Jordán před čtvrtfinále zpátky na místě činu: Každý ví, co leží na stole
Patří k deseti hráčům, kteří se po roce vrátili na místo činu. Tampere, Nokia Arena a v ní americký soupeř. Loni tady vybojovali bronz. „Ale to je historie. A ta píše různé příběhy. Doufám, že ho napíšeme i my,“ řekl Michal Jordán po podvečerním středečním tréninku. Ve čtvrtfinále půjde o medaile taky, protože k nim otevírá bránu.
Jiný rok, nový turnaj, týmy se hodně obměnily. Pokud jde o složení, ale i vizáž. Voženílek, Černoch a Kundrátek se vytasili s kníry pod nosem. Zábava musí být, třeba to pomůže. Michal Jordán se přemluvit nenechal. „Ani nad tím nepřemýšlím. V minulosti jsem to zkoušel párkrát a manželka nebyla vůbec nadšená. Už vím, že to nemám pokoušet,“ usmíval se.
Zkoušeli to na vás taky?
„Ano. Posílali fotky do grupy, co máme na Whatsappu. Napadlo mě to, ale rychle jsem tu myšlenku musel pustit z hlavy.“
Může ve čtvrtfinále kromě změny některých z vás pomoct loňská zkušenost v Tampere?
„Nemyslím. Je to nový turnaj, týmy se hodně obměnily. Je to historie a tohle je jeden zápas. Ne série na několik vítězství. Může se stát cokoli. Kvůli tomu hrajeme hokej a jsme tady. Jsem rád, že jsme se sem dostali. Když zápas zvládneme, máme zase možnost zabojovat o medaile.“
Ani prostředí na vás nedolehlo?
„Trošku to na mě dýchlo, ale jak říkám, je to historie a z toho si člověk nic nevezme. Musíte žít přítomností. Čeká nás opravdu těžký zápas. Doufám, že se na Ameriku dobře připravíme, dobře se vyspíme, do zápasu dobře vstoupíme a budeme hrát šedesát minut. To v zápasech proti Švýcarsku a Kanadě scházelo. Ve druhé třetině proti nim jsme měli dobrý nástup, šance si vytvořili. Pramenilo to jen z toho, že jsme zvýšili pohyb a hráli daleko víc jednoduše. Ze třetiny jsme rychle vyndávali puky. Máme rychlé útočníky, byli silní na puku a z toho pramenily i naše šance. Doufám, že tohle přeneseme do příštího zápasu.“
Už jste hodně zažil. Smažou se porážky a do čtvrtfinále půjdete s čistou hlavou?
„Sebevědomí to neovlivní. Měli jsme opravdu dobré pasáže, a když na ně navážeme, může to vyjít. Věřím, že ho zvládneme. Historie turnajů píše různé příběhy. Doufám, že ho napíšeme my.“
Očekáváte, že budou Američané hodně rychlí?
„Je to tak. Mají mladý tým, hodně forčekují. Chodí ve třech na forček. Do zápasu se o nich dozvíme víc. A připravíme se.“
Jak jste prožíval přesun z Rigy do Tampere?
„Myslím, že z Chabarovsku už jsem tak ošlehaný cestováním, tam jsme tohle měli co dva týdny. Jsem rád, že jsem to podstoupil, koneckonců mě to nějak zocelilo. Vůbec neberu, že by mě to mělo rozhodit. Poslední zápas Lotyšů jsem sledoval, byl jsem na večeři. Nevyvinul se příznivě tomu, abychom zůstali v Rize. Na druhou stranu jsme rádi, že už jsme se dostali do Tampere. Jen to bylo dlouhé, nic jsme nevěděli. Ale horší to bylo pro kustody. Co museli zvládnout během noci, je neskutečné. Ještě jednou bych jim chtěl poděkovat.“
Jak působíte vy starší na mužstvo před klíčovým utkáním?
„Půl dne jsme cestovali, prostoru moc nebylo. Pak jsme měli trénink. Každý je profík, ví, co leží na stole. Já doufám, že se každý dobře připraví, vyspí se a pro týmový úspěch udělá maximum.“
Může vám pomoct faktor Jalonen? Bude doma a vy taky, když přijede plno fanoušků?
„Viděli jsme to už minulý rok. Když jsme nehráli proti domácím, finští fanoušci chodili a podpora z jejich strany byla znát. Vůbec netuším, kolik přijde lidí a kolik fanoušků bude z Česka. Ale co předváděli v Rize…vytvářeli neskutečnou kulisu. Kolikrát to bylo jako bychom opravdu hráli v Česku. Byli neuvěřitelní.“
