Gajdoš o výzvě v Litvínově či omylu Hadamczika: Už mám správný dres
Před šesti lety se omylem dostal do nominace české reprezentace do 18 let, kterou tehdy vedl současný svazový šéf Alois Hadamczik. Obránce František Gajdoš (22) sice hrával za Porubu a Spartu, v Česku dokončil základní školu a vystudoval obchodní akademii, ale musel se omluvit. „Jsem Slovák,“ hlásil rodák z Bardějova. Teď už je ve správném dresu, za Slovensko hraje na svém druhém mistrovství světa. Velmi dobře. A těší se na novou štaci – bude hrát za Litvínov.
Na úsměvnou „kauzičku“ ze září 2018 si František Gajdoš stále dobře pamatuje. V mládežnické kabině Sparty z toho byla náramná legrace. Šikovný bek totiž figuroval jako náhradník v českém týmu do 18 let. Přestože už tehdy za Slovensko hrál na prestižním Hlinka Gretzky Cupu.
„Ano, pamatuju si,“ usmíval se Gajdoš po tréninku slovenského týmu před víkendovým dvojzápasem s Francií a Lotyšskem. „Bylo to dávno, ale vzpomínám si dobře. Překvapilo mě to, asi se tehdy stala nějaká chyba. Ale kluci ve sparťanské šatně se bavili hodně, to je pravda. Prý že si můžu vybrat. Naštěstí na Slovensku se o tom moc neví, takže to je v pohodě. A teď už jsem ve správném dresu. Je to tak, jak má – hraju za Slovensko.“
Tehdejší trenér české osmnáctky Alois Hadamczik se bránil, že chybu udělal manažer týmu Petr Studnička. Ten namítal, že na papír hodil seznam, co dostal od trenérů. Ať už Gajdoš zmátl kohokoliv, faktem je, že v Česku hrával od dětství. Nejdřív dva roky za Porubu, potom tři za Spartu. „Do Poruby jsme šli jako děcka z Bardějova dva,“ vzpomíná Gajdoš. „Rozhodli rodiče a jeden skaut, chtěli jsme se v hokeji posunout. Vzpomínám hodně rád, protože nám zabezpečili dobré podmínky, ubytování, stravu i školu. Bylo to fakt super, hodně nám to pomohlo. Osamostatnil jsem se, hodně se naučil. Nejdřív v Porubě, pak i v Praze na Spartě.“
Nezastírá, že začátky byly těžké. „Ale rychle jsem si zvykl. Chodil jsem tady na základku, potom na obchodní akademii. Třeba s Vojtou Střondalou, který je teď znovu v Porubě, jsem hrál a chodili jsme spolu i do třídy. Na Ostravu vzpomínám moc rád.“
V uplynulé sezoně oslavil Gajdoš mistrovský titul v Nitře. V základní části nasbíral 20 bodů (4+16) ze 46 zápasů, v play off měl bilanci 18 zápasů/ 2+9. Hrál výborně, z finalistů se jako jediný dostal i na mistrovství světa. Podruhé za sebou. „Super, úžasný zážitek,“ neskrývá Gajdoš. „Atmosféra je v Ostravě neskutečná, jako bychom byli na domácím šampionátu. Užívám si to velmi a jsem hodně rád za tuhle příležitost.“
Po mistrovství ho čeká nová výzva. Z Nitry se přesune do Litvínova, kde rozšíří už tak početnou reprezentační kolonii. Verva má na turnaji nejvíc zástupců: Za Česko hraje Ondřej Kaše, za Slovensko Matúš Sukeľ, Andrej Kudrna a Matej Tomek, za Lotyšsko Kristaps Zile a Janis Jaks, za Velkou Británii Liam Kirk, za Polsko Pavel Zygmunt. „Dobrá vizitka pro klub, asi to tam dělají dobře, výborný skauting,“ usmíval se Gajdoš. „Slyšel jsem, že česká liga je kvalitní, prý i těžká. Jsem plný očekávání a věřím, že se mi bude dařit. A hlavně, že se bude dařit týmu. Mohlo by mě to posunout dál, chci pomoct k nějakému úspěchu.“
Za příklad dává reprezentačního kolegu Petera Čerešňáka. Jeden z aktuálně nejlepších slovenských beků přišel před deseti lety jako neznámý mladík do Vítkovic a postupně se přes Ostravu, Plzeň a Pardubice vypracoval do absolutní špičky. „Čero je pan hokejista, má všechno,“ souhlasí Gajdoš. „Skvělý dopředu, výborný dozadu, fakt komplexní obránce. Věřím, že bych třeba mohl jít podobnou cestou.“
