Co se stalo dne 14. února 1998 v Naganu

Kanada se pomstila za Lillehammer. Fantastický hokej v podání Švédska a Kanady nadchl 10 000 diváků v hlavní naganské aréně. Zámořský výběr pokořil Seveřany 3:2 a vydobyl si výhodu, že mu k vítězství v základní skupině stačí i remíza s USA.

A ještě něco: po čtyřech letech hráči Javorového listu aspoň částečně vrátili soupeři ukrutně bolestivou porážku z finále předchozích Her v Lillehammeru. V únoru 1994 byl mezi zdeptanými poraženými na penalty i majitel kanadského pasu Petr Nedvěd.

V rámci odvety to skvěle ladilo zejména dvojici Nieuwendyk – Blake, která dvěma góly otočila průběh utkání na zámořskou stranu.

„Parádní hokej, je na co se dívat. Akorát škoda, že to v tomhle tichu nevynikne,“ komentoval podívanou David Moravec, jenž se volném dnu vyrazil podívat na hvězdy. Vedle sedící Pavel Patera byl ze stoupající úrovně kanadské hry nadšený. „Budou stále lepší a lepší,“ shrnul dojmy krátce předtím, než se šel vyspat na Kazachy.

Češi měli volný den před druhým vystoupením s Kazachy. Většina z nich vyrazila do Českého olympijského domu lehce ohodnotit kvalitu čepovaného Radegastu.

Jaromír Jágr sbíral body v olympijské vesnici, kde se s ním toužil vyfotit běžkař Philip Boit, v Naganu keňská obdoba proslaveného jamajského čtyřbobu. Jakmile Jágr začal pózovat, jeho spoluhráči si krajana začali dobírat, odkud se znají. „Bratránek, ne?“ rozesmál všechny odpovědí.

Sdruženář Milan Kučera dokončil závod na skvělém 5. místě, přímo na místě mu držel palce jeho dvouapůlletý syn Milan junior. Kanadský krasobruslařský pár Lynn Bourneová – Victor Kraatz, v soutěži povinných tanců až čtvrtý, obvinil rozhodčí z politického a zmanipulovaného rozhodování.