Krejčí se připojil k repre: Motivace je obrovská. A dál? Nevím, třeba konec
V Ostravě hrát zápasy nebude, David Krejčí nastoupí za Česko až za týden na Švédských hrách. Ale na ledě už je teď, s národním týmem se začal chystat. „Původně jsem tady ještě neměl být. Chtěl jsem si ale týden zatrénovat na ledě, tak jsme se domluvili, že naskočím už teď,“ řekl po první lekci na ledě. A co dál? Variant má víc, rozhodne se až v klidu. Nevylučuje ani konec kariéry.
Nezápasil jste s tím, jestli má cenu se vůbec po vyřazení Olomouce z play off, vracet ještě po sezoně na led?
„Mám hrozně velkou motivaci, na 99 % je to můj poslední šampionát. Netrénoval jsem teď čtyři týdny na suchu, abych se odjel do Finska klouzat, jedu tam uspět. Odvedu tam všechno, co ve mně je. Snad se budeme vracet s úspěchem.“
Vážně jste se nemusel přemlouvat obouvat zase brusle?
„Těšil jsem se sem. Volali jsme si s Méďou (Petrem Nedvědem), vyhověl mi, že si dám pár týdnů volno a budu se chystat sám.“
Máte dilema, jestli fandit Bostonu, ať jde v play off daleko, nebo naopak tajně doufat, že vypadne brzy a vy si zahrajete znovu s Davidem Pastrňákem?
„Určitě Bostonu přeju. Mám tam hodně kamarádů, zaslouží si Stalney Cup, play off je výborná zkušenost. Když to nepůjde, tak by bylo hezký, kdyby sem někdo přijel, ale já jim budu rozhodně fandit, ať mají šanci něco dokázat.“
Během volna jste se v Americe nebyl podívat?
„Měli jsme to v plánu. Jenže v tomhle novém světě? Nejdřív covid, teď Ukrajina... Všechno se mění ze dne na den. Zůstali jsme s rodinou celou dobu tady, jen jsme odjeli s manželkou na tři dny do Francie. Děti nám už začaly chybět, ale bylo to fajn.“ (usměje se)
V Česku jste hrál, aby vás viděli doma kamarádi, rodiče, děti poznaly, kde jste vyrostl. Pojí se s tímhle příběhem i touha uspět v reprezentaci?
„Beru to tak, že jsem se vrátil kvůli rodině a kamarádům, ale i kvůli sobě. Chtěl jsem vidět taky já je. Reprezentaci vnímám vždycky osobně, je to dlouhá doba, kdy se nám něco povedlo, takže samozřejmě bych si to přál změnit. Kvůli mně, i kvůli všem lidem kolem sebe.“
Když jste se vracel i z části kvůli ostatním a vidíte všechno zpětně... Byl to z hokejového pohledu šok, nebo spíš pohoda, když se třeba výrazně zmenšil počet nacestovaných kilometrů?
„Cestování bylo méně, ale zase tady se jezdilo v den zápasu. V NHL máte pohodlí, hodina dvě v letadle, večeře, vyspíte se odpoledne, pohoda. Tam jste na venkovní zápas odpočinutý víc než doma z autobusu. Ale zvykl jsem si.“
A ten hokej? Hodně zpomalovacích faulů, v extralize se pořád hodně věcí toleruje.
„K play off se vracet nebudu, mám tam nějaký názor. Jestli s něčím souhlasím, nebo nesouhlasím, je teď jedno. Zrovna jsme hráli s Vítkovicemi, nějaký pohled mám. Ale to je pryč. Návratu domů nelituju ani náhodou, jsem rád. Otevřelo mi to oči, když jsem se potkával s kamarády, s klukama v kabině. Na dálku se o všem bavíte, ale tady jsem žil s nimi, viděl všechno zblízka. Doma jsem pořádně nebyl 17 let, takže to bylo skvělý. Samozřejmě by to bylo ještě lepší, kdyby nebyl covid, celou sezonu chodilo hodně lidí a my se dostali aspoň do druhého kola play off proti Třinci. Ale bohužel, takový je život. Teď jsem v reprezentaci a těším se, co mě čeká tady.“
Tušíte už, co bude, až mistrovství skončí?
„Pojedu zpátky za rodinou, v úterý odletěla manželka s dětmi do Ameriky, takže pak vyrazím za nimi. Bez nich to bude dlouhý, děti mi budou chybět. Ale po mistrovství se užijeme, uděláme si pohodu.“
A nějaký nápad, jak bude vypadat vaše hokejová budoucnost, máte?
„V hlavě mám, že si dám pak pár týdnů volno. (usměje se) Pak začnu zase trénovat, abych se udržoval. Dám si na rozmyšlenou minimálně dva měsíce, pak se rozhodnu, co a jak.“
Procentuální šance, jestli znovu extraliga, hokej v Evropě, nebo návrat do NHL v sobě nesete?
„Fakt nevím. Musím z hokejového kolotoče vypadnout, utřídit si pak v klidu myšlenky. Děti jsou starší, chodí do školy, o tom taky musím přemýšlet. Faktorů, podle čeho se rozhodnu, je hodně. Třeba ukončím kariéru, nevím. Jen sem věděl, že takhle ji rozhodně končit nechci, když jsme s Olomoucí vypadli.“
Vážně si dovedete představit, že byste kariéru jen tak zapíchl?
„No, mám to nastavené asi trochu jinak než někteří jiní hráči. Jestli řeknu konec, tak konec. Bude mi jedno, co si o tom ostatní budou myslet, jestli jsem ještě mohl někde hrát. Pokud někam příští rok přijedu, tak přijedu. (usměje se) Je mi jedno, co by na to někdo říkal, kdybych se rozhodl jinak.“
