Itala Pavlu zdobí české jméno, otec hrál s Jágrem: Vyprávěl o jeho vášni
PŘÍMO Z BRATISLAVY | V italské sestavě se skrývá jeden „Čech“. Jan Pavlu je vnukem českého emigranta Jaroslava, který pokračuje v rodinné hokejové tradici, stejně jako jeho otec Martin bojuje za italskou reprezentaci. Páteční souboj proti zemi, odkud pochází jeho rodina, bude pro něj o to prestižnější. „Myslím, že se na to těší hlavně táta,“ usmál se 24letý univerzál. V posledním utkání proti Rusku (0:10) ovšem inkasoval pukem do obličeje. Pikantní start tedy zůstává s otazníkem.
Jeho dědeček Jaroslav válel v české lize za Rudou hvězdu Brno a Plzeň, v roce 1969 ovšem emigroval s celou rodinou do Itálie. Usadil se v Bolzanu, kde dohrál hokejovou kariéru. Otec Martin reprezentoval Itálii na sedmi světových šampionátech elitní divize a třech olympijských turnajích. Při výluce NHL v roce 1994 si dokonce zahrál v jednom útoku s Jaromírem Jágrem, který za Bolzano naskočil v šesti zápasech.
Pokračovatel hokejového klanu Jan už od dorosteneckého věku hraje za italskými hranicemi, aktuálně v druhé německé lize za Heilbronner Falken. Díky několika odehraným sezonám už v Německu získal i občanství. Nyní je na svém prvním světovém šampionátu elitní divize.
Jak si užíváte mistrovství světa?
„Moc. Je to pro nás velká šance poměřit se s týmy nejvyšší úrovně. Ale je to pro nás těžké. Jsme rád, že si můžeme zahrát, ale výsledky už jsou horší. V úterním zápase proti Lotyšsku (0:3) jsme ale udělali krok dopředu. Bojovali jsme a další zápas bude možná lepší.“
V pátek hrajete proti Česku. Jak se těšíte na zápas?
„Už je to pár let, co můj táta hrál proti Česku. Dva týdny hrál táta také s Jágrem, takže ho trochu zná. Myslím, že se na to těší. Budeme mít těžký zápas.“ (směje se)
Bude to vaše první zkušenost proti českému hokeji?
„Ano, je to moje první mistrovství světa elitní divize. Poprvé jsem hrál loni na šampionátu, když jsme postoupili. Proti českému národnímu týmu jsem nikdy nehrál, ale proti pár českým klubům ano. Celý turnaj je pro nás velkou zkušeností, snažíme se každý zápas bojovat a hrát co nejlépe. Víme, že ostatní týmy jsou lepší, snažíme se hrát tak dobře, jak jen můžeme. Výsledky jsou v pořádku.“
Máte ještě nějaký vztah k České republice?
„Samozřejmě, můj děda zde žije. Žil v Itálii, ale přestěhoval se zpátky do Česka před pár lety. Už je mu 82 let, tak se na stáří vrátil do Česka.“
Dokážete něco říct česky?
„No, dokážu napočítat do deseti a pak pouze ahoj, jak se máš, děkuju. To je vlastně vše. Nikdy jsem se česky neučil, protože jsme žili v Německu a Itálii. To byly hlavní jazyky, které jsem se musel naučit, když jsem byl mladý. Česky neumím, ale můj táta a děda oba mluví německy a italsky, takže v tom nemáme žádný problém.“
Už jste zmínil Jaromíra Jágra. Setkal jste se s ním někdy?
„Potkal jsem ho na olympiádě v Turíně v roce 2006. Navštívil jsem Hry s tátou a mohli jsme se s ním setkat. V té době jsem byl ještě mladý kluk, tak jsem byl šťastný.“
Víte, že ještě pořád hraje?
(usměje se) „Vím. Myslím, že všichni ho sledují. Všichni vědí, že mu je 46, že?“
Už 47.
„Dokonce 47. Před pár týdny jsem viděl, jak dal tři nebo čtyři góly v jednom zápase. Takže to je neuvěřitelné. Můj táta mi říkal o jeho vášni k hokeji, obětoval tomu celý život a žije jím každý den.“
Víte, že se byl Jágr podívat i tady v Bratislavě?
„Ano, viděl jsem video, jak navštívil český tým.“
Dlouhou kariéru měl i váš otec…
„Přestal hrát někdy ve 42 nebo 43 letech, také hrál dlouho profesionálně. Itálie v jeho letech hrála na vysoké úrovni, teď už je to horší. Snažíme se vstát, ale vše začíná v juniorech.“
Je italský hokej na vzestupu?
„Myslím, že ano. Hodně kluků hraje v Německu, Rakousku nebo Finsku. To pro nás není špatné, ale vidíte sám, že nejlepší týmy jsou od nás pořád daleko. Pro Itálii je dobré se s takovými týmy, jako je třeba Švédsko, utkat, ale jsou od nás pořád daleko.“
Váš otec si zahrál na třech olympijských hrách. Co vy?
(usměje se) „Nejdřív se tam musíme dostat, ale to ještě můžeme změnit. Myslím, že když hrál táta, tak hráli pět nebo šest let v elitní divizi. Měli jsme více italokanadských hráčů. Je to minulost, ale můžeme mít také štěstí.“
Jak často jezdíte do Česka?
„Jezdím za dědou jednou ročně v létě. Teď přijede sem o víkendu a bude tady tři, čtyři dny. Je velmi šťastný, že mě bude moct vidět a užít si to. Má to pouze čtyři hodiny od domova. Táta přijel v pondělí večer, v úterý byl na prvním zápase proti Lotyšsku (0:3). Celá rodina je tady a jsou šťastní, že tu mohou být. Všichni si ten čas užíváme.“
Hrajete druhou německou ligu. Máte ambice jít za nějakým lepším angažmá?
„Určitě. Mám německý pas, takže je pro mě dobré hrát v Německu jako Němec. Budu se snažit tam zůstat a možná jít hrát do nejvyšší soutěže. Stále můžu hrát lépe, jsem ještě docela mladý, takže se o to musím pokusit. Každý den musím být lepší.“
Patříte mezi univerzály, dokážete zahrát v obraně i v útoku. Jakou pozici preferujete?
„Jako junior jsem začal v obraně, ale téměř celou moji kariéru jsem hrál v útoku. Teď hraju téměř tři roky znovu v obraně. Ale musím říct, že mi někdy hraní v útoku chybí.“ (směje se)
Takže jste takový Dustin Byfuglien?
„Ano. (usměje se) Trenéři mě mají rádi, protože mě můžou využít na obou pozicích. Při prvním zápase tady se nám zranil jeden útočník, tak jsem dvě třetiny hrál vepředu. Jak říkám, někdy mi to chybí, ale někdy jsem rád, když si tam můžu zahrát. Užívám si to.“
