Nervozita z debutu? Rittich proti Rusům čaroval: Od toho tam gólman je!
Do akce měl jít až na Švédských hrách, nakonec si reprezentační premiéru odbyl už v Pardubicích. Brankář David Rittich naskočil proti Rusku a výborným výkonem pomohl k výhře 2:1. Bylo to narychlo, že chytal v dresu bez jmenovky. „Kustodům řekli, že budu chytat až ve Švédsku a změnili to,“ usmíval se po utkání, ve kterém zářil. Byl nejlepším hráčem utkání, připsal si 34 zákroků, hned několik z nich proti tutovým šancím Rusů. Trenéru Jandačovi před světovým šampionátem hodně zamotal hlavu s obsazením brankáře číslo jedna.
Jaký máte pocit z reprezentačního debutu?
„Pocit je fajn. Neřekl bych, že výbornej, ale je super, že jsme vyhráli. Sám na sobě ale furt cítím, že jsou tam určitý věci, co mám furt naučený z malého hřiště. To ještě musím trošku předělat.“
V čem tedy vidíte největší problém?
„V úhlových hrách. Tam to řeším jinak, než bych měl na evropských hřištích.“
Trenér Jandač před turnajem avizoval, že vás pošle do branky až na Švédských hrách. Přišla tedy iniciativa z vaší strany, že jste šel do branky už nyní?
„Ne, vůbec, já to neinicioval. Trenéři chtěli, abych šel chytat. Řekli mi, jestli se budu cítit, tak abych chytal. Já na sobě cítil, že můžu jít. Vím, že to není ještě na 100 procent, ale cítil jsem se, že můžu jít do zápasu, tak jsem tam vlezl, abych si zvykl, protože nejvíc vám na zvyk pomůže zápas, na hokej, na všechno okolo.“
Bylo to tak narychlo, že jste neměl ani jmenovku.
„Zdendovi (kustodu Zdeňkovi Šmídovi) řekli, že budu chytat až ve Švédsku a změnili mu to. Možná ještě popřemýšlím o změně čísla.“
Takže jedničku si nenecháte?
„Ne. Francík má 33, já si nechám číslo z farmy (39).“
Byl jste před debutem nervózní?
„Ne, já nebývám nervózní. Kdybych měl být nervózní před každou premiérou, tak jsem nervózní půl roku, takže to vůbec neřeším. Byl to zápas jako každej jinej. Možná jsem měl trošku obavy z kluziště, že hokej bude jinej než v Americe.“
Národní tým měl v poslední době s Rusy hodně negativní bilanci, dva roky je neporazil v základní hrací době. Řešil jste nějak, že nastupujete zrovna proti nim?
„Ne. Já ani nevěděl, že je nějaká taková série. Jak se říká – každá série někdy končí a skončila teď.“
Může ale výhra nad Ruskem pomoct i pro sebevědomí, že příště je můžete porazit zase?
„Myslím, že takhle jsme v kabině nikdy nepřemýšleli. Šli jsme do zápasu jako do každýho jinýho. Chtěli jsme vyhrát a podařilo se nám to.“
Rusům jste chytil několik tutových šancí. Dostal jste se rychle do zápasu?
„Od toho tam gólman je, aby něco chytil a pomohl klukům. Jsem rád, že mě to trefilo a že to takhle dopadlo.“
Byl nějaký zákrok klíčový? Třeba když se na vás v 59. minutě řítil sám Viktor Tichonov?
„Nevím. Když říkáte, tak asi jo.“ (usměje se)
S inkasovaným gólem jste asi moc dělat nemohl. Vyčítáte si u toho něco?
„Nevím. Z mýho hlediska to nechtěl vystřelit tam, kam vystřelil. Pochybuju, že by střílel na druhý roh brány. Já tam skočil, abych se aspoň pokusil, kdyby náhodou mě to mohlo trefit, ale bohužel netrefilo.“
Nebylo vám při zápase až moc teplo? Venku panují téměř tropické teploty, v hale to nebylo o moc lepší.
„No jako… Byl jsem pěkně připocenej. Venku je teplo, ledu to nepomohlo, ale byly to stejné podmínky pro obě strany. Museli jsme se s tím poprat.“
Za jednou z branek seděla skupinka s transparentem s vaším jménem. To byli příbuzní?
„Ne, to nebyli příbuzní. Byl to mladý kluk z Boleslavi, s kterým se znám, když jsem tam chytal. Jsem rád, že přijel, že mě podpořil. Bylo to od něj hezký. Ale samozřejmě tady byli taťka s bráchou, přítelkyně s rodiči, kamarádi. Ale škoda, že tady nemohla být mamka, ta je na dovolený.“
Trenér Jandač po zápase prozradil, že tým opustí Patrik Bartošák. Jste rád, že už máte nominaci na mistrovství světa prakticky jistou?
„Pro mě je to určitě super. Je to možná i odměna za sezonu, kterou jsem měl vcelku dobrou. Jsem rád, že můžu zabojovat o mistrovství světa. Když vím, že tam jedu, tak bych chtěl zabojovat o to, abych se dostal do brány.“
Je to pro vás pohádková sezona?
„Nevím, proč se mě každý ptá, jestli je pohádková, ale je taková krásná. Podařilo se mi dostat do NHL i do národního týmu, což je pro mě velká věc.“
