Vladimír Vůjtek velí českému týmu teď, Josef Jandač od příští sezony. Brzké jmenování nového trenéra hokejové reprezentace postavilo realizační tým do v Česku velmi nezvyklé situace. „Ale nic se nezměnilo. Pracujeme normálně a společně chceme dosáhnout úspěchu,“ říká Vůjtek v rozhovoru pro Sport. Dnes povede český tým v Třinci proti Rusku.
Až Češi za čtrnáct dnů oznámí první nominaci na Světový pohár v Kanadě, Vladimír Vůjtek u toho nebude. Ostře sledovanou soupisku do Toronta má v plné kompetenci Josef Jandač, protože 69letého kouče v čele národního týmu vystřídá. „Ale nic se nezměnilo,“ tvrdí rezolutně Vůjtek o zvláštní situaci, která v realizačním týmu vznikla. A myslí jen na dvojzápas s Ruskem. Dnes hrají Češi v Třinci a v sobotu v Ostravě, odkud Vůjtek pochází. I proto mu na výsledku záleží.
Opravdu se nic nezměnilo? Musíte uznat, že na české poměry je to hodně specifická situace.
„Specifická situace to je, ale vědělo se, že mi končí smlouva, a Pepík Jandač byl hlavní kandidát už před rokem. Myslím si, že pracujeme normálně, společně. A společně taky chceme dosáhnout na úspěch. Ve Švédsku nebo Finsku je normální, že nového trenéra oznámí předem.“
Jak to berete mezi sebou? Média i fanoušci to stále řeší...
„Tak je to pro novináře a veřejnost zajímavé. To máte jako v politice, když se něco vyvrbí. Ale myslím, že už to trošku ustává. Že už můžeme zase normálně pracovat. Mezi námi se nic nezměnilo.“
Nebyla tahle situace podmíněná i vaší povahou? Neumíme si představit, že by se tohle odehrávalo třeba za Aloise Hadamczika, nebo Vladimíra Růžičky.
„Říkal jsem, že budu pracovat kolektivně. Lojza i Láďa jsou zvyklí pracovat individuálně, chtějí si o všem rozhodovat sami a za to nesou zodpovědnost. My jsme od začátku říkali, že si úkoly rozdělíme. To dodržujeme a jsme na stejné vlně. Moc těch rozporů není. Shodneme se na systému hry i na nominaci. Zpravidla je diskuze maximálně nad jedním, dvěma jmény.“
Byl jste v tom doteď hodně tajemný. Musíme se ale zeptat znovu: uvažujete o tom, že přijmete nabídku být nadále v realizačním týmu jako Jandačův asistent?
„Už jsem s trénováním končil tolikrát, tak radši teď nebudu říkat, že skončím. (směje se) Ale ne. Já to vzal skutečně jen na rok a hlavně proto, že jsem nikdy české národní mužstvo netrénoval. Po šampionátu v Ostravě se Slováky jsem chtěl s trénováním definitivně skončit, ale tím, jak přišla tahle nabídka - vést tým své země... Kdybych to nevzal, vyčítal bych si to.“
Rozdíl v Rusku? Respekt
Když stojíte na střídačce proti ruskému týmu, za jakého soupeře jej považujete? Češi obecně Rusy nemají rádi, rivalita vůči nim je obrovská.
„Tím, že jsem tam dlouho pracoval, tam mám spoustu přátel. U mě antiruská nenávist není, ta u mě vůbec neexistuje. Já tam žil několik let, jako cizinec jsem neměl nikdy žádný problém. Chovali se k nám velice slušně, tak já k nim taky.“
V čem se ruský hokej oproti našemu liší?
„Rusové mají úžasný respekt k autoritám. Když tam přijde gubernátor na zápas, diváci vstanou a tleskají. U nás by ho vypískali. Oni mají k autoritám jiný vztah a stejně tak to kdysi měli hráči i k trenérovi. Nic si nedovolili. Co se jim řeklo, to se snažili dělat. Dnes se ta jejich mentalita už trošku mění, protože většina špičkových hráčů byla v zahraničí, kde poznali jiné mentality, a přinášejí to zpět do Ruska. Ne všechno je pro hokej dobré.“
To nás přivádí k otázce na trenéra Olega Znaroka, se kterým se velmi dobře znáte. On je tou autoritou, jakou ruský reprezentační tým potřebuje?
„Je. Ten si umí v mužstvu udělat pořádek. Třeba jim jedno mistrovství nevyjde tak, jak jim nevyšlo v Helsinkách, kde prohráli 3:7 s Amerikou. Měli rozklížený tým, hvězdy ho rozbily. Během dalšího roku si v kabině udělal pořádek, hráči šlapali jako hodinky a udělali titul. A taky tam byly všechny hvězdy.“
Stihnete se s ním v Ostravě potkat a zavzpomínat s ním třeba na to, jak jste ho trénoval ve Vítkovicích ještě během jeho hráčské kariéry?
„Znám se s ním dlouhé roky, i v Rusku jsme proti sobě hráli. A jednou jsme spolu dokonce trénovali tým na utkání hvězd. Máme přátelský vztah, a jestli bude čas na setkání, kávičku si asi dáme. Určitě se přivítáme a pár slov si řekneme.“
Jaký je to člověk? Na střídačce i tiskových konferencích působí jako pěkný pruďas.
„Je trošku prudký. (směje se) Ale v civilu je přátelský. Je to dobrý trenér i člověk.“
Do Česka přivezl ne zrovna známý tým. Vy říkáte, že budou mladí Rusové hodně bruslit. Jak se na ně připravit?
„My se musíme hlavně připravit na svůj výkon. Musíme dodržovat pokyny a hlavně jim stačit bruslařsky. Když to zvládneme, může přijít i dobrý výsledek.“
Takže hodláte v Třinci na Rusy vlétnout?
„Hraje se na menším kluzišti, takže to samo o sobě říká, že hra musí být agresivnější. Nesmíme vyčkávat, musí se chodit do soubojů. Rozhodne rychlost myšlení a rozhodování, vyhrané osobní souboje.“
Na co teď nejčastěji myslíte? Na dvojzápas s Ruskem, nebo je v popředí už mistrovství světa, které se blíží?
„Jen na tyhle dva zápasy, na mistrovství světa zatím ne. Ani nám to teď vlastně směrem k mistrovství světa moc nedá. I když s Ruskem začínáme základní skupinu, budou tam mít úplně jiné mužstvo. Každý takový zápas a výhra v něm ale může posunout naše mužstvo.“
Je to už vaše třetí reprezentační akce. Jaký z toho všeho máte pocit? Už si všechno sedlo?
„Ono to vypadá, že se mužstvo zvedá. Že už ví, co má hrát a co od nás trenérů čekat. To mužstvo už má zažitý určitý styl hry. Podle mého názoru jdeme nahoru.“
Pomůže tomu i vítězství na turnaji Channel One Cup v Rusku? Než jste tam odletěli, omluvil se třeba Roman Červenka a moc šancí se týmu nedávalo.
„To jste psali vy ve Sportu, že jsem ho (Červenku) měl přemluvit, aby jel aspoň na ten jeden zápas. (směje se) Když se složí dobrá parta, dá se vyhrát s každým soupeřem. Hlavně se musí bruslit. Jsme rádi, že nám to tam vyšlo, že jsme zabrzdili tu špatnou a nevěřícnou náladu. Myslím si, že jsme tam vyhráli zaslouženě. Nebyla to výhra po určitém štěstí, byla to výhra hokejovou kvalitou. O to je to cennější a musíme se od toho odrazit.“
Beci předvádí kvalitu
Cítíte, že třeba výsledek zvedl sebevědomí i výkonnost hráčům, zejména těm extraligovým, kteří neměli s reprezentací takové zkušenosti?
„Ono to je dvousečné. Některé to utvrdilo v tom, že umí, a zvedá jim to sebedůvěru. Některým to zase, jak se říká, vleze pod kůži a už si myslí, že jsou stabilním členem národního mužstva a v lize už to není tak dobré. Je to individuální. Ale když se na to ptáte, tak třeba obránce Rutta. Je škoda, že se zranil, dneska nám tady chybí, protože hrál velice dobře. On je jeden z těch, který po návratu z Moskvy hrál v extralize velice dobře.“
Je ještě někdo, kdo vás během sezony překvapil?
„Myslíte příjemně? Takových je několik, ale jmenovat je nechci, to je předčasné. Pak by se třeba nedostali do závěrečné přípravy nebo na mistrovství světa a nevyznělo by to dobře. Když to ale vezmu globálně, říkalo se, že nemáme obránce. Ty dva turnaje ukázaly, že obránce máme. Jen je jim třeba dát příležitost. Šest z nich jich bylo na obou turnajích. Je vidět, že jsme s nimi spokojeni.“
Směrem k mistrovství světa to je důležitá zpráva. V NHL moc českých obránců není, takže složení obrany se asi příliš oproti zápasům v Euro Hockey Tour lišit nebude, že?
„Přesně tak. Je tam jenom Polák, který není na pozici pro play off. A to je všechno. Ještě teda Gudas, ale Philadelphia ztrácí tři body a nevíme, jak to s nimi bude.“
Souhlasíte s tím, že momentálně vašimi nejlepšími obránci, které máte k dispozici, jsou Michal Kempný a Tomáš Kundrátek?
„Jsou výborně bruslařsky vybavení, mají dobrou střelu. Taky jsou dostatečně drzí a dostatečně tvrdí. Splňují vysoké mezinárodní měřítko. U těch dvou rozhodně není pochyb, jestli pojedou na mistrovství světa. Oba tam patří.“
A co brankáři? V Euro Hockey Tour se vyvíjí situace zajímavě. I díky zranění jiných dostával a teď znovu i dostane hodně prostoru Dominik Furch. Co na jeho výkony říkáte?
„Je to příjemné překvapení. Málokdo čekal, že v Omsku bude od začátku jednička, bude tam chytat pravidelně a s tak dobrým průměrem. Je to jeden z těch, kteří chytli svou šanci. I v národním mužstvu chytal všechny zápasy velice dobře, při těch zraněních a situaci se stává jedničkou. Ale to neříkám k mistrovství světa, to je ještě daleko. Nevíme, jak dopadne Detroit, nebo Philadelphia (směje se).“
Váš asistent Jaroslav Špaček se vrací z inspekční cesty po zápasech NHL. Mají podle vás takové cesty vůbec smysl?
„Smysl určitě mají. Máme tam několik hráčů, kteří jsou na hraně, jestli na šampionát vzít je, nebo radši hráče z Evropy. Potřebujeme s nimi mluvit, vědět, jak se zapojují do hry svých týmů, jak jsou na tom zdravotně, jaké mají ambice. Jestli vůbec na mistrovství světa jet chtějí.“
To mi připomnělo vaše poslední mistrovství světa se Slovenskem. Na poslední chvíli jste do Ostravy povolal Tomáše Tatara s Tomášem Jurčem, a pak jste si to trošku vyčítal. Ani jeden z nich nehrál moc dobře. Budete teď s last minute posilami opatrnější?
„A nebyl to ani první případ. Ukazuje to v podstatě každé mistrovství světa, že hráči, kteří přijedou z druhého kola ze dne na den po dvanácti tvrdých zápasech v play off, se nejsou schopni tak rychle přeorientovat a odvést lepší výkony než ti, které kvůli nim odstavíte. Vezměte si loni Plekance, který přijel na poslední dva zápasy, a my nedali gól. Neříkám, že to byla jeho chyba, ale kdyby byl svěží, třeba dal sám góly dva. Ve stavu, v jakém byl, nedokázal být rozdílový. Druhá věc jsou emoce hráčů. Ty s koncem play off vyprchají a přeorientovat se hned na úplně jiné, to nejde.“
Má na to stejný názor celý trenérský tým, nebo bude před šampionátem diskuze?
„Myslím, že v tomhle jsme docela jednotní. Samozřejmě se může stát, že přijde výjimka a na poslední chvíli přijede jeden hráč. Ale nemohou to být tři čtyři hráči, to by taky mohlo rozbít kolektiv.“
MISTROVSTVÍ SVĚTA V HOKEJI 2016
STADIONY A MĚSTA PRO MISTROVSTVÍ SVĚTA V HOKEJI 2016
