Švédové si s ním nevěděli rady, přiváděl je k zoufalství. Danny Taylor teď patří mezi nejpopulárnější Bělorusy, byť ho s tamní zemí pojí jen vlastnictví pasu. Ale když v neděli tenhle 35letý Kanaďan nepustil v Rize jedinou střelu velkého favorita a podepsal se pod historický triumf 1:0, bylo jasné, co v kabině přijde. Gratulace od prezidenta Alexandra Lukašenka. O borci, který dnes od 19.15 půjde zdeptat Čechy, vypráví Radek Smoleňák. Výborného gólmana zná od dorosteneckých let, stali se z nich velcí kamarádi, jsou spolu den co den na drátě. A když ne denně, tak obden.
Jak jste s Taylorem zhodnotili velké vítězství Bělorusů nad Tre kronor?
„Danny byl nadšený. Má už nějaký věk, vždycky si chtěl zahrát za reprezentaci. Že se mu to podařilo za Bělorusko, je pro něj hodně speciální. A když navíc porazil Švédy, říkal, že to bylo něco, o čem se mu nikdy ani nesnilo. Životní moment i úspěch.“
Má na to, aby hned druhý den hodně zlobil i Čechy?
„Jak ho znám, když se rozchytá a dostane se do své pohody, je to proti němu sakra těžké. Sám jsem zvědavý, jak si proti nám večer povede.“
Od kdy se s Taylorem znáte?
„Od mých sedmnácti. Byli jsme spolu v Kanadě dva roky, později jsme se potkali v Záhřebu. Pokaždé na pokoji, skoro všude spolu. Udržujeme těsný kontakt, stali se z nás velcí kámoši. Kdykoli to jen trochu šlo, snažil jsem se navést klubové vedení, aby ho získali do stejného týmu, ale nakonec se nám to povedlo jen v Chorvatsku, když se tam hrála KHL. Škoda, protože je to super kluk a hlavně výborný brankář.“
Oba jste velcí hokejoví cestovatelé. Kdyby se vám sečetly všechny štace, dostaneme se někam ke čtyřicítce…
„To je pravda, měli bychom si založit cestovní kancelář…“ (směje se)
Konzultoval s vámi, zda přijmout běloruský pas?
„Samozřejmě jsme se o tom bavili. Někdy před dvěma roky byl do listopadu bez práce. Do toho se mu naskytl Minsk. Řekli mu, že jo, ale pod podmínkou, že to bude spojené s tamním nároďákem. Dal si jedna a jedna dohromady a šel do toho. Angažmá v KHL, národní tým, mistrovství světa, jistota víceletého kontraktu. Nebylo moc co řešit. A je rád, jak se rozhodl.“
Víme, jaká je politická situace a i život v Bělorusku. Neměl Taylor předsudky vůči specifické zemi?
„Určitě měl. Bylo mu okamžitě jasné, že to bude divočina. My když si voláme, prvních deset patnáct minut mi vypráví jen nové zážitky z Běloruska. Má pokaždé výživné věci. A i svůj pohled na to všechno, ale sportovní hledisko u něj logicky převážilo. Plus samozřejmě možnost zajištění rodiny. Jak říkám, nároďák byl vždycky jeho sen a ve chvíli, kdy vám dojde, že Kanada má 160 prvních gólmanů, rozhodnutí je celkem jasné.“
Jak to má s kontaktem s Lukašenkem? Potkali se?
„No jasně. A v neděli po zápase mi psal, že jim Lukašenko hned volal, zahrnul chválou. Danny si dělal srandu, že je teď v Bělorusku za boha, jako byl u nás Dominik Hašek po Naganu. Na druhou stranu Danny žije v realitě a ví, jak je tam štěstí vrtkavé. Stačí výsledkový průser a ocitne se v mžiku na druhé straně barikády. Ale to se nejspíš nestane. Bělorusové pojali mistrovství strašně vážně, Danny mi líčil, že v přípravě na šampionát makali jako blázni. Od nevidím do nevidím. Neponechali nic náhodě, výsledky Běloruska jsou podložené tvrdou prací. Víme, jak hokejisti ze zemí bývalého Sovětského svazu umí dřít.“
Jak moc si Taylor věřil na Čechy?
„Po neděli stoprocentně. Sice prohráli se Slováky, kdy dojeli na špatný start, ale tím pro ně turnaj nekončil. Věřili si dál a proti Švédům to názorně ukázali. Porazili top repre, strašně moc to zní. Pro nás to není úplně příznivá zpráva, myslím si. Bělorusové nejsou v Rize do počtu.“
Taylor se kdysi mihl ve Spartě, nečekal delší štaci v Praze?
„Určitě ano. Tenkrát jsme spolu byli v Záhřebu, pamatuju si, jak se to peklo. Volal mi sportovní manažer Sparty Patrik Martinec s dotazem na Dannyho, nám tenkrát už pomalu končila sezona a Sparta hledala gólmana. Pro Dannyho to v tu chvíli bylo ideální řešení, i pro rodinu, ale úplně extra mu to tam nesedlo.“
Do Hradce Králové jste Taylora nedoporučoval?
„Určitě ano. S trenérem gólmanů Robertem Horynou a GM Alešem Kmoníčkem se bavíme, co a jak. Měli jsme ale Marka Mazance, teď máme Štěpána Lukeše a nově Fina Kiviaha, těm plně věříme. Jasně, rád bych si s Dannym ještě zahrál, ale uvidíme.“
Povězte mi ještě, je to stejný nebo podobný typ baviče jako vy?
„Asi desetkrát větší. Jiná dimenze. Vypadá jako Jim Carrey, dělá i podobné ksichty a má podobný charakter jako on. Je pro každou srandu. A co se hokeje týče, je to naprostý fanatik. Profík každým coulem, hokeji dává totální maximum.“
Mluví trochu rusky?
„Možná umí poděkovat. V Minsku v týmu je snad půlka Kanaďanů, ruštinu nepotřebuje.“
Góly
Domácí: 29:44. Jan Kovář, 33:03. Zadina, 61:23. D. Kubalík
Hosté: 25:52. Šarangovič, 51:30. Jerjomenko
Sestavy
Domácí: Hrubec (Will) – Hronek (A), D. Musil, Klok, Hájek, Šulák, D. Sklenička, Moravčík – D. Kubalík, Jan Kovář (C), Zadina – M. Stránský, Špaček, J. Vrána – Sekáč, Chytil, Flek – Smejkal, R. Hanzl (A), A. Musil – Blümel.
Hosté: Kolosov (Šostak) – Falkovskij, Chenkel (A), Znacharenko, Antonov, Bailen, Korobov, Šinkevič, Jerjomenko – Prince, S. Kosticyn, Šarangovič (C) – Protas, N. Komarov, Drozd – Platt (A), Kodola, Paré – Lopačuk, Stefanovič, Nesterov.
Rozhodčí
Bjork, Frandsen – Lundgren, Yletyinen
Stadion
Olympic Sports Centre, Riga
Skupina A
| Z | V | VP | PP | P | Skóre | B | ||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. Rusko |
|
7 | 5 | 1 | 0 | 1 | 28:10 | 17 |
| 2. Švýcarsko |
|
7 | 5 | 0 | 0 | 2 | 27:17 | 15 |
| 3. Česko |
|
7 | 3 | 2 | 0 | 2 | 27:18 | 13 |
| 4. Slovensko |
|
7 | 4 | 0 | 0 | 3 | 17:22 | 12 |
| 5. Švédsko |
|
7 | 3 | 0 | 1 | 3 | 21:14 | 10 |
| 6. Dánsko |
|
7 | 2 | 1 | 1 | 3 | 13:15 | 9 |
| 7. Velká Británie |
|
7 | 1 | 0 | 1 | 5 | 13:31 | 4 |
| 8. Bělorusko |
|
7 | 1 | 0 | 1 | 5 | 10:29 | 4 |
