PŘÍMO Z BRATISLAVY | Před osmi lety na stejném místě byl u toho, když národní tým přiváděl fanoušky k extázi. Češi v roce 2011 předváděli báječný hokej. Vyprodané arény bouřily. Teď to zažívá v hledišti. „Je to krásný zážitek,“ říkal někdejší útočník Patrik Eliáš, druhý nejproduktivnější Čech v historii NHL, který na minulém mistrovství na Slovensku slavil bronz. I teď věří, že by reprezentace mohla vydolovat placku.
V hledišti si báječnou atmosféru dokáže víc užít. „Přeci jenom na ledě to člověk taky vnímá, ale má i jiné starosti,“ usmívá se Patrik Eliáš, ikona Devils a v uplynulé sezoně asistent trenéra u české dvacítky. Pro Sport promluvil po porážce 0:3 s Rusy.
Jak si to v Bratislavě užíváte?
„Z hokeje mám jenom výborné zážitky, i když s Rusy to nevyšlo.“
Proč podle vás?
„Rusáci jsou opravdu výborní, je vidět jejich síla. Věří si, nepanikaří. Mají vynikajícího brankáře. Ale i tak mám z české hry celkově dobrý pocit. Hlavně ty úvodní dva zápasy se Švédy a s Nory byly výborné.“
A co říkáte na celkovou atmosféru?
„Je výborná, akorát škoda, že není o trošku lepší počasí. Je zima, hrozně fouká. Pamatuju si, že před osmi lety jsme chodili jenom v kraťasech na zápas. Když byl volný den, šli jsme se nalehko projít. Tentokrát to nejde, je docela kosa. Takže i pro město a fanoušky je to trošku škoda. Ale lidi si to zase umějí nahradit při zápasech. Atmosféra je parádní.“
Jak hodnotíte český hokej?
„Před turnajem experti říkali, že mají obavy z toho, kdo bude dávat góly. Že máme tým plný pracantů, zarputilých obětavých kluků. Ale řešilo se: Kdo bude střelec? První dva zápasy ukázaly, že to jde. Kluci z toho musejí mít dobrý pocit, hezky se to rozdělilo mezi čtyři lajny. Není jednotlivec, který by vyloženě vyčníval a celý tým se spoléhal jenom na něj. Spousta kluků překvapuje. Ať je to třeba Hronek nebo Moravčík, který hraje výborně. Když to řeknu na rovinu, možná se od něj ani nečekaly takové výkony. I v útoku se klukům daří, třeba Frolda (Frolík) má tři góly, což je fajn, dodá mu to pohodu. Je z nich cítit týmová síla, daří se jim, spoléhají na všechny čtyři pětky. Je jedno, kdo je na ledě. Což se i potom přenáší na fanoušky. Protože i oni to tak vidí. Všichni z toho musejí mít dobrý pocit.“
Jak se vám líbí mladý útočník Jakub Vrána? Hraje první šampionát…
„Výborně mu vyšel vstup, ty dva zápasy byly super. Ale na každého přijde útlum, což je normální. Hlavně po náročné sezoně v NHL, do toho cestování. Zápas s Rusy už nebyl ten z nejlepších. Ale proti Rusům to není jednoduché, jsou silní, nedají člověku prostor. Hodně se vraceli, někteří kluci měli problém s rychlostí, s rychlým rozhodováním. Dostali puk, potom delší dobu čekali, co s tím. Což se ale dá pochopit, sbírají zkušenosti. Je to pro ně dobrý test, uvědomí si, že ruský tým má sílu. Celkově je pro nároďák super, když máme takové mladé kluky, kteří předvádějí fantastické výkony.“
Jak si to celé užíváte z hlediště?
„Za poslední roky mojí kariéry jsem si toho na tribuně kvůli zranění užil dost, takže jsem zvyklý. Je fajn, když to člověk může prožívat s fanoušky. S rodinou, s kamarády. Je to skvělý. Baví mě sledovat i hru. Systémy, jak se hraje, člověk už to vnímá i trošku profesně. Koukám kolikrát také na trenéry, jak se chovají v různých situacích, jak reagují.“
Jaké máte vzpomínky na rok 2011, kdy jste tady získali bronz?
„Člověk si uvědomuje to, co jsme zažili. Musím říct, že příjemnější je to v hledišti. Atmosféru člověk na ledě taky vnímá, ale hlavně se soustředí na svůj výkon. Takže si to nemůže užívat jako fanoušek. Je vidět, že jsme sportovní národ. I hokejový. Lidi mají hokej rádi, podporují kluky. A když jsou ještě schopní předvádět takové výkony, je to super.“
Má tenhle tým na medaili?
„Podle těch výkonů, které předvádějí, tak určitě jo. Před zápasy v Brně by asi hodně lidí řeklo, že to budou mít těžké, aby získali placku. Protože jsou tam silní Švédové, Kanaďané, Američané, Rusové. To na rovinu. Když jsem ale potom kluky viděl naživo, říkal jsem si, že hrají výborně, je z nich cítit odhodlání. V úvodních dvou zápasech to přesně tak dokazovali. Dejme porážku s Rusy stranou, myslím si, že i přesto mohou mít kluci dobrou psychiku, věřit si. Mít pořád nejvyšší cíle. Rvát se o medaile.“
Jak se podle vás proměnil Jakub Voráček? V roce 2011 už byl v týmu, teď je kapitán…
„Je to osm let. Každý se vyvíjí. Jak herně, tak lidsky. Je z něj cítit vyzrálost. Voras je na tom hokejově fantasticky. Není to vyložený střelec, ale má přehled, má neskutečnou sílu. Umí za to vzít. Nepanikaří, když je potřeba, hru zklidní. Je zaslouženým lídrem týmu.“
Je z mužstva cítit soudržnost?
„Ano. Je tam obětavost, bojovnost. Kluci bojují jeden za druhého, mají pohodu v týmu. Vědí, kdo jakou má roli. Aby se tomu každý podřídil. Protože při krátkodobém turnaji je to potřeba. Z kluků je to cítit. I když si myslím, že se někdy nechají zbytečně rozhodit věcmi, které se dějí kolem. Fauly, rozhodčími… Místo, aby se soustředili vyloženě jenom na hru. Občas je to až na hraně, takže emoce by si měli pohlídat. Ne, že si mají nechat něco líbit, ale na všechno je správný moment a čas. Nesmějí se nechat rozhodit zbytečně. Disciplína bude hrát čím dál tím důležitější roli.“
Kolik jste rozdal v Bratislavě podpisů?
„Celkem dost. A hlavně se lidi chtěli fotit. Poznávali mě, i když jsem měl kapuci. Takže ten trik mi nevyšel. (směje se) Ale ne, bylo to příjemné. Pokud si lidi udrží nějaký respekt, je to moc příjemné. Potěšilo mě to.“
