Na MS fandí Česku i „indián“. Děkoval do nebe Říhovi, ale plakát mu ukradli
PŘÍMO Z TAMPERE | Na motorku si přimontoval buben, v taškách měl výbavu včetně indiánských pér a všemožných barviček. A vyrazil. České hokejisty na šampionátu v Tampere povzbuzuje i postava, kterou nepřehlédnete. Indián! „Když sedím, musím si péra občas sundat, aby lidi za mnou viděli,“ směje se Pavel Rajtmajer z Dlouhé Vsi u Sušice. A mrzí ho, že při jednom ze zápasů přišel o nápaditý transparent, na němž chtěl poděkovat trenérovi Milošovi Říhovi…
Cesta na motorce mu zabrala přes dva dny. Celkem najel přes 2200 kilometrů, musel použít i trajekt. Láska k hokeji je ale silnější než únava nebo útrapy s tím, jak sbalit buben a indiánskou výbavu.
Na mistrovství světa na svém enduru vyrazil už počtvrté, poprvé se na dvou kolech vydal do běloruského Minsku v roce 2014. Tentokrát hokejový nadšenec v navigaci vyťukal Tampere a začalo mu dobrodružství…
„Motorka žere sedm litrů, skoro víc než auto, sem a tam je to skoro pět tisíc kilometrů, takže si asi představíte, že to zrovna levný není,“ usmívá se dlouholetý příznivec hokejové reprezentace, který pochází z Dlouhé Vsi kousek od šumavské Sušice.
Za lístek na úterní zápas s Finy dal 199 eur, v přepočtu asi pět tisíc korun. K tomu něco k jídlu, ubytování… „Přijde mi, že ty šampionáty jsou čím dál tím dražší,“ krčí rameny.
To už stojí v útrobách arény v Tampere. Na sobě indiánský úbor, pomalovaný obličej, na hlavě péra. Myslíte si, že už jste ho zahlédli v Plzni na hokeji? Ano, nepletete se. Je to on. Před dávnými lety dostal nápad, že by si mohl zahrát na indiána (podle toho, jak se klubu říká) a na zápasy v play off vyrážel právě v tomhle úboru.
Potom začal pravidelně jezdit i na šampionáty. Dlouho mu zabere, než se namaluje, dává si záležet. „Nejhorší pro mě je, když je venku vítr nebo prší. To jdou barvy dolů a péra lítají,“ směje se bodrý chlapík, který jinak pracuje ve firmě, která se zabývá výstavbou střech. Alchymie je i kolem toho, jaké má vybrat obličejové barvy. Protože ne každá drží, jak by měla.
V Tampere se mu ale stala mrzutost. Během jednoho utkání totiž přišel o transparent, který si nachystal a kterým chtěl do nebe poděkovat trenérovi Milošovi Říhovi. Přišlo mu, že právě v Bratislavě v roce 2019 národní tým nejvíce bavil, hrál výborný hokej. I když na medaili to nakonec nestačilo, Voráček a spol. skončili čtvrtí.
Proto na transparent napsal: Miloši, děkujem.
„Přišlo mi vůči němu necitlivý, že pak musel skončit,“ říká. A nemluví sám za sebe, prý to tak cítí í další fanoušci, s kterými je v kontaktu a pravidelně se s nimi vídá na šampionátech. I proto se mu příliš nezdál jeho nástupce – Filip Pešán. Ne náhodou je u něj na plakátu palec dolů…
„Když se o tom bavíme s ostatními fanoušky, nároďák pod ním se nám nelíbil. Nežilo to. Naučil se hokej z knížek, ze školy, ale podle nás chyběl na dvou zásadních hodinách. Když se probíralo, že sport je i o emocích. A že sport by měl spojovat. On tým naopak rozvracel,“ tvrdí dlouholetý fanoušek na adresu trenéra, jenž skončil u reprezentace po neúspěchu a historickém propadáku na olympiádě v Pekingu (deváté místo).
Indiánovi se navíc nelíbilo, že se snažil hledat problémy někdy jinde. „Pořád to na někoho házel. Přišlo mi, že je to takový rozvraceč,“ reaguje Pavel Rajtmajer.
A jak se mu líbí finský kouč Kari Jalonen? „Zatím fajn, přijde mi, že střídačka žije, že to má nějaký řád. I když poslední zápas se ale moc nepovedl. Snad to ve čtvrtfinále bude lepší!“ přeje si indián…
Také věří, že by se snad mohl stát zázrak, a někdo mu vrátil transparent, jímž děkoval zesnulému kouči.
A ještě jedna věc se mu v hledišti nelíbila. Při jednom z utkání se totiž na tribuně objevil falešný Fantomas, který si hrál na slavného fanouška s maskou… „Tohle se přece nedělá,“ hlásí indián.
Má štěstí, že jeho (zatím) nikdo nekopíruje.
