tak bychom mohli být ještě lepší.“
Proběhla již jednání o pokračování v Kazani?
„Zatím ne. Nyní se soustředím na reprezentaci, ve které mi trenéři dali ještě čas na odpočinek. O možném pokračování v Kazani se však bude v nejbližší době jednat. Zatím to však moc neřeším. Agenti se mi ozvou a probereme, jaké budu mít možnosti.“
Lákal by vás případný návrat do NHL?
„Rozhodně. Je to můj sen se tam ještě jednou podívat. Musel bych si však říct všechna pro a proti. Neříkám, že hned příští sezonu, ale bylo by to pro mě znamení, že na hraní v zámoří pořád mám. Určitě bych neodmítnul, ale myslím si, že nyní to není na pořadu dne. Jsem rád za sezonu v Kazani. Moc mi pomohlo, že jsem hrál mezi třemi top útočníky. Každý zápas jsem měl ice time cca 18 minut. Trenér mi věřil a i toho si moc cením. Sebevědomí hned nabývá.“
Angažmá v NHL nebo účast na olympijských hrát? Co byste si vybral?
„Chápu, kam míříte. Musím se přiznat, že jsem tohle téma moc nesledoval. Vím, že
Ovečkin
řekl jasně, že tam pojede v jakémkoliv případě, ale v tomhle fakt nevím. Třeba se stane, že všichni elitní hráči týmů NHL se vzbouří a vydupou si, že tam zkrátka pojedou. Jenomže oni nejspíš moc dělat nemůžou. Nedokážu si představit, co by se stalo, kdyby se vzepřeli. Já věřím, že ještě není konec a bude se to ještě řešit. Nevím, jak bych se rozhodl já, když nehraju v zámoří. Samozřejmě, že olympiáda je obrovská čest, ale je to pro mě ještě strašně daleko.“
