Čeští kustodi o nehokejové hale v Herningu: Hlavní led? Šrot. Kvapný přesun do Švédska
PŘÍMO ZE STOCKHOLMU | Na jiných akcích nikdy nenastřádali tolik kroků. A nezažili na vrcholném turnaji tak nehokejovou halu jako v dánském Herningu. „Kdyby tam hrál Turnov s Lomnicí, tak v pohodě. Ale mistrovství?“ pousmál se Oldřich Kopecký, rodák právě z prvního města, které zmínil. Komplikací ze strany organizátorů bylo dost. Ale jak už to tak bývá, spolu s parťáky Zdeňkem Šmídem a Petrem Šulanem si maséři a kustodi se vším poradili. Popisují i náročný přesun do Stockholmu. Pavouk MS ZDE>>>
Trojice nepostradatelných mužů, kteří se dlouhé roky starají o pohodlí hokejistů, musela ujít přesně 220 kroků na cestě ze zápasové do „klasické“ kabiny v Herningu. „Hlavně první den jsme nachodili strašně kilometrů, protože jsme ještě neměli vychytané, co všechno vzít,“ popisuje Zdeněk Šmíd.
Hala Jyske Bank Boxen je totiž ideální pro jiné sporty, hlavně házenou, ale s hokejem si její projektanti vůbec netykali. „Prostě bylo hrozně znát, že ta aréna je vyloženě nehokejová,“ přidal se i Petr Šulan, bývalý gólman, jenž dokonce při covidové olympiádě v Pekingu chodil při tréninku na led, aby doplnil stavy hráčů, kteří jsou mimo karanténu.
Tady se vrátil do pozice kustoda. A v Herningu z něj byl i běžec. Realita byla taková: před utkáním museli všechny věci přenést do provizorní kabiny blíž u ledu. Jenže pak někdo z hráčů zakřičel: „Kluci, já si zapomněl chrániče na zuby.“ Tak pro něj pelášili. Sotva přiběhli, slyšeli: „Sakra, kluci, já si nezval dost hokejek.“
„Chodili jsme sem a tam jako zoufalci. Člověka štve, že podmínky v hale byly až nedůstojný,“ zlobí se Kopecký, jenž po šestnácti letech skončil v pozici kustoda v Mladé Boleslavi. Už cítil, že potřebuje změnu. Býval jednou z duší klubu, stejně jako reprezentace.
A spolu se svými kamarády z podpůrného týmu si v Herningu pořádně máknul. I při broušení. Protože v tréninkové hale byl led v pořádku, ale v té hlavní? „To bylo markantní rozdíl. To byl šrot,“ říká upřímně Kopecký s tím, že museli se Šmídem neustále nože brousit znovu a znovu.
Nebo i s prádlem byla potíž. Loni v Praze byla praxe, že v hale byly pračky i sušičky, které jely vlastně nonstop. „Tady nám řekli, že nám to vyperou za 24 hodin,“ nechápal Šulan. „Před rokem to měli na starost borci, kteří spali třeba jenom čtyři hodiny.“ Aktuální podmínky se absolutně nedávají srovnávat.
I kustodi z ostatních zemí za českými kolegy zajdou a povzdechnou si: Zlatá Praha! „To je jako nebe a dudy. Nešlo jenom o nás, ale i ostatní týmy v O2 areně měly k dispozici nesrovnatelně lepší servis,“ říká Kopecký. V Herningu podle nich dobrý, ale leda na odborářskou ligu…
Problémem byly i kratší přestávky. V Herningu na začátku skupiny trvaly jenom patnáct minut oproti obvyklým sedmnácti. Odpočet navíc odstartoval hned po konci třetiny. Kustodi se do kabiny prodírali skrz fanoušky, takže než se do nich dostali, jejich zavedená rutina dostala povážlivé trhliny. Nic nestihli. Stejně jako hráči. Vedení týmů si začalo stěžovat. Což pořadatelé vyslyšeli, protáhli pauzy na klasickou délku, navíc pauzu začali odpočítávat, až se hráči dostali z ledu. „A člověk najednou zjistí, co všechno se dá stihnout během dvou minut. Jak je to dlouhá doba!“ pousmál se Šmíd.
Pokuta za přetíženou dodávku
Strasti měly duše národního týmu i při kvapném přesunu z Dánska do Stockholmu. Přes noc museli statní chlapi kabinu vyklidit a věci naložit do připraveného náklaďáku. Ten zajistili pořadatelé. Přirazený šofér druhý den vyrazil, jenže dostal pokutu za to, že dodávka byla přetížená. „Takže museli věci přeložit do dalších dvou,“ popisuje Šulan.
I jemu se něco podobného stalo během sezony, když ho zastavili policisté v Rakousku. Důvod? Také přetížené auto. Takže než mohl pokračovat, musel zaplatit pokutu.
Podmínky v hale Globen, nově Avicii Arena, jsou už mnohem lepší. Je vidět, že je to hokejová hala, která splňuje veškeré standardy. I tak se během čtvrtka vůbec nedostali na hotel, celý den byli v aréně.
Cesta trvá čtyřicet minut, což je zbytečné zdržení. Ale nebojte, o hladu nebyli. Vedení reprezentace jim nechalo dovézt jídlo. V Dánsku měla reprezentace i svého kuchaře, takže nechyběly ani krevety.
Není nic, co by české podpůrné trio vykolejilo. A když ano, dokážou to brát s humorem.
