Video se připravuje ...
Na šampionátu skočil do akce až ve druhém utkání. Předtím se nevešel do sestavy, což u některých fanoušků vyvolalo pobouření. Teď už je Daniel Voženílek, extraligový fantom, stabilně v akci. Ale na gól stále čeká. „Musíme se připojit i my ostatní,“ uvědomuje si šampion s Třincem, že produktivitu nemohou nechat jenom na Kubalíkovi. V rozhovoru pro iSport mluví i o hitu v utkání s Norskem nebo přenesení vítězného nastavení z Třince.
V Česku byl na ledě cítit zatím víc než v Rize. Je na svém prvním šampionátu, takže se to dalo čekat. „Ale proti Švýcarům už to bylo lepší,“ tvrdí nekompromisní útočník.
Především extraligové play off se vám skvěle podařilo. Cítíte tedy na sebe tlak?
„V týmu mám jinou roli, ale v určitých momentech ho vnímám. Ale jsem za to rád.“
Nesvazuje vás?
„Občas jsme se tomu zasmáli. Protože když jsme seděli u stolu s kluky z NHL, tak se lidi chtěli fotit se mnou. (smích) Ale že by mě to svazovalo, to vůbec ne.“
Jste sám se sebou spokojený?
„První zápasy jsem moc nevěděl, co od toho čekat. Poprvé jsem nastoupil proti Kazachstánu, potom to bylo Slovinsko. Což byli úplně odlišní soupeři než Švýcarsko. Do toho ještě byla plná hala, super fanoušci. Takže to bylo lepší, jsem za to rád. Ale škoda, že jsme mužstvu nepomohli větší produktivitou.“
Vnímáte, že i od ostatních formací se čekají góly? Aby to nebylo pouze na Kubalíkovi s Červenkou?
„Přesně tak. Musíme se k nim připojit. A když ne, nesmíme góly dostat. Kéž by se chytila další lajna. Ale zaplaťpánbůh za to, že Kubalda má formu. Což je dobře.“
V čem je jeho největší síla?
„Má dobrou střelu. Ale co je hlavní – hledá si při přesilovce skvělé pozice. V extralize hodně hráčů odjíždí za kruh. Jenže on zůstává uprostřed a pořád má ideální střelecký prostor. Nebojí se tam být. Což je určitě zajímavé sledovat.“
Cítíte, že vám roste sebevědomí? Každým zápasem i vyhraným soubojem?
„To ano. Ale hodně dělá i soupeř. Když jsme hráli proti Kazachstánu, přijel jsem první k puku a čekal jsem, že do mě někdo narazí. Ale nikdo do mě nenarazil, takže jsem málem spadl, jak jsem se chtěl zapřít. Ale Švýcaři, to už je hokej, který znám. V tom se cítím líp.“
Jak zpětně hodnotíte váš hit v utkání s Norskem, za který jste byl vyloučený do konce utkání?
„V záběrech to není moc vidět. Ale já jsem přitom zvedl nohy, a co mi říkali rozhodčí, tak když tohle uděláte při nárazu, je to pět minut plus do konce. Což byl ten důvod.“
Vyčítáte si to nějak?
„Ani ne. Ten hráč na to asi ani nebyl připravený. Ale musím příště udržet nohy na zemi.“
Při zápase se Švýcary jste nastupoval i proti hvězdám jako Hischier nebo Niederreiter. O to víc vás láká je čistě trefit?
„Pochopitelně si člověk uvědomuje, co je to za hráče. Ale hrajou v NHL, jsou na to zvyklí. Jsou šikovní, puky dávají rychle od sebe. Takže není úplně jednoduché někoho z nich trefit.“
Jak se chystáte na Kanadu?
„Blíží se vrchol sezony, teď už nás čekají samí kvalitní soupeři. A budeme si chtít dokázat, že jsme schopní s nimi vyhrát. Potom už půjde o všechno.“
Zaznamenal jste reakce fanoušků, kteří se divili, že jste se nevešel v úvodu turnaje do sestavy? Volali, že jim tam chybí "Vožuch!"
„Jo, kluci mi to připomněli. Že je to vtipný… Byla velká očekávání, přitom v reprezentaci mám úplně jinou roli než v týmu. Pousmál jsem se tomu.“
S Třincem jste prožil vítěznou sezonu, získali jste titul. Můžete něco z toho přenést i sem?
„To se těžko vysvětluje. Není jednoduché tyhle vítězné věci přenášet. Občas v kabině něco řeknu, co si myslím, že je klíč. Co se má dělat. V nějakých detailech ano. V sezoně je to ale dlouhodobější záležitost. Kluci v Třinci jsou v tomto ohledu geniální. Věci, které dělají a říkají, člověk musí pochopit, navnímat. A když to vyjde, je to potom o to sladší.“
Což pro vás musela být skvělá škola, že?
„Rozhodně ano. Je to jiný způsob myšlení. Strašně špatně se to někomu vysvětluje. Když něco řeknu, ostatní mohou povídat: No jo, to je bla bla bla… To si člověk musí zažít.“
Je jasné, že byste chtěl něco podobného zažít i v národním týmu.
„Jsme tady vesměs ročníky, které vyrůstaly na zlaté generaci. Všichni pamatujeme třeba zlaté mistrovství v roce 2010. To je to, co bychom chtěli všichni dokázat. Odevzdáme maximum, abychom to mohli napodobit. Byl to úžasný zážitek.“
Může to být trochu paralela? I tehdy se omluvila řada hráčů z NHL. Akorát v týmu byli Jágr a Vokoun.
„My máme Kubaldu! (smích) Je hrozně složitý uspět. Všechny týmy jsou vyrovnané. Je to o detailech, aby se dělaly správně. Ale myslím si, že máme šanci.“
Pamatujete si, jak po zlatém šampionátu žádal kapitán Roman Červenka na Staroměstském náměstí otvírák?
„No jasně. Ten klip jsem viděl několikrát. Bylo to vtipný.“
Už jste mu to tady z legrace připomněl?
„Ještě ne. Až po finále. Právě na Staromáku.“ (smích)
Témata:
reprezentace, repre, sport, národní tým, hokej ms, hokej, MSLH23, Česko, HC Oceláři Třinec, Norsko, Kanada, Švýcarsko, Slovinsko, Dinamo Riga, Kazachstán, Daniel Voženílek, National Hockey League, Hokej na Heureka.cz
Související články
