Procházka loví talenty pro NHL: Tvrdá práce, nestačím se divit
Jako hráč vyhrál, co mohl. Legendární Nagano, čtyři tituly mistra světa. A teď se bude někdejší kanonýr Martin Procházka (42) z pozice agenta a skauta snažit vyhledat někoho, kdo by mohl český hokej proslavit stejně jako jeho slavná generace. „To by byla paráda. Snad se to povede,“ věří útočník, který se v posledních letech proslavil i jako úspěšný tanečník…
Do srdcí fanoušků se vryl jako rozený střelec, který se podílel na těch největších reprezentačních úspěších během zlaté éry. A před dvěma lety i jako hvězda taneční soutěže StarDance, v níž skončili s Terezou Bufkovou druzí. „Byla to fajn zkušenost, ale teď už netancuju,“ usmívá se Martin Procházka.
Taneční vášeň to tedy ve vás neprobudilo?
(usměje se) „To zase ne…“
Ale lidi se na to musejí ještě ptát, ne?
„Docela jo, vzpomenou si. Asi to v nich něco zanechalo, snad i dobrý dojem. Z mé strany to bylo takové tajtrdlíkování, i když moje super partnerka se snažila, seč mohla, aby do mě něco z toho tance natloukla… (směje se) A možná i něco z toho se podařilo.“
Jak na vás svět showbyznysu zapůsobil?
„Bylo to úplně něco jiného, než na co jsem býval zvyklý. Nejdřív jsem si říkal, že tam budu dvě kola a pak nashledanou… A bude klid. Ale pak se nám nějak povedlo lidi oslovit a posílali nám hlasy. Asi je to bavilo. Celkově to bylo fajn.“
I když teď už netancujete, věříte, že byste ještě něco zvládl?
„Kdybych náhodou musel, věřím, že bych se do toho dostal a ještě něco předvedl. I když, kdo ví…“
V minulosti jste působil při veřejném vystupování spíš nesměle, mohla vám ta zkušenost pomoct i v tom, že teď už se na pódiu cítíte lépe? Jako v sobotu v rámci hvězdného setkání v Jihlavě?
„Je pravda, že během StarDance jsem si zvykl na pozornost kamer. Zezačátku jsem se z toho docela klepal, ale postupně to ze mě spadlo. Otrkal jsem se.“
Jak se vám vůbec líbila exhibice naganských šampionů a mistrů světa?
„Byl to úžasný zážitek. Dýchla na mě nostalgie, hlavně pro Ivana Hlinku to bylo mimořádně uctivé. Mělo to super nádech.“
Nejen Jaromír Jágr zmínil myšlenku, že by se mu líbilo, pokud by se to zopakovalo znovu během šampionátu v O2 Areně. Co vy na to?
„I tohle by jistě byla skvělá akce, hala by se mohla vyprodat. Uvidíme, jestli k tomu dojde. Každopádně je super, že se takové věci konají. Hlavně pro fanoušky.“
S kariérou jste skončil před dvěma lety, bylo složité se při zápase dostat znovu do tempa?
„Snažil jsem se Patýsovi (Pavlovi Paterovi) sekundovat, jak to šlo. Byl jsem si předtím dvakrát zatrénovat. Jednou to bylo takové seznamovací, podruhé jsem šel na led s dorostem. Byl jsem zařazený do jedné pětky, ale ti mladí mi ujížděli! Nechápu, co si to vůbec dovolovali!“ (směje se)
Co říkáte na to, v jaké formě se neustále udržuje váš dávný parťák Pavel Patera? Ve 42 letech navíc přestoupil z Kladna do Olomouce…
„To je úžasné, v jaké se ještě udržuje kondici. Neuvěřitelné. A je to obdivuhodné. On řeší i to, aby si dost zahrál, dostal se na přesilovky, takže si myslím, že bude ještě hodně cenný hráč. Budu ho sledovat, celkově před ním smekám.“
Nezastýskalo se vám po hraní?
„Ne, kolena zlobí, to už prostě nejde.“
Co říkáte na to, v jaké situaci se ocitlo Kladno, které spadlo do první ligy?
„Je to těžké, tohle nikdo nepředpokládal. Co jsem se bavil s Patýsem, bylo blbé to, že už od půlky sezony si na ně ostatní týmy začaly věřit. A těžko se to dalo zastavit.“
Vy teď pracujete jako agent pro společnost Global Management Group. Jak jste se k tomu dostal?
„Oslovil mě Jirka Hamal. Ta moje práce je rozdělená do více fází, vyhledávám talenty, pracuju jako agent a částečně se starám i o propagaci firmy.“
A baví vás to?
„Ano, chytlo mě to. Jsem zase ve sportu, u hokeje, což je hlavní.“
Vy jste předtím z toho hokejového prostředí malinko vymizel, že?
„Poté, co jsem skončil s hraním, jsem se tolik neangažoval. Což je pravda. Pokoušel jsem si něco sehnat v Kladně, měl jsem o to zájem několikrát, ale žádnou pracovní nabídku z klubu jsem nedostal. Proto jsem se trochu vytratil. Ale teď jsem zpátky. A mám z toho radost.“
Máte cíl vyhlédnout nějaký talent, který to pak dotáhne třeba až do NHL?
„To by bylo super. Právě v tomhle vidím smysl své práce. Pokud by se mi povedlo podchytit někoho, kdo může mít před sebou velkou budoucnost. Přeci jenom jsem to dlouho hrál, dokážu poradit. Vím, že někdy hráč nedostane takový prostor, jaký by si možná zasloužil. Jezdím se dívat na mládež, na juniorské reprezentace, byl jsem se podívat i v Břeclavi na Memoriálu Ivana Hlinky.“
Chtěl byste se jednou osamostatnit a dělat agenta sám na sebe?
„Zatím ne, učím se, trochu se do toho dostávám. Není to nic jednoduchého, jak to vidím. Musím říct, že ty agenty začínám i obdivovat, protože vidím, co je za tím práce. Když jsem ještě hrál, říkal jsem si, že mu zavolám, on to zařídí a nazdar. (usměje se) Ale vidím, že je za tím tvrdá práce, která má smysl.“
I v tom, že ve vašem konkrétním případě mladí hráči vidí, že nemá cenu za každou cenu prchat v mládí do NHL? Ale že cesta za úspěchem vede i přes extraligu?
„Ano. I proto si myslím, že jsem tu nabídku od Jirky Hamala dostal. Kluci mohou vidět, že funguje i ta cesta přes naši ligu. A nemusí se splašit a za každou cenu utíkat do zámořské juniorské soutěže. To určitě není princip a cesta naší agentury.“
Z hokejového hnutí čas od času zazní, že agenti hráčům často škodí. Vidíte to teď z jiné strany, když tu svoji práci můžete posoudit?
„Určitě to není tak, že bychom škodili. Tedy nechci hodnotit jiné agenty, ale když vidím naši firmu, myslím si, že se to u nás všichni snaží dělat výborně. Vyhledávají talenty, ale vytvářejí jim podmínky k tomu, aby si mohli správně vybrat. Ne ty kluky za každou cenu cpát v mládí do ciziny.“
