Zeď Dostál: Nikdy nezapomenu! Neznáš bratra, Gudase soupeři nemusí
Nula! Nic. Jeďte domů… Brankář Lukáš Dostál heroickým výkonem a 36 zákroky poslal Česko do semifinále mistrovství světa. Kufry vítězstvím 1:0 zabalil Američanům, v jejichž týmu měl i klubového spoluhráče Trevora Zegrase. „Jenže tady neznáš bratra. Byl jsem rád, že udělal trest, po němž jsme dali gól,“ přiznal hrdina za maskou. Vyjádřil se také k vysokým teplotám v hale nebo řádění Radka Gudase v soubojích s Bradym Tkachukem.
Výhra 1:0 s čistým kontem proti USA chutná sladce, viďte?
„Skvěle! Jsem strašně rád, že jsme tak náročný zápas zvládli. Jsem pyšný na kluky, protože podali fantastický výkon. Jsme moc rádi za výhru. Nula je bonbónek.“
Mohlo jít přesto o váš největší zápas dosavadní kariéry?
„Takových zápasů v mé kariéře bylo určitě víc. Ale je to jeden z těch, na které člověk nikdy nezapomene.“
I díky fanouškům.
„Jsou fantastičtí od základní části, i pro ostatní týmy je speciální hrát proti nám, zažít takovou atmosféru. Je totiž unikátní. Hrát před těmito fanoušky už se nemusí nikdy podařit, takže se ani já nestresuji, užívám si.“
Navzdory tomu pro vás musel být konec utkání, kdy Spojené státy tlačily, dost těžký, ne?
„Na to musíte být připravení. Náročný závěr samozřejmě byl, lhal bych, kdybych říkal, že ne. Ale myslím si, že fyzicky jsem nachystaný na každou výzvu. Takže super výhra.“
ZNÁMKOVÁNÍ všech českých hráčů najdete ZDE >>>
Zvládl jste bez problémů i vysoké teploty?
„Horko bylo, ale já se na něj nechci vymlouvat. Pro oba týmy jsou podmínky stejné. Nemyslím si, že by byly jiné oproti základní části. Vypil jsem dvě až tři jedenapůllitrové flašky, takže mě vedro nemůže rozhodit.“
Faktorem horko ovšem bezpochyby je. V Ostravě dva brankáři museli kvůli výhni do nemocnice. Jak to máte se ztrátou kilogramů v průběhu utkání?
„Nevím, protože se snažím mezi zápasy i celkově hodně jíst, doplňovat kalorie. To je součást. Na Hlinkově memoriálu v Břeclavi jsem zažil třicet stupňů, takže jsem zvyklý. O těch brankářích jsem četl, ale pro mě je těžké hodnotit situaci v Ostravě. Kolik ztrácím tělesné hmotnosti, opravdu netuším, ale jsem schopný ji v dalším dni hned doplnit. Starám se o sebe.“
Takže co nadcházející program, i s přihlédnutím ke švédskému soupeři?
„Podíváme se na jejich čtvrtfinálový zápas, projdeme si nějaké věci, ale chceme se soustředit na sebe a na naši hru. Uvidíme, co by proti nim mohlo zabrat. Připravíme se. Já si udělám trochu posilovny, na tom se nic nemění. Většina kluků, co je v sezoně na něco zvyklá, se snaží na mistrovství světa svou přípravu co nejvíc napodobit a udržet. Co jsem přiletěl z Anaheimu, nic neměním.“
Když jste zmínil Anaheim, mluvil jste v utkání s týmovým parťákem Trevorem Zegrasem. O čem?
„Zastavil se u brány. Říkal jsem mu něco v tom smyslu, že led je na nic, což potvrdil s tím, že je strašnej. (směje se) Říkal mi, že mi to jde, ať pokračuju, přál mi štěstí. Jsme kamarádi, známe se už dlouho. Přátelsky jsme si povídali. Ale líto mi ho není, jsme na šampionátu soupeři, i když v Anaheimu hrajeme spolu. Tady neznáš bratra, v zápase jsem byl rád, že udělal trest, po němž jsme dali gól.“
S odklízením amerických hvězd vám nejvíc pomáhal Radko Gudas. Hlavně na Bradyho Tkachuka si zasednul, že?
„Vím, že pošťuchování mezi sebou mají i v NHL, kde se znají dlouho. Jsem rád, že je rozhodčí nechali, protože strkanice jsou součástí hokeje, pro fanoušky zajímavé. Brady i Radko je berou. Po zápase si podají ruce, všechno zůstane na ledě. I když plno kluků určitě Gudyho moc nemusí.“
Musím se zeptat, a teď už to asi můžete říct. Byla to z Gudasovy strany osobní obrana, předem určený plán?
„K tomu se nebudu vyjadřovat.“
Dobře. Ještě se alespoň vraťme k momentu ze třetí třetiny, kdy se střela z rohu odrazila od vašeho betonu jen těsně vedle.
„Puk měl úplně prolítnout, ale jak skočil na ledě, postavil se na hranu, skončil těsně na betonu. Samozřejmě, že mi trošičku zatrnulo. Bylo to pro mě varování, že možná zkusí střílet z rohu, což pak tak opravdu bylo. Je to americký styl, jsou zvyklí, že gólman klouže od tyčky, takže když se dostanou k odraženému puku, hned se ho snaží o brankáře dostat do sítě. Počítal jsem s tím, ale měl jsem štěstí, stáli při mně všichni svatí. Zaplaťpánbůh, že kotouč neskončil v brance.“
