Právě jeho nominace na naganskou olympiádu vyvolala největší údiv. Co může tenhle 35letý dědek týmu dát? Vladimír Růžička se ale Čechům v roce 1998 sakra vyplatil. A trenérovi Ivanu Hlinkovi zase jednou vyšel risk. I o tomhle Hlinkově hráčství Růžička vypráví v rozhovoru, který vyjde v pátečním Sport Magazínu.
Byli si blízcí. Oba hokejoví poděsové, oba se zkušenostmi z NHL, oba původem z Litvínova. Přesto to tenkrát všechny překvapilo. Hlinka vsadil pro Nagano na veterána Růžičku, udělal z něj Jágrova mentora a dokonce kapitána týmu pro olympiádu.
„Ivan mi tehdy před sezonou řekl: Necháme to volně a pak se rozhodneme. Já mu odpověděl to samý: Uvidíme, jak to půjde v sezoně. On dodal: Jediný, co bych chtěl, je, abys jel na nějakou akci před olympiádou. Nebyli jsme napevno předem domluvení, že pojedu. Nikdy nic nikomu nesliboval a všechno říkal každému na rovinu,“ vypráví Růžička pro speciální Sport Magazín věnovaný patnáct let starému triumfu. „Tohle spoustě trenérů u nás chybí. Neumějí říct věci z očí do očí.“
Když má Růžička prozradit, čeho si na Hlinkovi vážil, vyhrkne hned: „Že se nebál. Kdyby byl u národního mužstva jakýkoli jiný trenér, asi bych do Nagana vůbec nejel. A nejel by ani Petr Svoboda. Přesně tohle dělá trenéra! Že něčemu věří, chce to zkusit, a buď to vyjde, nebo ne. Nejhorší jsou trenéři poseroutkové. Sledují, kde někdo něco napíše. Tamhle zase něco slyší a dělají hokej, jak já říkám, podle lidí z tribuny. To nejde!“
Hlinkův odhad byl přesný, Růžička se Svobodou v Naganu mocně přispěli k olympijskému titulu. Stali se součástí české sportovní legendy, symbolu největšího triumfu. Růžička si vybavuje, kolik báječných chvil pak s Hlinkou zažil i dlouho po roce 1998.
„Byl superparťák, měl superhlášky. Hrozně rád jsem s ním jezdil na golf. Přijeli jsme ráno do Varů ve čtvrt na devět, hráli jsme celé hřiště. Dali jsme si jídlo a Ivan povídá: Pojď, jdem si ještě zahrát. Přijel jsem v deset večer domů. Manželka říkala: Co jste to dělali na tom golfu? Ivan byl prostě hrozně hravej. Akorát jsem se bál, abych večer cestou zpátky neusnul v autě.“
Žádnou další golfovou partičku si s Hlinkou už bohužel nezahraje, legendární trenér tragicky zahynul v roce 2004 při autonehodě. Na jeho největší úspěch se ale nikdy nezapomene. Pokud si chcete osvěžit krásné momenty z roku 1998, jejich připomenutí najdete v pátečním Sport Magazínu.
Co najdete v pátečním Sport Magazínu:
PLAKÁT: Česko – vítězný tým. Na druhé straně unikátní grafika zlatého naganského gólu.
MŮJ TÝM: Šampioni očima Dominika Haška. Co o každém ze zlatých Čechů řekl Dominátor?
ROZHOVOR: Vladimír Růžička – My Češi máme svoji hrdost. Vyprávění o Hlinkovi i vlastenectví
UNIKLO Z FACEBOOKU: Wayne Gretzky. Jak by mohl vypadat tehdejší profil nejlepšího hráče všech dob?
MOJE NAGANO: Robert Záruba. Co byl jeho největší naganský výkon? Kdy mu bylo na OH nejhůř?
JAK JSME ŽILI ZA NAGANA: Přibližte si dobu, kdy se TO stalo. S tehdejšími událostmi, módou, ale i reflexovským Zeleným Raoulem.
ROZHOVOR: Česko, to je moje Čokozemě. Povídání s Nozomi Kiribuchiovou, jejíž japonská rodina se přestěhovala do Česka jen kvůli Hlinkovi a spol.
