Oceněný Jágr před finále: Jsem rád, že už nehraju! Dole to není tak slyšet…
Do svojí už takhle dechberoucí sbírky přidal další prestižní ocenění. Jaromír Jágr byl uvedený do Síně slávy IIHF. „Obrovská pocta,“ svěřil se legendární útočník, který hned na pódiu v děkovné řeči zmínil hlavně rodiče. „Moje máma? To byla nejlepší věc, která se mi stala,“ vyjadřoval vděčnost svým nejbližším. „Vím, že se táta dívá seshora. A že by byl pyšný na tenhle moment,“ dodal na adresu zesnulého otce. Potom promluvil i o tom, jak fandí českému týmu ve finále. Atmosféra je podle něj neskutečná…
Vedle Jaromíra Jágra byl z českých hokejistů uvedený do dvorany slávy i další slavní útočníci. Jaroslav Pouzar, dvojnásobný mistr světa a trojnásobný držitel Stanley Cupu. Nebo Igor Liba, jenž sbíral trofeje v éře československé reprezentace. „I k nim jsem vzhlížel. A i díky nim jsem takový hráč, jaký jsem,“ reagoval 52letý útočník, který je světovým unikátem. Byl uvedený do Síně slávy, i když je stále aktivní…
Za národní tým odehrál 152 zápasů, vyhrál olympiádu v Naganu, potom dva tituly mistrů světa.
Co pro vás to ocenění znamená?
„Mluvil jsem o tom ve své řeči. Je to obrovská pocta být zařazený mezi hokejové legendy. Možná víc jako stoleté historie hokeje. A být mezi úzkou skupinou oceněných.“
Na pódiu moderátor Gord Miller vtipkoval, že už vám to museli dát, protože je možné, že budete hrát pořád…
„Přesně tak. Ale nevadí mi to. (smích) Je to nezvyklé, neobvyklé, podle mě jsem první a asi i poslední hráč, který je aktivní, a už ho uvedou do Síně slávy. Na druhou stranu je to pocta, že jsem ještě ve svých letech na určité úrovni schopný hrát. I když ne na tak vysoké… Aspoň pořád můžu bruslit po tom ledě.“
Na co z kariéry nejvíc vzpomínáte?
„Na každý den. Nemám vyloženě nějaké highlighty. Já jsem nikdy nehrál hokej kvůli tomu, abych byl někde oceněný nebo abych vyhrál medaile, trofeje. Hraju, protože to mám rád. Skupinu lidí, kabinu. Miloval jsem i momenty, kdy je člověk nahoře, dole. Samozřejmě když jsi nahoře, užíváš si to. Když jsi dole, extra tě to motivuje, aby ses dostal zase zpátky. Nedokážu vypíchnout momenty, které nikdy nezapomenu. Každá situace, která nastala v mém životě, mě posunula, kde jsem teď.“
Vaši nástupci dnes hrají finále se Švýcary. Pamatujete si, jak jste prožíval dlouhý finálový den?
„Musím říct, že jsem byl hodně nervózní. Jsem rád, že už nemusím hrát. Člověk si to všechno, včetně atmosféry, užije daleko víc. I věci okolo. Jako hráč nechceš zklamat lidi. O to víc, když se hraje doma a vidíš, jak jsou nadšení, jak věří tomu, že to můžeme vyhrát. Což je na hráče ohromný tlak.“
Ale zvládají to skvěle!
„Ano. Lidé hráče hrozně posouvají. Pozitivní energie, kterou cítí z diváků, jim dává extra… Neříkám snahu, to se budou snažit. Ale něco extra. Věřím, že to dokážou.“
Nechtěl byste zápas prožít přímo na ledě?
„Ne ne… (smích) Já jsem si svoje momenty zažil. Jsem za ně rád, jsem vděčný. Je čas pro někoho jiného. A já jim to přeju.“
Jsou to hráči, kteří pro novou mladou generaci budou sloužit jako vzory, že? Jako dřív děti vzhlížely k vám.
„Jasně. A hlavně je to z toho důvodu, že jsme dlouho nic nevyhráli. Bude to skoro 15 let, kdy se naposledy získalo zlato na šampionátu (Německo 2010). Když vyhrálo Nagano (1998), spousta malých dětí začala právě kvůli tomu hrát hokej. Věřím tomu, že v roce 2010 to bylo podobný. A jestli se to povede dneska klukům… A i kdyby se nepovedlo, tak si myslím, že popularita hokeje šla během šampionátu hodně nahoru.“
Co podle vás zdobí český tým?
„Myslím si, že se kluci dali hrozně moc dohromady. Ne všichni jim zezačátku věřili, což jim taky pomohlo, aby se spojili jako tým. Na druhou stranu máme velice dobré hráče. Tím, že přijeli ještě Pasta, Pavel Zacha a Martin Nečas, tak úroveň šla hodně nahoru. Všichni jsou to rozdíloví hráči a mohou v jakýkoliv moment rozhodnout. Ale bojovnost a snaha něco dokázat v mužstvu zůstala.“
Přál jste si do finále Kanadu, nebo Švýcarsko?
„Pro fanouška Kanadu. Ale těžko říct, co si přáli hráči. Je trošku výhoda domácího prostředí, že jsme měli o tři čtyři hodiny víc času na odpočinek. Doufám, že se to ukáže. Nemůžu se dočkat! Těším se na to. Já jsem viděl zatím každý zápas českého týmu, musím říct, že si to neskutečně užívám. Někdo se mě ptal, jestli mi nevadí, že nehraju. Ne, opravdu ne. Když hrajete hokej, jste dole, atmosféru si tak neužijete. Ani to není tolik slyšet. Potom si člověk uvědomí, o co přijde, ale na druhé straně, co všechno zase zažil.“
Co je nejkrásnější na tom být fanoušek?
„To je, že už se nemusím stresovat. Když jsem hrál, dával jsem obrovský tlak sám na sebe. Nechtěl jsem nikoho zklamat. Ani lidi, kteří nám věřili. Věděl jsem, že jsem tam od toho, abych dával góly a rozhodoval zápasy. Ne vždycky se člověk cítí nejlíp, takže nervozita vůči mužstvu a fanouškům tam vždycky byla. Krásně si to užívám!“
