Golonka o Slovácích na MS: Dali hlavu do oprátky, trenér stoupl do hov*a
Zázraky nečekal. Že ale bude Slovensko na mistrovství světa do posledních zápasů bojovat o holé přežití, to překvapilo i Jozefa Golonku (79). „Jsem hrdý na chlapce, kteří na mistrovství vůbec jeli, protože dali hlavu do oprátky,“ říká Golonka v rozhovoru pro iSport.cz.
Hokejová legenda na rovinu hlásí, že na Slovensku zaspali dobu. Musí se znovu začít tvrdě pracovat, dát šanci mladým hráčům. Trenér Zdeno Cíger teď podle Golonky neměl mnoho šancí, jak aktuální výběr na mistrovství nastartovat.
„Má to hodně těžké,“ říkal Golonka na trenérovu adresu. „Zdeno Cíger je velmi slušný chlapec, vynikající hokejista. Ale on stoupnul - můžu vám to říct lidově? On stoupnul do hovna. Nemá mančaft. To není nic proti Zdenovi. Bohužel dnes nemáme elitní hráče, protože mladí dřív nedostali možnost pracovat v národním týmu.“
Jak hodnotíte dosavadní vystoupení Slovenska na mistrovství světa?
„Můžu být upřímný? Povím to na rovinu, jsem vůbec rád, že Zdeno Cíger dal dohromady mančaft. Že tito chlapci byli vůbec ochotní reprezentovat. Nikdo od nich nečekal žádné zázraky, protože to jsou chlapci, kteří se roky nedostali do národního mužstva kvůli tomu, že tam byli zlatí kluci z Göteborgu patnáct let zpátky. Odborníci ví, že tehdy (v roce 2002) to bylo jedno z nejslabších mistrovství světa. My tam měli kompletně profíky, všichni soupeři povypadávali a my udělali titul. Pak se jen oslavovalo a neměnil se vůbec mančaft.“
Co tím přesně myslíte?
„Když jsem ještě já hrával za Československo, tak jsem se každý rok bál, kdy přijdou mladí hráči a vytlačí mě. Tím jsem byl donucený naplno trénovat. A noví hráči stále chodili - Holíkovci a další. Tím měla československá reprezentace stále dost kvalitních hokejistů. Později i česká. Hráči, kteří byli v NHL a chtěli hrát i za národní mužstvo. Na Slovensku se mančaft dlouho neměnil a takhle to dopadlo. Tihle chlapci teď na víc nemají. Zaostáváme v bruslení, v individuální technice. Když tohle neovládáš, nemůžeš hrát velký hokej. A dneska už umí každý bruslit, každý umí hrát do těla, každý je nebezpečný. My zaspali dobu.“
Vincent Lukáč ale říká, že porážet Itálii, Lotyšsko nebo Dánsko by Slovensko stále mělo i tak...
„Vinco má někdy takové názory... Já působil v Německu, v Rakousku, ve Švýcarsku a vidím, že se tam hokej zlepšuje. Nedávno jsem třeba předával ceny na turnaji osmiletých kluků a držte se - první dvě ceny brala dvě maďarská mužstva! A nejlepší slovenské bylo až třetí. Z toho je vidět, že v jiných státech už se pracuje moderním způsobem. Kondice, bruslení, technika. Tady nám základy chybějí.“
I reprezentantům?
„Je mi to líto, já těm klukům fandím, ale naše mužstvo v tomto směru nedosahuje na takovou úroveň. A pak se zdá, že tam je neklid a podobně. Myslím, že tohle mužstvo hraje na maximum, na víc nemá. Vezměte si třeba fauly. Nebyly z toho, že bychom chtěli nějak oplácet, ale protože nemáme dostatečnou kondici a neumíme se vyrovnat s tím, že druzí jsou silní a jdou do těla.“
V roce 2019 bude Slovensko pořádat mistrovství světa v Bratislavě a Košicích. Je podle vás šance, že se úroveň národního týmu do té doby zvedne?
„Jsou to dva roky a my máme velmi dobrou osmnáctku. Byl jsem se na ni podívat na mistrovství světa teď ve Spišské Nové Vsi a v Popradu a ti kluci hráli velmi dobrý hokej. Nebál bych se jim dát šanci i v seniorském národním týmu, aby mohli vyrůstat noví hráči. Za dva roky budou ti kluci mít dvacet, ať se tři, čtyři nejlepší rovnou od další sezony zapojí do přípravy národního týmu. Snažil bych se je etablovat do mužstva. Já taky začínal jako sedmnáctiletý vedle Guta, Tikala nebo Bubníka. Stejně tak Pepa Černý, trenéři se nás tam nebáli dát. Vedle velkých hráčů jsme vyrostli. Dva roky je dost času na to, abychom se připravili. Byl bych rád, kdyby na domácím mistrovství světa v roce 2019 nebylo mužstvo, které by hrálo o záchranu, ale opravdu o čtvrtfinále.“
Sílí hlasy, že by měl reprezentaci jako manažer zvednout Miroslav Šatan, co o tom soudíte?
„Podívejte se, už tady byl pan Šťastný, který chtěl trénovat národní mužstvo tak, že bude v Americe, tady to povede Bezák a on se postaví na střídačku až na mistrovství světa. O čem to je? Jak by to mohlo na dálku fungovat? Mohl by v pětihvězdičkovém hotelu vařit kuchař, který přijede jednou za týden, když tam jsou hosté každý den? To přece musí krachnout. Vážím si Šatanových hokejových výsledků, ale menežovat na dálku? To není Světový pohár, kde si vezme nejlepší evropské hráče jen na jeden turnaj. Tady se musí začít tvrdě pracovat doma. To je hlavní.“
