PŘÍMO Z BRATISLAVY | Český tým v pátek (20:15) čeká největší outsider skupiny B. Od roku 2007 se Itálie ještě nikdy nezachránila v elitní divizi mistrovství světa, pětkrát sestoupila. Přívětivě zatím nevypadá ani letošní účast na Slovensku. Ve čtyřech zápasech nedokázali Italové vstřelit ani gól. Naposledy schytali desetigólový příděl od Rusů. „Proti Česku to bude podobně těžký zápas,“ vypočítává brankář Andreas Bernard, největší hvězda týmu.
Nejslabší tým v bratislavské skupině? Jednoznačně Italové. Ve čtyřech zápasech proti Švýcarsku, Švédsku, Lotyšsku a Rusku nezískali ani bod, dokonce nedokázali vstřelit branku. Zatím nejlepší výkon předvedli v úterý proti Lotyšům, kde zazářil brankář Andreas Bernard. Při prohře 0:3 si připsal úctyhodných 62 zákroků.
„Bylo to pro mě těžké, byl jsem hodně unavený,“ usmíval se o den později, kdy Italové inkasovali deset gólů od Rusů. Proti nim vydržel v brance do pátého zářezu. „Pro brankáře je v takových zápasech velmi těžké zůstat silný. Když na vás jedou sami, tak nikdy nevíte, jestli vystřelí, nebo ještě budou hledat nějakou přihrávku. Snažím se dělat co nejvíce. Každý rok nemáte šanci si zahrát proti takovým hráčům, užil jsem si to,“ dodal.
Hlavní italská opora se rozpovídala i o (ne)popularitě hokeje v Itálii. Vypovídá o tom mnohé. Třeba počet novinářů v Bratislavě „Máme tu jednoho,“ usmál se Bernard a prstem ukázal na vedle stojícího kolegu. „Nikdo o tom pořádně neví. Hlavní noviny Gazzetta o nás mívají jen malý sloupek,“ dodal trochu hořce Bernard. Žádná televize ani z Bratislavy nepřenáší jejich zápasy. „Před dvěma lety vysílali, ale letos ne. Možná nenašli sponzory.“
Hráčům by pomohla zahraniční angažmá
Sportem číslo jedna je v Itálii pochopitelně fotbal. Místní hokejová soutěž ani není profesionální. „Hokejově jsme malá země. Hodně našich hráčů pracuje a k tomu hraje hokej. Máme jen šest nebo sedm profesionálů. Doufám, že se to jednou změní. Pomohlo by, kdyby pár hráčů odešlo do zahraničních lig, ale na to je potřeba čas,“ uvedl Bernard.
Sám se dokázal prosadit ve Finsku, kde chytal posledních deset let. Čtyři poslední ročníky byl jedničkou Ässätu Pori. „Finsko má výborné brankáře i trenéry, liga je velmi dobrá. Byl jsem šťastný, že jsem dostal příležitost a chytal tam tak dlouho,“ těší 28letého rodáka z Bolzana.
Právě Bolzano je hokejovým hlavním městem Itálie. I proto Bernard nikdy nezačal hrát fotbal. „Hokej je tam téměř populárnější,“ uvedl. „Moje rodina je celá hokejová. Moji dva bratři ho hrají, táta hrál, dokonce i maminka! Takže to pro mě bylo jednoduché,“ objasnil.
Vzorem může být Lotyšsko
Místní klub od roku 2013 působí v EBEL, kterou už dvakrát dokázalo ovládnout (2014 a 2018). „Tam je to hodně populární. Myslím, že pro italský hokej je dobré mít tým v takové lize,“ zmínil Bernard. Problémem však je, že v Bolzanu hrají prim především Kanaďané.
Nejlepší cestou k rozvoji italského hokeje by podle Bernarda bylo vytvořit školu pro začínající hokejisty. „Doufám, že někdy něco takového vznikne. Chodili by do školy a trénovali ve stejný čas. Podívejte se na Lotyše, v Rize mají téměř všechny hráče a jsou schopní vytvořit třeba tři lajny pro národní tým. Myslím, že to je jediná správná cesta, kterou bychom se mohli vydat.“
I tak Italové na letošním turnaji stále nic nebalí. „Opravdu důležité pro nás budou poslední dva zápasy. Můžeme porazit Rakousko a taky budeme mít šanci proti Norsku,“ cílí Bernard na poslední duely ve skupině.