Ve Finsku se stal Jan Čaloun legendou, před lety tam obávaného střelce vyhlásili nejlepším zahraničním hokejistou v historii SM-liigy. Naganský šampion si severskou výchovu a tamní naturel oblíbil, přístup k práci se mu dostal do krve. O víkendu se zatajeným dechem a s mrazením v zádech sledoval zlatý pochod pracantů v dresu Suomi. „Zasloužili si to. Kdo Finy zná, ví, kolik jsou toho pro úspěch schopni udělat,“ vypráví 46letý trenér mládeže v Ústí nad Labem.
V rodném městě hodlal pozvednout úroveň hokeje, vyšvihnout ho do špičky. Narazil, a tak si nyní Jan Čaloun jede svoji vizi mezi odrostlými žáky. Aby si o víkendu znovu potvrdil správnost svých myšlenek a pohledu na výchovu hokejistů s principy progresivní finské pedagogiky.
Finové s kádrem z drtivé většiny složeným z evropských soutěží nadchli. I vás?
„Upřímně říkám, že jsem jim na medaili až tak nevěřil, natož na zlatou. Ale Finové znovu ukázali, kam to lze dotáhnout s poctivou prací, s pokorou, s příkladným přístupem. Finská škola je známá proslulou výchovou mládeže a tady máme její výsledky. Já osobně spatřuju obrovský rozdíl mezi Finy a ostatními v zarputilosti, v houževnatosti. Oni dokážou vlézt všem soupeřům pod kůži, do ničeho je nepustit. Šel mi mráz po zádech z jejich touhy po titulu. To byla nádhera. Jak obětavě dokázali zvládnout poslední minuty s Rusy? Neuvěřitelná oddanost, přišlo mi, že jich je na ledě deset, jak do všeho skákali po hlavě. A ve finále s Kanadou to samé v posledních minutách. Do finského hokeje se jednoznačně promítají známky pokory, obětavosti, maximálního úsilí. Já tady o tom doma mluvím deset let.“
Vyjmenované finské přednosti mají co do činění s mentalitou tamních lidí, že? Jedna věc je hokejová práce, ale gró toho všeho je přístup.
„Jednoznačně. Zcela jednoznačně. Ale víte, co je smutné? Že my můžeme být stejně dobří, dokonce lepší. Protože v nás ta hokejovost je víc, máme pro hokej lepší předpoklady než Finové, jsme vyčůraní, tenhle sport nám sedí lépe, než jim. Jenže nám chybí jejich vlastnosti, o nichž mluvím. Jsme sami proti sobě. Já tu nechci a ani nebudu hanit naše vystoupení na mistrovství. Znám dobře trenéra
Říhu
a Albyho
Reichla
, nominovali to nejlepší, co doma máme, krom hráčů jako je
Pasta
s Krejčou a
Hertl
. Projev našeho týmu se mi líbil, měli jsme vášeň, akorát jsme v klíčových chvílích vybouchli v koncovce.“
Co s tím?
„Finům se nestane, že by se při tréninku, kdy vidí prázdnou bránu, začali dloubat v nose. My si děláme prdelky, nemáme stoprocentní přístup. To ve Finsku nevidíte. My se musíme naučit i v tréninku dostat se na hranu a v ní pracovat.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
