Cesty autobusem v plné zbroji na trénink do haly jako dnes dopoledne zažil během působení za mořem mockrát. V kabině české reprezentace sedává vedle staršího bratra Davida jako obvykle. Ale dost věcí je pro něj v Rize nových. Po dvou dnech nucené samotky v hotelu má Adam Musil pocit, že je v dějišti mistrovství světa. „Můžeme konečně být venku, na zimáku a dělat, co nás baví. V pátek nás čeká velice těžký test,“ připomněl blížící se první zápas turnaje proti Rusku v chatu s novináři.
Za časů jeho dědy Jaroslava Holíka byly bitvy proti Rusům víc než sport. Otec František Musil taky zažil těžké řežby se sbornou. Tyhle zápasy mají náboj pořád, ale v sobotu půjde hlavně o to dobře vstoupit do turnaje. „Uděláme všechno, abychom zvítězili a odstartovali správnou nohou,“ řekl 24letý útočník Adam Musil.
Už myslíte na první zápas, na to, jak bude vstup do turnaje důležitý?
„Každý den je důležitý. I ten dnešní a zítřejší. Čekají nás těžké zápasy, ale pokud budeme mít správně nastavenou hlavu, soustředit se postupně na jedno utkání po druhém, budeme chtít vyhrát a nezačneme si stavět moc dlouhodobé cíle, budeme úspěšní. S Rusy jsme hráli minulý týden v Praze. Víme, co od nich čekat a že to nebude vůbec lehké. Dali jsme jim 4:0, to se však může obrátit. Uděláme všechno, abychom zvítězili a odstartovali turnaj správnou nohou.“
Hlavně váš děda zažil s Rusy velké bitvy. Bere je vaše generace pořád jako něco víc?
„S Rusákama je to vždycky vypjaté. Známe jejich kvalitu. Už jen proto, že hrajete proti nim, je chcete porazit. Nevím, jak to bylo dřív. Předpokládám, že to bylo víc vyhrocené. Ovšem i teď jsou to pořád Rusáci, mají velice kvalitní tým. Dobře se na ně nachystáme a podáme co nejlepší výkon, abychom je porazili.“
V čem může být zápas jiný proti pražskému?
„Je tu mnohem větší hřiště, taky soupisky se změnily, posily přijely jim i nám. Musíme se držet své hry, předvádět to, co nás zdobí a díky čemu jsme úspěšní. Týmovost, být silní na puku, věřit si.“
Už stačilo dojít, že jste na mistrovství světa?
„Určitě. Ty dva dny v karanténě na hotelu byly, jaké byly. Taková je bohužel doba, každý tým si tím musel projít. Jsme rádi, že už můžeme být venku, na zimáku, dělat, co nás baví. V pátek nás čeká velice těžký test.“
Sedíte v kabině vedle bratra?
„Zatím to tak bylo pokaždé. Jsem mu pořád na dosah. Ale v hotelu bydlíme na pokojích sami a docela se mi to líbí.“ (směje se)
S českým týmem se připravovaly tři bratrské dvojice, vaše jako jediná vydržela. Jaká byla reakce vašeho táty, že jste se s Davidem dostali tak daleko?
„Celá naše rodina je šťastná. Já taky, že si můžu takovou zkušenost prožít s bráchou. Když jsem mluvil s tátou a s mamkou, byli rádi, že můžou konečně fandit jednomu týmu. Myslím, že jsou na nás pyšní. Nikdy nevíte, kdy to může být naposledy, pro jednoho či druhého.“
A jak jste to prožíval minulou sobotu, když se oznamovala nominace a vy jste neměl jistotu?
„V těch třech zápasech, co jsem dostal, jsem se tomu snažil dát, co můžu. Vždycky to beru, že všechno má svoje důvody. Jsem rád, že mi trenérský štáb dal důvěru tady být. Kdyby se to nepovedlo, taky se nic neděje a jede se dál. Ale jeden z mých cílů byl, jet na mistrovství světa a reprezentovat Českou republiku. Jsem moc rád, že jsem tady.“
V týmu je 16 útočníků. Jste připravený vzít jakoukoli roli?
„Od toho jsme tady všichni. Je strašně důležité dát stranou vlastní ego, udělat pro společný cíl cokoli, aby tým vyhrál. Jestli to znamená hrát tři minuty, pět, deset nebo vůbec, prostě to tak bude a tak to beru.“
