NAGANO, 15 LET OD TRIUMFU | „Ty vole…,“ zaznělo z řady naganských hrdinů, když se Ivan Hlinka chopil mikrofonu a hlasem poznamenaným mejdanem v oblacích a celodenními oslavami v Praze začal skřehotat a těžce artikulovat první věty. Téměř půlnoční tiskovka se zlatou partou na Žofíně se od první chvíle zvrhla v kabaret. „Ty vole…,“ řekli si asi mnozí, kteří tu noc přihlíželi tomuhle surrealistickému divadlu.
Přitom jsem měl před pár hodinami pocit, že nic bizarnějšího než vylodění zlatého týmu na starém ruzyňském letišti být nemůže. Hrstka policistů to rychle zabalila, když dav novinářů a fandů na letištní ploše povalil kovové plůtky a vrhl se vstříc vycházejícím borcům. A rychle bylo jasno, jaká bije.
„Takovou srandu jsem v životě nezažil,“ chechtal se Roman Hamrlík oblečený stejně jako ostatní v červených dresech nároďáku. „Myslím, že to letadlo budou muset trochu poopravit,“ zastyděl se další unavený bek František Kučera, kolem kterého se promotal Libor Procházka. „Kterým směrem je Kladno? Chci za manželkou!“ žádal.
A pak přišlo večerní představení. Představte si, že vás uprostřed nejlepší párty života, na které se zrovna nešetříte, vytáhnou před celý národ. Pokud však máte ve svém středu velkého šéfa Ivana Hlinku, zvládnete i tuhle situaci. Roztomile zpitým borcům kraloval charismatický kouč i na Žofíně. „Dneska jsme přijeli do Prahy a viděli ty davy lidí. Říkal jsem si: ‚Co se asi mohlo stát? To se zřejmě našly peníze ODA,‘“ smál se „Hlína“, zatímco publikum tleskalo, skandovalo a zvonilo kovovými zvonci.
Byla to další část oslavy, žádná tiskovka. A tak si vzal trenér slovo znovu. „Tak, Dominiku, jaké jsi měl pocity, když jsi to chytil?“ položil nejbanálnější novinářskou otázku nejlepšímu brankáři turnaje. Hašek, nepřipravený na tenhle výpad, se sotva držel flašky s minerálkou a každé slovo mu dělalo problém. „No, a to není nejhorší. Svoboda, ten neuměl česky vůbec,“ rozchechtal opět sál Hlinka a jal se vysvětlovat, kam se poděl Slavomír Lener. „My jsme ho s Albim Reichlem oholili, takže už nemá knír, o který se vsadil. Pak jsme ho svázali do pytle a pronesli celnicí. Teď ho ale nemůžeme najít…“
Lener přežil, stejně jako všichni ostatní. Pokud někdy budete mít špatnou náladu, podívejte se na youtube – klíčová slova „Nagano“ a „tiskovka. Tahle legrace se neomrzí...
Události dneZlatí hoši se vrátili. Hrdinové přistáli v Praze s tříhodinovým zpožděním, na cestě je zdržela dvě mezipřistání. Byli unavení, ale šťastní. Natěšení fanoušci se konečně dočkali. Na starém ruzyňském letišti čekaly od odpoledních hodin davy lidí, letecký speciál ministerstva vnitra sedl v 18:57. Jako první vystoupil kapitán Vladimír Růžička s českou vlajkou, Jaromír Jágr měl na hlavě rýžovou čepici a stejně jako Dominik Hašek samurajský šátek. Chyběl pouze střelec zlatého gólu Petr Svoboda, který se musel vrátit do Severní Ameriky, a taky trenér Slavomír Lener, jemuž hráči oholili jeho proslulý knír a který náročnou cestu z Japonska moc nevydýchal. Opravdová mánie však propukla až v ulicích města. Hokejisty vítaly tisíce fanoušků, špalíry nadšených lidí s vlajkami a transparenty lemovaly celou cestu z letiště do města. Tým se napřed zastavil v Dejvicích u prezidenta Václava Havla. „Chtěl bych vás pozvat na malý přípitek, ale nemohu vás zdržovat. Na Staroměstském náměstí čeká 140 000 lidí,“ řekl, když otevíral láhev slivovice. Oslava pokračovala v centru Prahy, potom se na Žofíně konala tisková konference. Ta se změnila ve velké představení trenéra Hlinky, jenž sám kladl hráčům otázky. „Děkuji všem hráčům. Díky Hašanovi, Vláďovi Růžičkovi a všem. Byl to tým. Ale já už nechci mluvit, já chci domů,“ uzavřel trenér zlatého týmu. Co zaznělo„Je mnohem důležitější hrát za národ, než za peníze.“ |
