Kondelík o šanci na MS i Rulíkovi: Je specifický. Dynamo (zatím) neřeší
Výkon Jáchyma Kondelíka (24) roste od chvíle, kdy přišel na podzim z Ameriky do Českých Budějovic. Zlepšoval se v play off, což pokračuje i v reprezentaci. Díky tátově angažmá v Německu se narodil v Hannoveru, dříve ho i napadlo, jestli by neměl nastupovat za západní sousedy. Ve čtvrtek dal jediný gól národního týmu proti Finům a rve se o nominaci pro Prahu. „Styl pana trenéra Rulíka je specifický, je strašně důležité ho dostat pod kůži,“ říká.
Asi je dobře, že jste nápad hrát za německou reprezentaci nerealizoval.
„Naštěstí to ani nešlo. (usměje se) Musel bych tam hrát dva roky jejich soutěž. Zaplaťpánbůh, že jsou pravidla takhle nastavená a nemohl jsem o tom přemýšlet víc.“
Neukazuje to zbytečnou skromnost, když jste si říkal, že se do české reprezentace nepodíváte?
„Spíš jsem realista. Vím, kolik je v Česku fantastických hokejistů, na druhou stranu i Německo roste každým rokem. Když jsem o tom přemýšlel, oni ještě nebyli tak daleko. Dřív mi přišlo víc reálné se někdy dostat do německé reprezentace.“
V kempu před MS držíte od vyřazení ve čtvrtfinále. Postupně přicházejí těžší zápasy, důležitější pro nominaci na turnaj. Vnímáte, jak se všechno posouvá směrem k velké akci?
„Ano, styl pana trenéra Rulíka je specifický, je strašně důležité ho dostat pod kůži. Cítím na sobě, jak mi pomáhá, že jsem tady už dlouho. Jeho hokej je pro nás přirozenější, jak si na něj zvykáme. Je důležité, aby se do něj dostali i kluci, kteří přijíždějí teď.“
V čem je pro vás Rulíkův hokej tak specifický?
„Trochu mi připomíná styl, který se hraje za mořem. Hodně se bruslí a napadá, na nic se nečeká. V extralize se častěji hraje střední pásmo, tady past nehrajeme. Ještě to ale pořád musíme ladit.“
Na prvním tréninku v Brně vás trenér postavil vedle Hynka Zohorny s Matějem Stránským. Tušíte, jestli systém na tři věže přijde i někdy v zápase?
„A nebo jsme si říkali, že by nám tam dal se Zohym ještě Kodyho (Petra Kodýtka - 168 cm). Ne, dělám si srandu. Co pan trenér udělá, to budeme respektovat.“
Trochu jste mi utekl. Chápete ten prvotní záměr?
Tři velcí hráči by teoreticky mohli být na užším ledě v O2 areně celkem platní, kdyby si vyhověli. „No, nejsem tady, abych řešil, co by teoreticky mohlo přijít. (usměje se) Ale ano, když se dostaneme do útočného pásma, asi nějaká výhoda, že se dovedeme udržet na puku, by tam být mohla.“
V kempu vás je aktuálně 37. Můžete přiblížit váš pohled na boj o místa?
„Každý udělá maximum, aby se dostal do Prahy. Na začátku jsem říkal, že budu šťastný, ať si zahraju jeden zápas v reprezentaci nebo pět. Nesnažím se koukat, co přijde za týden, jdu den po dni. Je jasný, že když se dostanete na MS, jdete do finále, tohle je pořád příprava. Nikdo z nás nemá garantované místo a za mě je nejlepší cesta se soustředit na věci, které můžu udělat dnes na tréninku a po něm.“
A dá se v kabině držet týmová nálada, když jste spoluhráči, ale vlastně i soupeři?
„Tohle není problém ani trochu. Všichni si navzájem přejeme. Když mi psal třeba Kody, že jede na reprezentaci, měl jsem za něj strašnou radost. Pak zavolali i mně. On je strašný dříč, hrál parádní přípravné zápasy.“
A kdyby on jel na MS a vy ne?
„Budu mít obrovskou radost za něj. Všichni, co tady jsme, uděláme maximum pro úspěch, pracujeme na tréninku i v zápasech. Každý, kdo se do finální nominace dostane, si to v mých očích rozhodně zaslouží.“
V Budějovicích váš výkon postupně rostl. Smlouva vám běží. Ale řešíte, co přijde dál? Proslýchá se, že kolem vás našlapují Pardubice.
„Jsem strašně šťastný, že mi Budějovice daly příležitost. Pan Čihák (trenér) mě od začátku chtěl a pomohl mi. Chtěl jsem restartovat kariéru, vrátit se zpátky, kde budu trochu víc na očích a ukážu, že umím hrát hokej. V určitý míře se to povedlo. Ale teď jdu tady den po dni, abych předvedl adekvátní výkon v reprezentaci.“
Rozumím, ale pardubický zájem se k vám dostat musel.
„Chci se soustředit jen na věci kolem reprezentace. Teď popravdě vůbec nechci přemýšlet o smlouvě, nebo co bude dál. Až skončí sezona, chvilku si odpočinu a přijde doba si říct, co chci dělat dál.“
Ideálně tedy v červnu? (usměje se)
„Ideální je v červnu a s pohárem v ruce. Ale teď mě vážně zajímá, co přijde dnes a dál se nemá smysl dívat.“
Zprávy ze dne 14. května 2024
Forma DominikaKubalíka na českém tréninku? Taky nic moc... Ale snaha je, to půjde!
Tvrdou a nekompromisní hrou znepříjemňuje soupeřům pobyt na ledě od začátku domácího šampionátu. Jaký je ale Radko Gudas v soukromí? V dotazníku pro Sport Magazín o sobě leccos prozradil. Například jak si nejlépe odpočine, nebo co poslouchá za hudbu. VÍCE čtete ZDE>>>
Češi mění čas dnešního tréninku:
Důležitý zápas pro českou reprezentaci skončil prohrou na nájezdy 1:2. Tým Radima Rulíka si ale proti Švýcarům ověřil jednu klíčovou věc pro případné vyřazovací boje. „Ať už půjdeme do čtvrtfinále z jakékoliv pozice, dnes jsme si s poměrně silným protivníkem potvrdili jednu věc. Švýcarská první lajna je fakt nabitá a v přesilovce je fakt peklo ji bránit, ale v pět na pět jsme je zas až tolik do ničeho nepustili. Pro nás je to velké povzbuzení, i kdyby nikdo nepřijel z Ameriky,” byl přesvědčen Michal Mikeska ve studiu Zimák na iSport.cz po zápase národního týmu, kde byl hostem společně s bývalým reprezentačním trenérem Josefem Jandačem.
Zprávy ze dne 13. května 2024
Posila Švýcarů Fiala: Chtěl jsem lidi utišit
Do Prahy dorazil po porodu partnerky, aby pomohl Švýcarsku k medailovému snu. Kevin Fiala naskočil v dresu s helvétským křížem hned do utkání proti zemi svých rodičů, vstřelil první gól, povedl se mu i nájezd, po němž ukázal do publika gesto. I o tom mluvil po výhře 2:1.
Jak se cítíte v Česku?
„Velmi dobře, babička mě dokonce vyzvedla na letišti. Je to skvělý pocit, nevídám ji často. Bylo to cool. A také to, že jsem zpátky s kluky. Dobrá výhra.“
Co pro vás znamená nastoupit v Praze?
„Těšil jsem se na to, byl jsem tu před devíti lety, jako mladý dost často. Chtěl jsem znovu vidět město, také babičku.“
Proč jste po konci nájezdů slavil specifickým gestem?
„Bylo to o daném momentu, nic plánovaného. Hodně emocí, lidé křičeli, to zbožňuji. Chtěl jsem je jen trošku utišit.“
